Vítěz 96. ročníku Pardubické juniorky. Jak vám to zní?
Je to super a popravdě jsem si ani nepředstavoval, že by to takhle mohlo dopadnout. Já jsem si sice věřil, ale i tak je to neuvěřitelný pocit. Jsem za to opravdu rád (úsměv).
Co pro vás Juniorka znamená?
(vypálí) Je to největší turnaj u nás v České republice. Pro nás mladé tenisty to je ta poslední a nejtěžší zkouška před tím, než se plnohodnotně pustíme do dospělého světového tenisu.
Je tento turnaj pomyslnou branou do světového tenisu?
Určitě. Na konci dorostu se totiž začne projevovat všechna ta dřina, která byla v žactvu. Juniorka vám pak nejlépe ukáže, jak na tom doopravdy jste.
Pomohl mi skreč
Je pro nadějné hráče tím největším bonusem turnaje to, že pokud uspějí, tak se zapíší na tabuli vítězů vedle hráčů absolutní světové špičky?
Je to pro nás hlavně inspirace. Když to teď stáhnu trochu na sebe, tak mi dělá obrovskou radost jedna věc. Když sem přijede kdokoliv z mého rodného Dvora Králové, tak už mě uvidí na tabuli a bude vědět, že toho může také dosáhnout.
Zmiňujete Dvůr Králové. Máte informace, kolik lidí z města vás přijelo podpořit na finále?
Na to, jak to je velké město, tak tu bylo dost lidí. Celý zápas mě hnali za vítězstvím. Jejich podporu jsem opravdu cítil. Že Pardubická juniorka je opravdu špička českého tenisu dokazuje i fakt, že přijelo tolik lidí poměrně z dálky.
Vítězství na Wimbledonu a teď i na Pardubické juniorce. Dalo by se říct, že jste zažil zatím nejúspěšnější měsíc ve své kariéře?
(rozesměje se) Možná to tak je. Je pravdou, že lepší zakončení dorostu jsem si nemohl přát. První půlrok jsem sice neměl tak úspěšný. Především po Austrálii se mi moc nedařilo, ale závěr vyšel snově. Jsem za to moc rád.
Jaká se podle vás sešla konkurence v Pardubicích?
Bylo to dost nabité. Prvních šest kluků už hrají grandslamy. Všichni se hlavně známe. Bylo to tedy moc příjemné.
Jak hodnotíte vaši cestu turnajem?
Myslím si, že bylo pro mě dobré, že jsem dostal skreč. To mi pomohlo, že jsem byl více připravený na finále. Byl jsem tedy více odpočatý než Péťa Brunclík. To nejspíše rozhodlo.
Bylo tím nejdůležitějším momentem vítězství v semifinále nad Maximem Mrvou?
Nejspíš to klíčový okamžik nebyl, ale je pravdou, že to byl důležitý kus celé skládačky. Nejhlavnějším momentem samozřejmě bylo finále proti Petrovi.
Jakub Filip
Paradoxně je pro mě nejlepší beton
Jak zvládáte roli favorita?
Upřímně to neřeším. Snažím se soustředit jen a pouze na sebe. I kdybych měl být tím největším či nejmenším favoritem, tak já si jdu hrát svůj tenis.
Vítěz 96. ročníku Pardubické juniorky Jakub Filip.
Co bylo stěžejní ve finále?
Jak už jsem zmiňoval, tak si myslím, že jsem měl o něco více sil. Petr přece jen odehrál více zápasů (Petr Brunclík vyhrál turnaj ve čtyřhře) a já na rozdíl od něj jsem odpočíval. Určitě hrála roli i psychika. Snažil jsem se být v klidu, což jsem se naučil už při finále Wimbledonu. Tady jsem si to zopakoval a moc mi to pomohlo k vítězství.
Druhou sadu jste prohrál kvůli tomu, že jste dost chyboval. Co vás z toho dostalo?
Měl jsem takovou energetickou krizi. Cítil jsem, že to není ono. Poté jsem se chytil. Mentálně jsem se povzbuzoval, což mě vrátilo do hry. Nesmím však zapomenout ani na můj tým a diváky. Všichni mě tlačili za tím, abych si splnil sen.
Oba finalisté působíte v TK Sparta Praha. Jaké to je hrát proti někomu, s kým se potkáváte téměř každý den?
Je to spíše nepříjemné. Na jednu stranu víte, co od něho máte čekat, ale hrajete vlastně životní zápas proti kamarádovi. Já ale vím, že Petr je hodně sportovní typ a prohra ho přejde. Na Spartě by se však určitě našli hráči, pro které by to byla překážka, ale náš vztah s Petrem to nijak nenaruší.
V zápase jste neukazoval příliš emocí. Je to váš styl, kterým se obecně prezentujete?
Abych pravdu řekl, tak jsem spíše hodně emotivní hráč. Mám pak ale problémy s tím, že když se moc povzbuzuju, tak hodně komentuji. Do finále Juniorky jsem šel tedy s tím, že nebudu nic komentovat a nebudu negativní. Rád bych v tomhle trendu pokračoval i dál, jelikož se mi to poslední dobou vyplácí.
Jaké jsou vaše silné tenisové stránky?
Hodně si pomáhám podáním. I ve finále se mi to až na pár výměn dařilo. Tento turnaj jsem také dobře zvládl v hlavě. Asi největší mojí silnou stránkou ale je všestrannost. Myslím si, že umím hrát rychle, ale dokážu i hrát silově. Vždy se snažím přizpůsobit svůj styl hry, což beru jako největší plus.
Jaký máte vzor?
Tím je Novak Djokovič. Líbí se mi, jak je konzistentní na turnajích. Když jsem začal hrát turnaje ATF, tak vidím, že někdo může vyhrát například dva turnaje za sebou. Já to tedy zatím nechápu. Novak vyhrál už 23 grandslamů. Toho bych chtěl taky dosáhnout.
Vyhrál jste Wimbledon na trávě a teď Juniorku na antuce. Jaký povrch vám je bližší?
Paradoxně to je beton. U mě však nezáleží na tom, co mám rád. Vždy mi jde o to, abych se co nejvíce přizpůsobil, což se mi právě v Anglii i tady podařilo.
Co vás čeká v následujících dnech?
Mistrovství Evropy družstev v Římě, kam odjíždím právě i s Petrem. Budeme spolu hrát v týmu. Pak turnaj v Praze a následně odlétám na US Open. Pokud se nezraním, tak bych se rád ukázal i tady v Pardubicích na Moneta Pardubice Open.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
