Město s drakem ve znaku si může hýčkat čerstvé mistry Evropy, jimiž se v neděli večer v portugalském městě Matosinhos stali členové reprezentačního celku šestnáctiletých basketbalistek. V roli asistenta trenéra se pod Krkonoše vrátil pozlacený Petr Kapitulčin a jako svěřenkyně hlavního kouče Richarda Fouska se pak zlatou medailí může chlubit hráčka s číslem 14 Anna Rylichová.

Mladé české basketbalistky na jihu Evropy dokonaly medailový hattrick této věkové kategorie, když k předešlým dvěma stříbrným kovům z let 2013 a 2014 přidaly „konečně" vysněné zlato. Potřetí u toho byl šéftrenér trutnovské mládeže PETR KAPITULČIN, jenž se s Krkonošským deníkem podělil o dojmy z úspěšného šampionátu, jehož finále sledovala v neděli vyprodaná sportovní hala, což činilo pět tisícovek diváků.

Trenére, s jakými cíli a vůbec představami o síle týmu jste na jih Evropy odlétali?
Trenér Fousek si dával postupné cíle. Nejprve bylo potřeba se zachránit v A skupině, poté postoupit do play off, a pak už se myslelo na zajištění účasti na světovém šampionátu. Až když se všechno toto povedlo, začalo se mluvit o medaili. Já osobně jsem věřil ve čtvrtfinále a doufal v postup na mistrovství světa. Až během čtvrtfinále jsem začal přemýšlet o nevídané vyrovnanosti turnaje a někde v koutku duše bádal, kdo by asi tak mohl vyhrát a jestli třeba náhodou… (úsměv). Nikdo tak dominantní jako loni Rusky či předloni Španělky totiž na turnaji nebyl.

Kdo byl vlastně těmi opravdovými tahouny družstva a v čem celkově byla jeho největší síla?
Jeho největší síla byla v týmovosti, kolektivnosti a partě. Nejde tak vypíchnout jednu hráčku, protože jsme snad v každém zápase měli jinou „hrdinku". Závěrečné duely se vydařily například Tereze Vitulové, která se ale předtím trápila, Veronika Šípová měla zase nejsilnější prostředek mistrovství, určité zápasy vyšly Adéle Smutné, Kristýně Brabencové, Julii Pospíšilové, Karolíně Šotolové. Náš tým dle mého názoru získal titul, protože byl nejvyrovnanějším celkem a také týmem s velkým charakterem a kvalitní obranou.

Jak byste popsal pozici trutnovských hráček v týmu, když tedy jednu bohužel vyřadilo zranění?
Od začátku bylo jasné, že trutnovské hráčky ročníku 1999 se budou pohybovat na hraně nominace a bylo to tak i při přípravných turnajích. Dominika Vašáková se do nominace trenéra Fouska nakonec nevešla z výkonnostních důvodů, Terezu Patočkovou bohužel vyřadilo zranění. Adéla Vymazalová byla nominována na olympiádu, ale zranila se tam a přišla tak o Evropu. Naopak Anna Rylichová nestartovala na olympiádě, ale naopak se pracovitostí a poctivostí dostala na samotný evropský šampionát.

Od úvodu turnaje Češky dominovaly hlavně v obraně. Byla tohle právě vaše největší zbraň?
Asi to byla jedna z největších zbraní. Souviselo to jak s kvalitní přípravou, tak i dobrým přístupem hráček. A možná i s faktem, že jsme neměli právě žádnou „hvězdu", která by jen útočila a vynechávala bránění.

V základní skupině porážka, v osmifinálové skupině porážka, ale v pavouku tři výhry – znamená to, že jste formu vyladili na tu pravou chvíli?
Dá se to tak říct. Na druhou stranu ony vyřazovací boje jsou něco jiného než zápasy ve skupině, rozhoduje tam sebevědomí, kdo si ponechal více sil z předchozího průběhu, příprava na soupeře (za průběh šampionátu už důkladně proskautovaný) a podobně.

