Vondráčková: Sešel se tu parádní kolektiv

Hned záhy jej však MICHAELA VONDRÁČKOVÁ přenesla do klubka celého týmu, aby se s blyštivou trofejí mohly polaskat všechny hrdinky najednou. Jak jinak! Vždyť i letos stál za ziskem medailí kolektivní výkon.

Michaelo, trutnovský klub na ligovou medaili čekal čtyři roky a vy jste najednou získaly dvě za sebou. Jaký je to pocit?
Pocit je to krásný. Jak říkáte, Trutnov na medaili čekal dlouho, my je teď získaly rovnou dvakrát po sobě a já jsem ráda, že jsem byla u toho a mám na nich podíl.

Je něco, v čem si ty cenné kovy a tím vlastně i obě úspěšné sezony byly podobné?
Ony oba ty týmy byly jiné. Letos se nám to parádně sešlo v kolektivu. Neskutečně v něm fungovala chemie. Ale přiznám se, že kdybyste se mě zeptal, který bronz řadím výš, odpovědět bych nedokázala.

close zoom_in Minulý pátek jste měly možnost slavit bronz doma. Nepřijde vám teď, že Trutnovu je prostě souzené vozit si medaile z hal soupeřů?
My jsme si to už zkusily loni, takže jsme věděly, do čeho jdeme (úsměv). Ne, ono je to jinak. Není jednoduché udělat poslední krok v domácím prostředí. Sice se pořád říká, jak je dobré hrát rozhodující duel doma, ale na druhou stranu to je zavazující. My jsme Hradec v prvním utkání porazily na jeho palubovce o 36 bodů a každý měl najednou naše vítězství v sérii za hotovou věc. Rázem na nás byl velký tlak a bylo těžké jej ukočírovat.

Třetí utkání začal výrazně lépe Hradec. Co stálo za velkým obratem, který jste načasovaly až na závěrečnou čtvrtinu?
Zaprvé to bylo brzké odstoupení Jamie (Jamie Russellová – pozn. aut.) ze hry. Jak už jsem zmiňovala tu týmovou chemii, každého její zranění zasáhlo. Chtěly jsme tu medaili vyhrát pro ni. Do šatny s námi ani nešla a bylo jasné, že jde o vážnější zranění. Jak jsme ale nastoupily do druhého poločasu, tak jsme uhrály důležité body zásluhou Emily (Emily Cadyová – pozn. aut.) a to nás nakoplo.

Závěrečný zápas sezony se hrál v krásné kulise. Co vám po něm zůstane v paměti?
Kulisa byla nádherná. Přesto mě samozřejmě mrzí, že jsme nemohly slavit v Trutnově. Tam by se přece jen vešlo dvakrát tolik lidí. Nám fandily i malé holky, které jsem dřív trénovala, takže z toho jsem měla velkou radost. Tohle jsou zážitky, které se nezapomínají.

Na rozdíl od loňského duelu v Nymburku vám byl povolen tradiční rituál v podobě stříhání síťky. Jak jste si jej užila?
Já se na to těšila celý život. Konečně jsem byla v postavení, ve kterém jsem si mohla dovolit tu síťku stříhat. Musím ale přiznat, že i tu z Nymburka nakonec mám. Sice ji stříhal někdo jiný, ale dostala se ke mně a mám ji doma.

Jste členkou jádra týmu, které získalo dvě medaile za sebou. Je šance, že vy čtyři v Trutnově zůstanete pohromadě a za rok se pokusíte o hattrick?
Bylo by to krásný, ale my bohužel momentálně nevíme, jak to v Trutnově bude. Na tuhle otázku nejsem schopná odpovědět. Ale bylo by to krásný. Je to taková nostalgie a kdo by nechtěl takového úspěchu dosáhnout i potřetí.