Vzpomenete si ještě, kde jste se poprvé potkali?
Hanka: Jasně, bylo to v době, kdy jsem se hlásila do soutěže MISS cvičitelka. Během finále jsem neměla kde přespat a moje kamarádka, která byla také finalistkou soutěže, zařídila nocleh právě u Jindřicha.
Jindřich: Ano, je to tak. Bylo to tehdy u mě doma na Chodově a dodnes si pamatuju, co měla na sobě. Byla hodně sexy. Měla bílý kožíšek, kozačky… Hned tam přeskočila jiskra. (smích)
Hanka: (zasní se) Jo, to jsem měla ten bílý kožich… (smích)
Hanko, není tajemstvím, že jste si ve vztahu před Jindřichem prožila domácí násilí. Nebylo vám tehdy ani pětadvacet. Jak dlouho jste tohle trpěla?
Hanka: Tři roky.
Co vás nakonec přimělo ten vztah definitivně skončit?
Hanka: Tehdy mě na správnou cestu přivedli kamarádi, kteří mi opět připomněli hodnoty, které by každá žena měla ctít, a radili mi, jak se znovu vrátit zpět do své hlavy a žít svůj život. Uvědomila jsem si, že život je příliš krátký na to, abychom ho trávili s někým, kdo nás nemá rád.
Bála jste se pak dát šanci dalšímu muži?
Hanka: Vůbec ne! Ale dala jsem si půlroční pauzu, a v tom se mi do cesty připletl právě Jindra.
Jindřichu, čím vás Hanka okouzlila? Byla to u vás láska na první pohled?
Jindřich: Určitě byla. Zaujal mě ten její pohled, byl nádherný. A ty její černé oči. Moc pěkné…
Hanka: A také vlasy přece…
Jindřich: Ano, vlasy kudrnatý… Všechno bylo takový dokonalý… (zasní se)
Hanka Kynychová o domácím násilí, adopci dítěte z dětského domova i o péči o tělo po padesátce:
A Hanko, co zaujalo vás na Jindřichovi „na první dobrou“?
Hanka: Asi nejvíc to, že byl rozvážný, klidný, bez přetvářky. Byl neskutečný gentleman. A hlavně měl všeobecný přehled, takže mi uměl se vším poradit, a to mi imponovalo.
Kdo koho pozval na první rande?
Hanka: Myslím, že první rande u nás probíhala, aniž bychom oba tušili, že to rande jsou, protože Jindra ke mně chodil cvičit a docela mu to šlo. (smích) Když mě chtěl pozvat na první oficiální rande a přišel za mnou do fitka Heleny Jarkovské, kde jsem tenkrát pracovala jako cvičitelka a recepční.
Nenašel mě ale, protože jsem mu na tři týdny frnkla na natáčení cvičebních dílů pro Českou televizi na Kanárské ostrovy. Točili jsme tam pořad s názvem OK Jump. Ale druhé rande už naštěstí dopadlo. Po mém návratu jsme šli po jedné cvičební lekci na večeři.
Jindřich: Bylo to oběd…
Nakonec jste se 1. června 1996 vzali. Chápu správně, že jste přijal, Jindřichu, příjmení Hanky? Tak jste se společně domluvili?
Jindřich: Ano, mám Hančino příjmení, ale nebylo to tak hned. Nejdřív jsme si každý nechali svoje.
Hanka: Já už v tu dobu byla známá pod jménem Kynychová, takže jsem si chtěla příjmení nechat. A hlavně se mi nelíbilo příjmení Obrdlíková.(smích)
Jindřich: A protože se všechny naše děti jmenovaly po Háně, tak jsem si i já časem vzal její příjmení, aby bylo na první pohled jasné, že jsme rodina, a já pořád nemusel vysvětlovat, že jsem Hančin manžel.
Stehna, zadek a bříško s Hankou Kynychovou:
Loni jste oslavili třicet společných let. To se dnes poštěstí málokomu. Jakým kouzlem vám to stále tak hezky klape?
