Dnes dvaadevadesátiletou Hanu potkal jako malou nelehký osud tisíců Židů, kteří byli nacisty posláni do transportů. Je podle vás důležité, aby si lidé tuto minulost neustále připomínali?
Určitě. Historie je součástí našeho života a bez ní bychom vůbec nevěděli, kam patříme. Každá země má svou historii, která tvoří základ vzdělání a kultury.

Ne všechny studenty dějepis baví. Vy jste k historii měla už jako žačka kladný vztah?
Milovala jsem dějepis. Člověk by podle mě měl znát všechny historické souvislosti, aby se mohl dobře orientovat a třeba se i poučit z chyb. Musím přiznat, že jsem obecně byla dobrá studentka. Všechno jsem zvládala na jedničky, dvojky, s ničím jsem neměla problém.

Královská rodina zažívá opět náročné období.
Britská královská rodina pod tlakem. Nová kniha odhaluje opravdové pikantnosti

Autorce knihy je už požehnaných dvaadevadesát. Máte i vy v rodině dlouhověkost?
Manžel má. Tomu zemřela babička, když jí bylo sto dva nebo sto tři let. Moje babička Jiřina Steimarová, maminka Jiřího Kodeta, zemřela v devadesáti, což je asi nejvíc. Nevím, jestli je to úplná dlouhověkost a také nevím, po kom budu (smích), ale vzhledem k tomu, že jsem v padesáti začala novou životní etapu, tak doufám, že toho mám před sebou ještě hodně.

Kde vás teď mohou vaši příznivci vidět?
V Divadle Na Jezerce hraju v představení Naprostí cizinci, v Divadle Bez zábradlí v představení Garderobiér a pak se sestrou, která napsala výbornou divadelní hru Štědrý štědrý den. Jinak také připravuji svoje vlastní projekty, koncerty a recitály. Hodně se věnuji šansonu, momentálně písním Hany Hegerové, ale nejenom těm. Budu natáčet i svůj první singl. Michal Worek vytvořil hudbu a krásný a také trochu smutný text napsal Vašek Kopta, moc se na to těším.