Asi si každý dokáže představit, jak moc v těchto dnech devětadvacetiletá Karolína Grohová musí omezit své každodenní zvyklosti. „Rodiče se mi vždy maximálně věnovali (ve sportu) a teď je nutné jim to vrátit,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro Krkonošský deník.

Není rozhodně jediná, koho aktuální situace ovlivnila. Přesto lze právě rodačku ze Dvora Králové nad Labem žijící ve Vrchlabí brát za jeden z příkladů. Také vás zajímá, jak momentálně tráví dny a jaký má pohled na šíření nákazy koronavirem?

Karolíno, přibližte čtenářům, jak v posledních dnech probíhá váš denní program?
Sport mě naplňoval celý život, ale v těchto náročných chvílích se musí upozadit. Je důležité se chovat ohleduplně, zodpovědně.

Trávíte tedy momentálně většinu volného času právě s rodinou? Jak se sama snažíte pomáhat?
Aktuálně dělím veškerý čas mezi péči o své rodiče a zajištění výukových materiálů pro mé žáky. Rodiče se mi vždy maximálně věnovali (ve sportu) a teď je nutné jim to vrátit.

Přitom ještě nedávno jste mohli všichni sportovat. Překvapilo vás, s jakou rychlostí se nám všem změnily životy a náplň jednotlivých dnů?
Samozřejmě, že mě to překvapilo, avšak jedná se o nestandardní situaci, jejíž řešení si žádá mimořádný přístup. Já pevně věřím, že veškeré kroky povedou k brzkému a úspěšnému zvládnutí krize.

Jaká vlastně byla zima z vašeho pohledu? Co jste všechno během zimního období ve sportu stihla?
Mám štěstí, že bydlím ve Vrchlabí a jsem zaměstnaná jako paní učitelka ve Špindlerově Mlýně, takže podmínky k tréninku, jak v běžeckém lyžování nebo skialpinismu, jsem měla špičkové. Absolvovala jsem šest závodů po Evropě ve Wisma ski classic, mým vrcholem byla Jizerská padesátka a Vasův běh. V závěru sezony jsem měla v plánu si zazávodit ve skialpinismu, ale bohužel kvůli šíření koronaviru, byly závody zrušené, včetně republikového šampionátu ve skialpinismu i mistrovství Evropy v Itálii.

Když jste poprvé zaregistrovala slovo koronavirus, napadlo by vás, jak moc nás v brzkých dnech ovlivní?
Vzhledem k tomu, že jsem učitelka, musím sledovat rizika. Zároveň coby závodnice cestuji po Evropě, takže o tom vím přibližně od ledna.

V posledních letech se mezi Čechy výrazně zvedl počet lidí, kteří se jdou jen tak proběhnout, vyrazí na kolo nebo delší procházky. Všimla jste si také? Co na to říkáte?
Chválím to. Je to velmi pozitivní trend, ze kterého mám radost. Hlavně je důležité, aby si zejména děti pohyb zamilovaly.

Sice je všem doporučeno nevycházet, ale jít si zaběhat do lesa zatím nikdo nikomu nezakázal. Využíváte toho? Jak se jinak udržujete v kondici?
Minimálně. Občas chodím běhat v brzkých ranních hodinách do přírody. Aktuálně odpočívám po sezoně a těším se na další. Doma jsem si vyrobila improvizovanou tělocvičnu.

Vy žijete ve Vrchlabí. Poradila byste, kam se zde dá třeba vyrazit, aby člověk nikoho neomezoval a v klidu se mohl proběhnout, zasportovat si?
Vrchlabí je pro sportovce ráj. Malebné okolí, členitý terén, výhledy na krkonošské hřebeny, co víc si přát. Možnosti jsou neomezené.

Pořád jsme na začátku roku. Nikdo neví, kdy se svět vrátí do normálu. Jistě máte nějaké své (nejen sportovní) plány. O co byste nerada přišla?
Nejvíce se těším na moje žáky na základní škole ve Špindlu, pokračování ve výuce a zahájení systematické přípravy na další závodní sezonu. Ráda bych se znovu vydala do Jižní Ameriky - Peru a Argentiny, kde mám spoustu vysněných míst, zejména v horách - nejvíc mě láká Huacarán a Alpamayo, Patagonie. Ale zároveň se nemůžu dočkat krásných letních dnů strávených lezením v pískovcových skalních městech Adršpachu, Skaláku nebo tréninků na kolečkových lyžích v Krkonoších či Jizerských horách.