Za sedmnáct let, co podnikám, nic takového nepamatuju. Klausovy „balíčky“ byly jen slabý odvar toho, co se děje teď, říká v rozhovoru pro Krkonošský deník vrchlabský byznysmen a majitel prvoligového hokejového klubu Petr Dědek (35).

Jeho podnikatelské impérium D+D dnes čítá několik firem s ročním obratem přes jednu miliardu korun. D&D Elektromont, hlavní tahoun skupiny, patří k předním tuzemským společnostem v oboru elektro.

Většina českých podnikatelů momentálně pociťuje výrazné ochlazení světové ekonomiky. Spí se vám v těchto dnech dobře?
Já nejsem nijak nervózní. Samozřejmě krize zasahuje všechny, ale pro společnosti, které rostly a byly zdravé v době, kdy ekonomika fungovala, a jejich portfolio bylo vícerodé, krize znamená jen pokles zisku. Zdravá firma nemůže mít existenční problémy.

Jak se dopady hospodářského útlumu odrážejí ve vašich firmách?
Vlajková loď naší skupiny D+D, která má obrat více než jednu miliardu, D&D Elektromont měl v loňském roce růst tržeb o padesát procent. V letošním roce očekáváme, že to udržíme, možná mírný pokles. Rapidní pokles tržeb ale nepředpokládáme. Nejvíc krizi pociťujeme v developmentu. Tam je hlavní problém v tom, že banky nechtějí půjčovat i na dobré projekty. Některé připravené projekty jsme museli pozastavit, máme zainvestováno v pozemcích a budeme čekat na novou expanzi. Pro roky 2009 a 2010 jsme plánovali projekty v řádu až tří miliard korun, investice do logistických parků a průmyslových budov v Mladé Boleslavi, Pardubicích a ve Vrchlabí. Z toho nám jedou pouze Pardubice, ale jednáme o prodeji tohoto projektu.

Uvažujete v důsledku současné situace, že se v podnikání začnete orientovat jiným směrem?
Určitě ne. Naše portfolio není soustředěné na jeden určitý segment. Našim významným zákazníkem sice je Škoda Auto, ale ne zase takovým, že bychom na tom stáli jako někteří dodavatelé v automobilovém průmyslu. Musíme pouze přibrzdit v rozvoji společnosti a uvidí se, jak dlouho bude krize trvat.

Překvapila vás rychlost, s jakou krize postupuje?
Určitě. Za sedmnáct let, co podnikám, nic takového nepamatuju. Zažili jsme pouze Klausovy „balíčky“ v devadesátém šestém, a to byl jen slabý odvar toho, co se děje teď. Dobrým signálem pro nás je určitě to, že západní státy začínají do ekonomik nalévat hodně a peněz, což znamená, že se trhy musejí nastartovat a obnovit.

Jak těžké je teď v byznysu plánovat, když nikdo netuší, co bude dál?
Plánovaní je velmi složité. Co se týče developmentu, čeká se, až banky začnou půjčovat, aby se důvěra na mezibankovním trhu obnovila. To je pro rozhýbání ekonomiky naprosto klíčová věc. Firmy teď musejí přemýšlet krátkodobě. Co se dřív plánovalo rok dva tři dopředu, tak teď plánujete na kvartály.

Dají se na současné situaci najít i nějaká pozitiva?
Krize musela přijít, jelikož trh už byl přesycený. Byl nedostatek pracovní síly a byla extrémně drahá, výrobci si účtovali nesmyslně vysoké ceny surovin; železa, mědi a ostatních materiálů. Už ve druhém kvartálu loňského roku byly signály, že to je nezdravá spirála a že se něco musí stát. Pozitiva jsou taková, že dnes je hlad po práci a ceny pracovní síly klesly, což je pro ekonomiku taky určitý ozdravný mechanismus.

Naučí krize podniky více myslet „na zadní kolečka“ i v době růstu?
Zdravá firma s dobrým vedením šetří vždycky. To že v době krize šaháte na marketing a na výdaje, které si můžete v době růstu dovolit, je normální opatření, které uděláte, když klesá ziskovost. Ale ve společnostech, které měly problémy už v loňském roce, kdy ekonomika šla dlouhodobě nahoru, a teď mají existenční problémy, tak tam nebylo něco zdravého už předtím.

Měl by stát zachraňovat krachující firmy?
V žádném případě. To je cesta do pekel. Stát by měl firmy podpořit, ale plošně, to znamená snížením daní nebo sociálního pojištění. Podpora vědy, výzkumu a investic do infrastruktury je naprosto v pořádku, bez toho se ekonomika nerozhýbe.

Jaká je vaše prognóza, bude ještě hůř?
Já si myslím, že nejhorší bude druhý a třetí kvartál letošního roku. Ve druhém pololetí by se to už malinko mohlo zlepšovat.

Máte recept, jak přežít letošní rok, kdy hospodářský útlum bude podle všeho pokračovat?
Jak říká jeden můj známý ekonom: přežije ten, kdo neinvestuje (smích). Je jasné, že člověk musí s investicemi rozumně vynakládat. Na druhou stranu, pokud je společnost zdravá, investovat je dneska velmi zajímavé. Cena prací je na dně a výrobci vám dají možné i nemožné. Vyhraje ten, kdo si bude držet rezervy a čekat, že to může být třeba ještě trochu horší.