Jak náročné bylo stihnout všechny povinnosti, a co ještě nejlepší českou běžkyni na lyžích v aktuální sezoně čeká, to prozradila Krkonošskému deníku.

Olympijské hry pro vás byly ohromně úspěšné. Stihla jste vůbec nabrat síly na zbytek sezony?
Na nabírání sil čas opravdu nebyl (usmívá se). Ale nebylo to zas tak potřeba. Poznala a prožila jsem si takovou podporu lidí, že mi všechny ty zážitky dodaly spoustu energie a já na dny po návratu z olympijských her v Soči nikdy nezapomenu.
Co všechno jste musela stihnout po návratu do ČR?
No bylo toho opravdu hodně. Po úterním ranním příjezdu jsem zašla za pár kamarády, popovídala s rodiči a dopoledne bylo pryč. Pak rodiče společně s těmi úplně nejbližšími uspořádali nádhernou malou oslavu, na tu nezapomenu.

Ze Světového poháru v Holmenkollenu.Velký zájem o vaši osobu byl ale nejen doma, viďte?
Máte pravdu. Když jsem přišla domů a na nástěnce baráku a pak na našich dveřích byly nalepeny gratulace a hvězda. Neskutečný a nezapomenutelný zážitek. Ráno jsem rychle přebalila a posbírala z úterka vyprané prádlo a běžela na rentgen s nohou. Pak jsem měla úžasné povídání na ´mé´ škole 3. ZŠ Komenského. Také tam šlo o nezapomenutelný zážitek, když mi tleskala celá škola a žáci se se mnou fotili a chtěli podpis.

Pak už ale krátké radovánky skončily a vrátila jste se do reality. Nebála jste se, že po těch úspěších bude nyní těžší hledat motivaci do zbylých závodů?
Je to tak, hned mě čekalo cestování do Lahti a posléze do Holmenkollenu. O nedostatek motivace jsem se určitě nebála. Spíš to beru tak, že je nyní těžší potvrzovat výsledky, jakých jsem dosáhla.

A to se vám také nadmíru daří. V Lahti hned přišlo 11. Místo v závodu na 10 km volně. Nepřipadalo vám tak trochu, jako by olympiáda stále pokračovala?
Ani ne, jsou to už jiné závody. Ale jsem hrozně ráda, že ty výsledky pokračují a daří se mi podobně jako na olympijských hrách.

Na posledním závodě v Holmenkollenu jste doběhla sedmá, a to jako první neseveřanka. To stojí za povšimnutí.
Však mě to taky potěšilo. Na druhou stranu je škoda, že jsou tak výjimečné a je jich tolik. Ale vyhrála jsem zbytek světa, to je, si myslím, úžasný.

Už před Soči jste si pochvalovala, že soupeřky nyní vědí, s kým mají tu čest. Platí to po OH dvojnásob?
(usmívá se) No nevím, jestli dvojnásob, ale znát to opravdu je. Třeba teď jsem byla pozvána s Američankami na kafe. Baví se se mnou už i Finky a také Steira (Norka Kristin Stoermerová – pozn. aut.) mi v cíli na Holmnekollenu gratulovala a povídala si se mnou.

Světový pohár skončí o víkendu ve Švédsku. Troufáte si udržet 14. místo nebo byste jej při téhle formě ráda ještě vylepšila?
Po pravdě, vylepšit to už asi nepůjde. Je tam přede mnou obrovská díra, i kdybych vyhrála, tak by to nestačilo. Ale do toho patnáctého místa by to pro mě byla fantazie.

V jakém závodě si budete na soupeřky troufat nejvíc, který byste naopak už ani běžet nemusela?
No nejradši bych oželela sprint (úsměv). Ale jinak se těším na oba další závody.

A pak už přijde relax, rodina a přátelé. Těšíte se hodně? Přece jen budete se všemi hodnotit životní sezonu.
Jo, přijde relax, jenže taky škola, praxe a práce. Ale těším se víceméně na vše. Taky mě čekají takové ty ženské věci jako nákupy, kadeřnice a podobně. Zanedbávala jsem se, tak už se těším. Hlavně na konci března pořádáme s manželem velkou oslavu našeho velkého snu, který se stal skutečností, navíc oslavíme narozeniny. Ty moje dodatečně a Martin je má přesně 29. března. Akorát nevím, co mu dát za dárek. Tvrdí, že má všechno (usmívá se).