S Itálií jste ve skupině prohráli. Co se tolik změnilo před semifinále, jež pak bylo ve vaší režii?
Přestali jsme se jich bát. Ony byly jasnými medailovými kandidátkami, vždyť na celém mistrovství prohrály jediný zápas s námi. Celá jejich pětka už startovala na loňském šampionátu a budila velký respekt. Ale v semifinále jsme byli o něco lepší, měli více sil a také jsme se lépe připravili. Navíc v prvním utkání jsme nehráli kompletní. A v neposlední řadě jsme byli psychicky nahoře po výhře s Maďarkami.

Naopak Portugalsko jste porazili hravě dvakrát. Berete i vy za štěstí, že vám z cesty byli odklizeni soupeři typu Ruska, Španělska či Francie?
Na Francii si holky věřily, vysoko ji porazily na turnaji ve Francii tři týdny před mistrovstvím. Navíc týmy Francie i Ruska skončily na olympiádě, kterou jsme také vyhráli, daleko za námi. Španělsko dle mého názoru mělo letos nejslabší výběr za poslední roky a výkonnostně asi ani nepatřilo na čtvrté místo, které nakonec obsadilo. Takže to nepovažuju za štěstí, naopak, naše skupina byla silnější. Vždyť všichni tři medailisté byli z naší osmifinálové skupiny. A my oba zbylé porazili.

Oslavy byly obrovské už v přímém přenosu – jak byste je popsal vy osobně a máte nějakou perličku?
S realizačním týmem jsme vše oslavili a druhý den ráno již bylo potřeba zabalit, vyrazit na letiště a podobně, takže na nějaké výraznější perličky nebyl prostor.

Jak vlastně vidíte budoucnost zlatých medailistek?
Jak vidíte, tři roky po sobě má Česká republika finalistky v kategorii do šestnácti let, přesto máme v nejvyšší ženské soutěži stále více cizinek. Trenéři mládeže u nás ukazují, že svou práci určitě nedělají špatně a je zároveň evidentní, že talenty tu máme. Ty však jsou bohužel ve věku, kdy je potřeba hodně trénovat a hrát, často příliš brzy přesunuty jen do ligových celků žen a sedí v ženské nejvyšší soutěži na lavičce, nebo dělají sparing cizinkám na tréninku. Hodně tak bude záležet, jak se k jednotlivým hráčkám bude přistupovat v jejich klubech. Všem samozřejmě přeji, aby se prosadily jak v nejvyšší soutěži, tak i dalších reprezentačních výběrech.

Jak se těšíte do „obyčejné práce" v Trutnově, stihnete nějakou dovolenou?
Do práce se těším. Dovolenou jsem stihl v době olympiády, kde byl výrazně omezen počet členů realizačního týmu, přesněji na dva. Nyní na žádnou dovolenou už není prostor, od úterý už jsem plně v tréninkovém procesu mládežnických celků Trutnova.

Co vlastně říkáte na to, že se řada juniorek a dorostenek úspěšně zapojila do přípravy ženského celku Kary Trutnov?
S trenérem Rešetárem a manažerem Braunem jsme si nastínili představy o spolupráci dospělé a mládežnické složky ku prospěchu jak obou stran, tak zejména hráček samotných. Pro holky by určitě mělo být motivací dostat se do ligového celku, na druhou stranu je nutno vzít v potaz, že každá hráčka je individualitou a neplatí stejný přístup či postup ve výchově pro všechny. Samozřejmě ale chci věřit, že spolupráce bude fungovat dle uzavřených dohod a že naše hráčky budou růst v osobnosti svých kategorií jak na české, tak na mezinárodní scéně. Zároveň, že budou ty nejlepší dostávat příležitost i v nejvyšší ženské soutěži.

Zlaté placky z Evropy nesou trutnovské stopy Zlaté placky z Evropy nesou trutnovské stopy