Lukáši, o čem vaše písně pojednávají a čím členy legendární skupiny uchvátily?
První píseň se jmenuje Pálím tvář, druhá Hádky a třetí Erika. První text Pálím tvář je o všedním rozchodu, kdy zhrzený chlap hází fotky do ohně. Druhá píseň Hádky je, jak už název napovídá, o milenecké hádce s italským nádechem. A poslední Erika je smyšlený příběh staršího data z prostředí starého Mostu, který musel ustoupit těžbě uhlí, což jsem v dětství nedokázal pochopit. A teď jako dospělý to nechápu ještě víc.

Pro nové album Kaťata skládal text i Michal Malátný z kapely Chinaski?
Ano, skládal. A díky tomu jsem také nostalgicky zavzpomínal na zážitek, kdy jsme s Chinaski vystupovali jako předkapela. V současnosti jsem se těšil, že se znovu setkáme na křtu alba, který se ale bohužel kvůli pandemii neuskutečnil. Je odložen na jaro. Hudba Chinaski je mně blízká a vím, že Michal má nedaleko chalupu, tak doufám, že budeme spolu časem spolupracovat.

Jak vznikla samotná spolupráce s Petrem Jandou a Olympikem?
Sehnal jsem si kontakt na Petra a poslal mu email, kde jsem se mu jednoduše představil a drze se nabídl, že bych pro ně zkusil něco otextovat.

Co bylo dál? Jaká byla Jandova reakce?
Přislíbil, že mně dá šanci. Asi po čtrnácti dnech poslal demo nahrávku, kterou jsem otextoval. Ozval se s drobnými úpravami, aby se s písní ztotožnil.

To mluvíte o jedné písni, a co ty ostatní?
Petrovi se text zřejmě natolik líbil, že jsme se během prázdnin domluvili na další spolupráci, zrodily se Hádky. Když jsem byl za ním ve studiu, požádal mě, zda bych mu ještě neotextoval Eriku.

Budete s Olympikem spolupracovat jako textař i nadále?
V jednom z rozhovorů pro tisk Petr Janda zmínil, že se mnou do budoucna zásadně počítá. Tak asi jo. Ale teď vážně, další spolupráce se již rýsuje, tak uvidíme, jak to celé bude pokračovat.

Jak se vám pracovalo se samotným Petrem Jandou, měl jste před ním respekt, trému?
Vzhledem k tomu, že jsem si prošel jak divadelním prostředím, tak mnoha vystoupeními na pódiích s mediálně známými osobnostmi, tak jsem na jejich popularitu zvyklý. Petr Janda a jeho kapela jsou pro mne celoživotní vzor a tak jsem zprvu při osobním setkání trochu zakolísal. Ale ve chvíli, kdy se začalo pracovat, tréma opadla. Ale respekt z něj rozhodně mám.

Skládat texty pro populární Olympik, to je určitě profesní úspěch?
Spíš než profesní úspěch je to můj splněný dětský sen. Není pro mě zásadní prosadit se sám jako interpret, i když o to několik let usiluji. Aby se člověk vlastní tvorbou živil je dost složité, ale musím říct, že jsem se k tomu nyní trochu vrátil. Petr Janda mně dodal impuls k obnovení kapely.

Takže vzniká na Jičínsku nová hudební formace?
Ne, ne, oprašujeme naší mosteckou kapelu Koradoband, kde hraje i můj brácha. Do Mostu se vracím za rodinou, jezdíme tam dost často. Já jsem chtěl mít kdysi dávno kapelu a tak jsem začal psát muziku i texty. Jeden čas se mi moje texty nelíbily a víc jsem se soustředil na muziku. Dnes se mi osvědčilo psát texty na muziku druhých, to člověka více inspiruje. Jde o obyčejné příběhy ze života, které má i Petr Janda rád. Vlastně to, co chtějí lidé poslouchat.

Lukáši, jaký je vlastně váš vztah k hudbě?
Jako dítě jsem hrál v karlínském divadle a po základní škole jsem se hlásil na pražskou konzervatoř, kde jsem neuspěl. Vyučil jsem se automechanikem, ale tohle povolání jsem nikdy nezkusil. Sedm let jsem pracoval jako zvukař v Městském divadle v Mostě a přitom jsem dálkově studoval konzervatoř v Teplicích. Studium jsem ovšem nedokončil.

