Otevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči, nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech myslel?
Děti jsou většinou pro film postrachem. Já jsem se ale hodně těšil, protože jsem si dlouho přál, abych mohl natočit film přímo pro děti a ještě s tím, že moji kolegové budou děti. Potvrdil jsem si hlavně tu myšlenku, že moji dětští herečtí partneři a partnerky jsou naprosto úžasní. Pan režisér je vybral  skvěle a pro mě to byla čistá radost a inspirace s nimi hrát. Až mě štve, že má postava Zbyňka jim ve filmu tolik komplikuje život.

Jaké máte obecně vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky, nebo spíš utrápené?
Já jsem měl naštěstí hezké dětství plné pohybu, čerstvého vzduchu, bláznivých nápadů a zážitků. Žiji v malém městě, které je bránou do Lužických hor v severních Čechách, takže luxusní prostředí pro život s přírodou. Odmalička jsem moc rád kreslil a maloval, takže to mě provázelo do začátku dospělosti, kdy jsem vystudoval kresbu a malbu na sklářské umprumce v Kamenickém Šenově, ale nikdy jsem se tomu profesionálně nevěnoval. Měl jsem to štěstí, že dětství i teenagerský věk jsem měl naprosto dokonale vyvážený: šťastný i utrápený, prostě tak, jak to má být.

S otcovskou dovolenou to není tak jednoduché
Muži v průzkumu tvrdí, že budou s dítětem doma. Realita je jiná

Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče, přežil? Díky čemu?Já si to vůbec neumím představit. Pro mne je to tak stresující myšlenka, když si představím, že dítě jakýmkoliv způsobem ztratí oporu v rodičích… Ale víte co, musí se bojovat, takže bych se snažil, abych přežil. Mám takové motto, které se pro tohle hodí: „Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy se nevzdávejte.“ To řekl Winston Churchill. A já se tím snažím řídit. Snažil bych se přežít už kvůli silnému poutu k životu samotnému, považuji ho za výjimečný dar. Snad bych to zvládl.

Zdroj: Deník

Tématem dne jsou zajímavé sportovní aktivity pro děti. Jakým sportem jste se jako dítě zabýval? Vydržela vám záliba v něm dodnes?
Já jsem nebyl nikdy vyloženě sportovní typ, že bych se nějaké disciplíně pravidelně věnoval, ale celé dětství jsme proběhali s kamarády v lese nebo v parku. A teď mě napadá, že vlastně rád plavu, ale to mě chytlo, až když mi bylo dvacet sedm.

Ilona Koutková
Ilona Koutková: Nejlepším zábavním parkem pro mne byla příroda

Považujete sportování za důležité a povedete své děti ke sportu?Sport, ať se to vezme jakýmkoliv způsobem, je vlastně životabudič. Bez něj bychom nemohli fungovat jako fyzické osobnosti, a to, že je sport pro děti vyloženě stěžejní aktivita ve volném čase, jsme zjistili kvůli současné společensko-zdravotní krizi. Myslím, že to, jaké možnosti nabízí naše společnost dětem, je úžasné a byla by chyba, kdyby to nevyužívaly. Až budu mít děti, budou to sportovci, to je jasné, protože sport vede k zodpovědnosti, vytrvalosti a vytváří silnou osobnost.

Na jakých dalších projektech kromě natáčení Spícího města teď pracujete?
Mně se teď sešly dva filmy dohromady: Spící město Dana Svátka a Město Jiřího Diviše. A jak oba názvy naznačují, budu to mít dost těžké i v rozlišení. Minulý rok jsem měl obrovské štěstí na úžasnou práci a skvělé herecké příležitosti. Přesto, jak šílená doba byla, jsme to stihli natočit. Teď věřím, že oba projekty budou v kinech úspěšné, protože na nich dřelo hodně talentovaných lidí. Léto a podzim budu tedy plně zaměstnán propagací filmů, ale na to se moc těším, protože už to není stres, ale užívání si hotového díla a společnosti skvělých lidí, se kterými jste točili, a hlavně komunikace s diváky, pro které se to všechno dělá.