Vyšetřování sice ještě trvá, hasiči ale už nyní považují za velmi pravděpodobnou příčinu rozsáhlého požáru lidskou nedbalost. „Někdo mohl například odhodit nedopalek cigarety, a protože v danou chvíli velmi silně foukalo, mohlo být jen otázkou chvilky, než se oheň rozšířil do velkých rozměrů,“ uvedla mluvčí hasičů Martina Götzová. Půda v horách je totiž díky suchu ještě pořád hodně vyschlá.

Z možné jiskry od nedopalku se stal požár, který zaměstnal české i polské hasiče na dlouhých 21 hodin. A v extrémních podmínkách. První komplikace měli na české straně už při příjezdu. Nemohli se k ohni dostat blíž. „Přes pramen Labe se nedá přejet hasičskými auty, takže jsme museli hadice tahat už od pramene,“ řekl Pavel Viktorin, velitel družstva dobrovolných hasičů ze Špindlerova Mlýna.

Hasit pomáhal každý, kdo měl ruce a nohy. Souboj s ohněm trval dlouho. Byl výjimečně náročný. Shořelo dvacet hektarů louky a lesa. A mohlo být ještě hůř.

Kromě ohně byl nepřítelem i vítr. Znemožnil start vrtulníku, který měl hasit ze vzduchu. Rychle rozfoukával plameny, takže nakonec zasáhly plochu asi 600 krát 600 metrů. Kvůli vichru mrzli hasiči, kteří nebyli přímo u ohně, ale obsluhovali techniku. „Podmínky byly velmi obtížné, vál silný vítr. Pocitová teplota klesla až k mínus patnácti stupňům Celsia," hlásil Krzysztof Zakrzewski, hasič z polské Jelení Hory.

Foukalo obráceným směrem, než jindy. Od Labského dolu. Nebyla tak naštěstí ohrožená vzácná příroda v něm ani kvůli opravám dočasně uzavřená Labská bouda. Požár se šířil směrem k Harrachovu a k hraničnímu kamenu Violik v Polsku. Zastavila ho hraniční cesta.

Oheň byl viditelný z několikakilometrové vzdálenosti, dokonce i meteorologické radary ho zaznamenaly. Bojovalo s ním sedm českých jednotek, pět cisteren vyslali na pomoc Poláci.

V boji s živlem pomohli také členové horské služby. V těžko přístupném terénu bez silnic a stezek vozili hasiče s technikou co nejblíž k ohni. „Převáželi jsme na čtyřkolkách vše potřebné, aby hasiči mohli oheň zvládnout,“ oznámil náčelník horských záchranářů Pavel Jirsa.

Pracovníci nedaleké Vrbatovy boudy poskytli hasičům teplé jídlo a pití. „Měli jsme u nich parádní servis. Dostali jsme zelňačku, kávu, čaj, co si kdo řekl. Běžně mají otevřeno jen do čtyř odpoledne, ale starali se o nás i potom, dlouho do noci. A zdarma,“ chválil špindlerovský hasič Pavel Viktorin.

Oheň ohlášený v sobotu krátce po čtvrté hodině se povedlo uhasit po třech hodinách, zhruba o půl osmé večer. Hasiči ale na místě byli až do nedělního poledne. Ještě dalších šestnáct hodin dohlíželi, aby se oheň znovu nerozhořel. „Podobně dlouho jsme byli na nohách naposledy, když byla vichřice. Ale rekordní je samozřejmě požár Petrovy boudy. Tam jsme zasahovali asi týden v kuse,“ připomněl Viktorin.

Podle ochránců příroda neutrpěla zásadní škody. "Shořela suchá tráva, ostřice a odumřelé kleče. Místa s rašeliníkem, většina kleče a dokonce některé travnaté plochy uvnitř požářiště jsou bez úhony, " oznámil ředitel Správy Krkonošského národního parku Robin Böhnisch.

V listopadu lesní požáry úplně běžné nebývají. Na druhou stranu… „čím nižší teplota, tím je vzduch vlhčí a hoření je potom dokonalejší. Prostě to líp hoří.,“ dodal Viktorin.