Proč, jaký by důvod, přestal vás zpěv bavit?
Jednak jsem se v té době odstěhoval dvě stě kilometrů daleko a pak jsem přestal vidět ve studiu perspektivu. Chtěl jsem totiž časem z divadla odejít a učit v umělecké škole. Ale díky stěhování z Mostu jsem od tohoto záměru upustil. Prostě mě to už nebavilo. Chtěl jsem si dělat muziku, psát texty a mít na to klid. Potřeboval jsem práci, kde odcházím domů s čistou hlavou. Vystřídal jsem tu několik zaměstnání, až jsem začal pracovat jako dojič krav.

Jste rodilý Mostečan, jak jste se ocitl v Královéhradeckém kraji?
Žiju v Tereziných Darech, je to zhruba šest kilometrů od Ostroměře. Koupil jsem tady dům se zajímavou historií. Jedná se o bývalou chalupu textaře Bohuslava Nádvorníka, což jsem se dozvěděl až po nastěhování.

Dokonce jsem jednou v televizi zahlédl fotku našeho domu v pořadu Kam zmizel ten starý song s Milanem Lasicou. Ihned po nastěhování jsem nastoupil do továrny v Miletíně, kde jsem nevydržel déle než do konce měsíce. Pak jsem vyrazil pracovat jako prodejce elektrospotřebičů do Hradce Králové.

A jak jste se ocitl u krav?
Manželka vystudovala vysokou školu zemědělskou a chtěla se před koncem rodičovské zorientovat v místním trhu práce. Našla inzerát, v Dobré Vodě hledali ošetřovatele zvířat, tak mě napadlo, že to zkusím. Zajel jsem tam a setkal se s prima partou chlapů, kteří mají podobné názory jako já. Pracuji tam už třetím rokem. Dokud mě nebude živit muzika naplno, tak bych tam rád setrval.

To chtělo kus odvahy. U téhle profese je předpoklad, že se nesmíte bát zvířat?
Strach mít člověk nesmí, ale respekt vždy. S krávami jsem v kontaktu denně na dojírně, ale býkům se vyhýbám. Jednou jsem vypomáhal při nahánění do přepravníku, ale to se moc nevydařilo. Nechci, abych zbytečně přišel k úrazu, tak k nim raději moc nechodím.

Chováte doma nějaká zvířata?
Vzhledem k tomu, že máme oba zvířat v práci více než dost, tak doma máme už jen dvě kočky. A ještě jsem donesl dceři zakrslého králíka, protože ho místní zemědělec chtěl praštit za uši.

Od svého rodného města jste se dost vzdálil? Jaký byl důvod?
Rozhodla o tom asi životní úroveň. Když se nám narodila dcera, byli jsme na dovolené ve Vrchlabí. A já najednou vnímal, že můžeme klidně nechat kočárek před obchodem, zaběhnout do cukrárny, což jsem z Mostu vůbec neznal. Tam je život opravdu ostrý, migrace nepřizpůsobivých je zde veliká a osud Mostecka není optimistický. No prostě jsme si řekli, že už tam žít nebudeme. Manželka nyní pracuje jako zootechnička v MAVE Jičín.

Jsme tu spokojeni, šťastní, jen jsem si zatím nesehnal v okolí hudebníky. Takže hudbu tlačím přes sever, i když je to daleko. Ale v podstatě jsem si vychoval bráchu na bicí, ostatní zase hodili laso mně. Vrátil jsem se ke Koradobandu a budeme pokračovat. Ještě není na světě žádný singl, ale už nějakou dobu zkoušíme.

Seznamte se

Zpěvák, skladatel, textař, zvukař Lukáš Koranda jako dítě účinkoval v muzikálu Za zvuků hudby v Hudebním divadle Karlín (2002). Přes dětské soutěže a první pokusy o kapely si v roce 2008 natočil a vydal v malém vlastním nákladu své první sólové CD s názvem Život.

Od roku 2009 prošel několika severočeskými kapelami – Grock, Carpatia Castle, Velryba až po svou domovskou kapelu Koradoband, která má za sebou několik úspěchů (předkapela Chinaski, Desmod, Michal Hrůza , r. 2013 62. místo v anketě Český slavík Mattoni ). V roce 2017 ovšem Koradoband vyhlásil pauzu, která trvala tři roky. Po vyhlášení pauzy založil krátce na to Lukáš punk-rockové Kočíčí Hlavy, se kterými vystupoval jen párkrát a v roce 2020 obnovuje opět Koradoband.

Téhož roku debutuje také jako textař tří písní na 22. řadovém albu kapely Olympic s názvem Kaťata. Lukáš Koranda je ženatý, od roku 2018 žije v Tereziných Darech ve Východních Čechách. Pracuje jako ošetřovatel hospodářských zvířat.

(zdroj wikipedie)