Na hranicích s Polskem jste od samého začátku opatření, tedy od 14. března. Jak na vaše pokyny a upozornění reagují řidiči?
Hlavně lidi od nás jsou s nařízeními velmi dobře srozuměni a tak s námi komunikují dobře a máme s nimi dobré zkušenosti. Chápou, co se děje, proč je kontrolujeme a hlavně, nosí roušky. Co se týká cizinců, musíme je na to upozorňovat na to, že musejí mít roušky na sobě. Problémy většího rázu tady tak nejsou. Někteří lidé však nemají patřičné dokumenty na vstup na území naší nebo polské republiky. Tyto lidi tak přes hranice nepustíme.

Kolik lidí takto denně vracíte?
To je v jednotkách. Zhruba tak deset každý den.

Na hranicích spolupracujete i s armádou. Jaká je spolupráce s ní?
Spolupracuje se nám dobře, je to na dobré úrovni, poslouchají naše pokyny a nemáme s nimi potíže. A to ať se jedná o hraniční přechodě v Náchodě nebo i na jiných přechodech, které se hlídají.

Jak dlouhá je vaše směna?
Směna nám začíná ráno o půl sedmé, kdy dochází k rozdělení jednotlivých stanovišť, a končíme zhruba v sedm hodin večer, kdy nás přijde vystřídat další směna. Ta má úkolování o půl sedmé večer a zase končí ráno kolem sedmé hodiny, kdy je jde vystřídat další směna. Ve směně se však nepotkáváme, abychom nějakou nákazu kolem sebe nerozšiřovali.

Takže jste prakticky stále v práci. Máte vůbec na nějaké koníčky či záliby?
Volný čas se musí přizpůsobit tomu, aby si člověk po směně odpočinu. Ale pro nás je toto v současné době priorita, chráníme území a občany naší země, takže myslím, že tohle v současnosti to hlavní.

V posledních týdnech je počasí jako na houpačce, jak to snášíte, když jste prakticky stále venku?
Je to náročné. A to i přesto, že tu máme své zázemí, kde si můžeme odpočinout. V posledních dnech teplota v noci tady v Náchodě klesla až skoro k mínus deseti. A k tomu se přidává často i vítr. Není to jednoduchý a ke konci směny se už fakt těšíte do tepla svého domova – víc než kdy jindy. Naštěstí není vlastně vůbec čas přemýšlet nad jinými věcmi než nad tím, od čeho tu jsme. Nenudíme se, práce je moc a strašně rychle to uteče.

Asi vám ani nepřidá to, že celý den musíte mýt na sobě ochranné prostředky. Jaké to s nimi je?
Nepříjemné to pocitově samozřejmě je, ale za to období od půlky března jsme si na to zvykli. Nedá se nic dělat, chráníme nejen sebe, ale i ostatní občany.

A co obava z nákazy?
Máme z toho obavy, ale proto jsme vybaveni našimi ochrannými prostředky, ať to jsou rukavice, roušky nebo respirátory. Měníme si je tak často, jak je to možné, abychom neměli roušky celý den na sobě. Obavy máme, ale nedá se nic dělat. Spíše se člověk obává však toho, aby nějakou nákazu nechytil a nepřinesl do soukromí k rodině.

A jak je to s vnímáním legislativy, která se v poslední době mění prakticky každý den?
Před začátkem směny máme vždycky úkolování, kde nám řeknou, na co se máme v následujících hodinách soustředit a jaké jsou nový předpisy a co už přestalo platit. Změny jsou neustále. Co platilo včera, dnes už platit zase nemusí. Mění se neustále podmínky pro vstup a výstup osob do republiky. Orientovat se v tom taky není úplně jednoduchý - takže i na to musíme dávat pozor. Naše úkony, které ovlivní životy dalších lidí, například řidičů a podobně, nelze prostě vzít zpět. I v těchto nehostinných podmínkách je to o velké odpovědnosti za svá rozhodnutí - až z toho trochu mrazí.