Hanka: Určitě tím, že si vážíme jeden druhého a i drobné neshody si hned vysvětlíme. Navíc jsme si každý prošli už jedním manželstvím a chtěli to naše udržet. Od začátku jsme věděli, že chceme být spolu. Nikdy jsme nepřemýšleli o tom, že bychom se rozešli.
Jindřich: Za mě je určitě nejdůležitější vzájemná tolerance.
Měli jste za těch třicet let i velkou krizi?
Hanka: Pokud si dobře vzpomínám, byly dvě. To ale patří asi ke každému vztahu. Opravdu velká byla, když se narodily děti. Ale nenazvala bych to krizí, spíš složitou životní etapou, která byla náročná jak fyzicky, tak psychicky. Nicméně nebyla to etapa, kdy bychom si řekli, že chceme jít od sebe. Byla to spíš prověrka vztahu.
Jindřich: Bylo to období, kdy přišlo hodně starostí, bylo málo peněz… Sešlo se toho více dohromady, ale jak říká Háňa, ani jednou nás nenapadlo, že bychom se rozešli.
close
info
Zdroj: se svolením Hanky Kynychové / Lenka Hatašová
zoom_in
Hanka Kynychová s manželem Jindřichem
Na svůj věk ani jeden nevypadáte. Slýcháte tu větu často?
Hanka: Chtěla bych ji slýchat častěji. (smích)
Jindřich: Dost často, to je pravda. (smích)
Jsou za tím kromě cvičení jen dobré geny, nebo striktně vyznáváte zdravý životní styl?
Hanka: Určitě dobré geny a zdravý životní styl k tomu taky neodmyslitelně patří. Ale nevyznáváme ho striktně, spíš s rozumem. A patří k tomu i dobrá kosmetická péče, kvalitní spánek a podobně.
Hanko, hned několikrát jste v poslední době na Instagramu odhalila svou vypracovanou postavu. Jste sama se sebou spokojená?
Hanka: Myslím, že žádná žena se sebou není nikdy úplně spokojená. Nicméně mám za sebou pro ženu velmi zlomové období menopauzy, která mi dala, co se týče postavy, pěkně zabrat. Byla jsem zvyklá léta pracovat se svými 55 až 57 kilogramy, věděla jsem, co na mě funguje, abych se dostala do kondice během jednoho dvou týdnů, když jsem povolila uzdu v jídle, a najednou vše přestalo fungovat.
Takže jsem ke svému tělu přistoupila tak, že jsem se začala zajímat o to, co se v menopauze s tělem děje, a musím říct, že jsem ráda, že jsem opět dostala svoje hormony pod kontrolu. Byť jsem připustila, že s třemi kily navíc se už nedá hnout. Svoje tělo přijímám v tomto věku takové, jaké je a mám ho ráda.
Sexy paže a bříško s Hankou Kynychovou:
Reagují lidé na vaše odhalené fotky i negativně?
Hanka: Samozřejmě se najdou i negativní komentáře, dokonce moje fotky někdo nahlásil jako nevhodné a Instagram je stáhnul, ale naštěstí jich většinu vrátil zpět, protože po přezkoumání zjistil, že závadné nejsou. (smích)
Z negativních komentářů si nic nedělám. Je jasné, že se nemohu líbit všem. Jediné, co nechápu, je, když se někomu nelíbím, proč mě sleduje a má potřebu na mě plivat jed? Ale taková je bohužel doba anonymních sociálních sítí.
Prozradíte, jak spolu rádi trávíte čas?
Hanka: I když už přes třicet let žiju v Praze, ještě jsem si ji pořádně neprošla, a tak když máme čas, procházíme se po hezkých místech s energií, jako je třeba Kampa, Pražský hrad a podobně. A protože oba hodně fyzicky pracujeme, trávíme spolu čas v sauně. A samozřejmě si uděláme i volnou chvíli večer, kdy si dáme skleničku vína a povídáme si.
Jindřich: Já jsem s Háňou nejradši večer na gauči. (smích) A s tou saunou má pravdu. Obecně se spolu rádi potíme. (smích)
Jindřichu, zajímal jste se stejně jako Hanka o sport už odmala?
