Čím se od sebe liší první a druhá vlna pandemie koronaviru?
Ta změna spočívá především v to, že v první vlně dostávala většina lidí černé a černější informace jak na běžícím pásu a všichni byli velmi vyděšeni. V té druhé vlně, ač i zde stále kolují zprávy o černých scénářích, tak těch vyděšených lidí je podstatně méně a strach opadává.

A co se týče zpráv o čím dál větších úmrtích?
Informace, které si člověk nemůže ověřit, tak jim buď věří, nebo ne. Ale stejně se domnívám, že většina lidí už zprávy ohledně covidu bere tak nějak pokrouceně. Ale i tak jsou nyní lidé, spíše než vystrašení, tak daleko více ostražitější.

Říkal jste, že strach pomalinku opadává, ale nemá na psychiku v dnešních dnech vliv nejen sychravé počasí, ale i ta bezmoc, kdy je plno vládních opatření, která jim ztrpčují život?
Vládní opatření mnoha lidem zbourala každodenní stereotypy a v lidech stále více nabývá pocit frustrace, která se někdy může projevit i vyšší agresivitou. Ale aby člověk nepropadl trudomyslnosti, tak to musí přijmout tak, jak to je. Když celý den leje jako z konve, tak taky ví, že ten déšť nemůže zastavit a jednou skončí. Stejně tak člověk nezastaví jen tak ani současnou pandemii. A tak jako u deště, tak i zde se s tím musí vyrovnat tak, že v klidu domova počká a řekne si, že to určitě co nevidět skončí.

Ale zdá se, že to jen tak neskončí. Nebude to mít vliv, i s ohledem na blížící se Vánoce, ještě na větší prohloubení té frustrace a s ní spojené pokusy o sebevraždy? Přeci konec roku je znám bilančními sebevraždami.
Domnívám se, že toto se nestane. Se sebevraždami se většinou spojují různá data a události, ale vlna covidu v ní jistě nebude hrát tak velkou roli. A jak znám povahu českého člověka a jeho vynalézavého ducha, tak Vánoce si nikdo nenechá vzít a užije si je i s případnými vládními omezeními.