„Jsem určitě pro, aby byly obchody takto označené. Každý má právo volby, tak ať si pak vybere podle svého uvážení. Vzhledem k tomu, že teď při nákupu studuji na obalech, odkud je co dovezené, a upřednostním většinou český výrobek, tak pro mě osobně by bylo fajn, kdybych věděla, že nabízené zboží je české," myslí si Lucie Václavíková z Hradce Králové.

Ministerskou iniciativu pochopitelně vítá většina českých zemědělských sdružení včetně Potravinářské komory. A kupodivu nevadí ani řadě obchodních řetězců, kterých by se opatření dotklo.

„V každém případě by toto nařízení znamenalo administrativní zátěž. Dále bude nutné dořešit otázku aktualizací a také kontrolních mechanismů," podotkla pouze mluvčí Globusu Pavla Hobíková.

Smíšené zkušenosti

Proti se ovšem postavil Svaz obchodu a cestovního ruchu. Chystaný zákon označil za protiústavní v tom, že vlastně obchody nutí zveřejňovat obchodní tajemství, odkud své zboží nakupuje. „Český zákazník má o domácí potraviny stále větší zájem a další regulace je nadbytečná. O tom svědčí i zkušenost ze Slovenska, kde podobné opatření mělo minimální dopad," řekl šéf svazu Zdeněk Juračka.

Právě slovenským případem se české ministerstvo zemědělství přitom inspirovalo.  Zveřejňování údajů o zastoupení domácích potravin na tržbách prodejců s ročním obratem přes 10 milionů eur tam je povinné  od dubna.

A je pravda, že zatím se smíšenými zkušenostmi: Podle odborníků tyto informace nemají pro zákazníky velkou vypovídající hodnotu. Seznam totiž obsahuje pouze údaje o podílu slovenských potravin na obratu, nikoliv na sortimentu prodejen. A v tom je velký rozdíl. Nejasná jsou i pravidla ohledně označování původu výrobků. Za slovenský výrobek tak může být označen i produkt, který byl v zemi pod Tatrami pouze zabalen do slovenského obalu.

Asi nejen proto je podobná státní regulace trnem v oku více lidem než pouze Juračkovi. „Co to je zase za výmysl, označovat, odkud je zboží? Ať se lidi podívají přímo na konkrétní výrobek, když o to mají zájem," rozčiluje se Petr Eliáš z Pardubic. Jemu samotnému je jedno, jestli kupuje salám z Čech, Polska nebo Mongolska. „Hlavně, že je nejlevnější."

S tím nesouhlasí diskutér na webu Deníku Pavel N. „Jako zákazník nechci konkrétní přesné číslo, mně stačí informace, že v obchodě mají třeba 30 procent českého zboží – a to jsem silný optimista," napsal.

Rostoucímu zájmu Čechů o výrobky domácí provenience vedle obecného patriotismu a četných skandálů s polskými potravinami pomáhají i různé certifikáty, například Regionální potravina, Mls Pardubického kraje a další.