Jindřich: Určitě. Byl jsem rodiči ke sportu vedený. Hrál jsem fotbal, hokej… V tomto směru jsme si s Hankou vždycky vyhovovali, protože jsme oba sportovně založení.
Vím, že spolu pracujete ve fitness centru. Bylo to tak hned od začátku vašeho vztahu, nebo k tomu došlo postupně?
Hanka: Jindra mě v tom, co dělám, celoživotně podporuje. Každé fitko mi vždy sám vybudoval a zrekonstruoval. Věřím, že stěhování na Pankrác už bylo poslední, které jsem zažila. A to, že spolu teď jsme ve fitku denně, je postcovidová nutnost, abychom mohli jeho provoz finančně zvládat.
Jindřich: Bylo to racionální rozhodnutí, podržet podnik jako rodina. I když někdy je to trochu náročné, protože máme se synem ještě stavební firmu na rekonstrukci bytů.
close
info
Zdroj: se svolením Hanky Kynychové
zoom_in
Hanka Kynychová
Když už jsme u toho rozhodování, kdo je u vás doma hlavou rodiny a kdo krkem, který jí hýbe?
Hanka: Myslím, že obojí jsem já. (smích) Ale zároveň bych spoustu věcí nemohla dělat s takovou lehkostí, kdyby vedle mě nestál můj muž, který nechává rozhodování často na mně a věří mi, že jsem se rozhodla správně. Zároveň, když se mi sem tam něco nepovede, není tím, který by mi to otloukal o hlavu, ale řekne, že to spolu zvládneme.
Jindřich: Hmm, asi krkem hýbu já a hlavou rodiny je Hanka.
Hanka: Myslíš?
Jindřich: Ano, mám na starosti spoustu věcí, které ty neřešíš a neděláš. Ale hlavou rodiny jsi určitě ty. (smích)
Společně máte syna Filipa a dvojčata Sofii a Alexandru. Tíhnou také ke sportům?
Hanka: Ráda bych, kdyby začali kondičně cvičit a běhat, ale konkrétně žádný sport nedělají, i když jsem se je od malička snažila k tomu vést. Rozhodně to ale nejsou žádná dřeva. Umějí plavat, lyžovat, bruslit, hrát ping pong a další sporty. Jsou všestranní. Myslím, že u holek se blýská na lepší časy a brzy začnou se svým koníkem jezdit na hobby závody.
Dcery jste, Hanko, porodila až v devětatřiceti. Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistili, že čekáte dvojčata?
Hanka: My jsme to očekávali, protože jsme byli na umělém oplodnění a tenkrát se při transferu dávala dvě vajíčka. Čekali jsme, jestli se oběma rozbuší srdíčko. A rozbušilo. Když jsem vyšla z ordinace, Jindřich si dal velké dvojité kafe, sednul si a dlouze mlčel. (smích)
Jindřich: Ano, bylo to tak… (smích)
Hanka s dcerami Sofií a Alexandrou:
Bylo pro vás, Hanko, náročné skloubit první roky mateřství s prací?
Hanka: Bylo, ale tím, že jsme na to byli dva, tak jsem nemusela pozastavit svoje aktivity a mohla se rozvíjet dál.
Dnes už jsou dcery v pubertě a synovi Filipovi bude v červnu čtyřiadvacet. Postupně si vyšlapávají svoji cestičku světem. Chodí si k vám pro rady, nebo si vše spíš dělají po svém?
Jindřich: Vše řešíme společně jako rodina.
Hanka: Jsme velmi stmelená rodina a řešíme spolu spoustu věcí. Dnes mám pocit, že už si pro rady chodí i holky za Filipem. A tím, že manžel se synem mají stavební firmu, tak mě hrozně baví, když si spolu večer dělají „pracovní meetingy“ u pivka a já vidím ty dva chlapy, jak si tam jedou tu svoji „hatmatilku“ a je jim spolu dobře.
