Z prázdninových natáčení Miroslav Donutil moc nadšený není

Co vás nejvíc zaujalo na roli rockera Karla ve Špuntech na cestě?
Nadchl mě ten krásný oblouk mé postavy. Autoři ji totiž napsali krásně a překvapivě. Tady bylo opravdu co hrát a hrálo se to bezvadně.

Setkal jste se někdy s autobusem značky Robur, ve kterém se v seriálu projíždíte?
Ano. Dost často mě v něm v dřívějších dobách vozili na natáčení na Barrandov. Byla to příjemná připomínka mládí, když jsem do něj v seriálu po letech opět nasedl.

Manželka Tomáše Kluse Tamara: Díky dětem jsem zjistila, kým jsem

Musel jste kvůli roli ve Špuntech něco zajímavého podniknout?
Pan režisér stál především o totální proměnu mé image, neboť to postava rockera vyžadovala, a já se rád jeho přání podřídil. Nechal jsem si tedy narůst vousy, což pro mnohé bylo příjemné překvapení, a pro jiné naopak. Já se v nich ale cítil dobře.

Řídil jste na natáčení i nějaký jiný dopravní prostředek?
Kromě roburu jsem řídil i auto, ale všechno tak napůl. Asi víte, jak to při natáčení většinou chodí. Spoustu věcí, které neumíte dokonale, za vás dělají ti, co je umějí líp.

Potvrdilo se rčení, že točit s dětmi je náročné?
Nepotvrdilo. Ta dětská, pubertální i náctiletá parta byla skvělá, profesionální, neboť toho už natočila spoustu – a všem vévodila ta maličká (Jolana Jirotková, která hraje Kačenku – pozn. red.). Byla kouzelná. Před prvním dialogem, který jsem s ní měl, jsem čekal, co bude. Představte si, ona odříkala všechno, jak měla, a ještě se dívala na mě, jestli to zvládnu také. Po scéně mi řekla: „Docela dobrý!“ Tady jsme nenatáčeli s dítětem, ale právě ona byla tak laskavá, že točila s námi.

Která z lokací ze seriálu vás nejvíc zaujala?
Všechny ty lokace byly vybrány pečlivě a byly moc hezké, ale mě nejvíc potěšili výběrem obce Radešín, která je na Vysočině nedaleko mého letního domku, takže jsem to měl aspoň chvilku na natáčení kousek. Navíc je tam u nás nádherně a u Kubíčků v Radešíně se můžete parádně proletět balonem.

Vašeho nevlastního bratra ztvárnil Arnošt Goldflam…
Kdybychom byli skuteční bratři, tak by naši fyziognomickou nepodobnost asi nikdo nevysvětlil. (směje se) Byl jsem samozřejmě šťastný, že se s ním mohu po letech zase potkat. Dlouhé roky jsme totiž spolu působili v Brně a potkat se s ním nyní a u takové krásné práce byla radost. Celé prázdniny jsme cestovali, toulali se a byli v přírodě. Arnošt do přírody příliš nepřijde, tak se nyní přizpůsobil. Místo do kavárny s námi zajel do přírody. Bylo to skutečně moc fajn.

Vzpomenete si, jestli jste přes prázdniny někdy točil podobně rozsáhlý projekt?
Ano, třeba seriál Hotel Herbich, Četnické humoresky nebo dvě série seriálu Doktor Martin. Přiznám se ale, že z natáčení o prázdninách, kdy má člověk odpočívat, moc nadšen nejsem. Tentokrát mi to ovšem díky těm místům a pohodě nevadilo.

Traduje se u vás v rodině nějaká rodinná výletní příhoda, na kterou čas od času s úsměvem rádi vzpomínáte?
V rodině, pokud si vzpomínám, se většina výletů vydařila, ale s úsměvem a rád vzpomínám na pobyt Divadla na provázku v Římě, kdy nás náš neomylný režisér vzal na výlet ke Koloseu a podle mapy nás skvěle navigoval tak, že jsme po třech hodinách ostrého pochodu Římem skončili zase u našeho hotelu, od kterého jsme vyšli. To byl mistrovský kousek.

Jsem těhotná, překvapila Spearsová na instagramu. Chce se vyhýbat novinářům

Hrajete také ve dvoudílném thrilleru Vražedné stíny režiséra Jiřího Svobody, čím si vás získal?
Práce s Jiřím Svobodou stojí vždycky za to, nabídl mi tentokrát roli vysoce postaveného advokáta, který má v příběhu velmi zásadní vliv na vývoj situace, a scénář byl dobře napsaný, takže nebyl důvod váhat.

S Jiřím Svobodou pracujete opakovaně, vzpomenete si, jak kdysi při prvním natáčení probíhalo vaše pracovní sbližování?
Myslím, že jsme poprvé společně dělali nějaký televizní film v Ostravě, na název si už ale nevzpomenu (Co Hedvika neřekla –, pozn. red.). Našli jsme si k sobě cestu velmi rychle, takže se pak naše spolupráce často opakovala a je tomu tak dodnes.

A jaká byla vaše nejzásadnější spolupráce s Vladimírem Smutným, který je uznávaný kameraman a točil také Vražedné stíny?
S Vláďou Smutným jsem se potkal na všech zásadních filmových projektech právě Jiřího Svobody. Pro mě nezapomenutelné setkání s ním bylo ale hlavně v roce 1996 na filmu Lea režiséra Ivana Fíly, který byl, právě i díky jeho skvělé kameře, úspěšný na mnoha světových filmových festivalech. Vzpomínám si, jak jsme se jednou o natáčecí pauze s Vláďou vydali na procházku. Sešli jsme ale nějak z cesty a ztratili se. Bloudili jsme, až se před námi po pár kilometrech objevila tabule s nápisem „ľudový rezbár“, točili jsme totiž na Slovensku.

Šli jsme tedy za šipkou, až jsme došli na místo, kde u své chaloupky seděl stařeček, který vyřezával dřevěné sošky. Ohromeně jsme na něj koukali, vypadal jako z jiného světa. Optal jsem se ho, jestli si od něj můžeme jednu sošku koupit. Řekl nám, že nepotřebuje peníze, ať si každý jednu vezmeme. Poděkovali jsme mu za ně a zeptali se na cestu. Odpověděl, že cestu nezná, že v těch místech, na která se ptáme, byl naposledy před válkou…

KVÍZ: Hvězda muzikálů slaví padesátku. Jak dobře znáte Sabinu Laurinovou

Jen nebylo úplně jasné před kterou. Podle vizáže totiž klidně mohl zažít i napoleonské války. Nakonec jsme se dostali zpět na plac, kde už na nás netrpělivě čekal celý štáb. Tamní produkční se nás ptal, kde jsme se toulali. Když jsme mu náš příběh dovyprávěli, odpověděl, že je to nesmysl, že tam nikde žádný řezbář v chaloupce nežije. Šli jsme mu ho tedy ukázat, jenže chaloupku ani řezbáře jsme už nenašli. Zvláštní mystický zážitek…

Na jeviště Městských divadel pražských jste před dvěma lety vstoupil ve hře Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Čím je pro vás tato hra cenná?
Je to překrásná hra a obrovská výzva v podobě role Willyho Lohmana. Tolik slavných herců už ji hrálo. Mám velkou radost, že se naše inscenace v režii Michala Dočekala povedla a že má takový úspěch. Přiznám se, že i po těch letech, co divadlo dělám, ve mně byla maličká dušička, jak tenhle obří úkol zvládnu. I když ono tomu tak vlastně bylo vždy, když mě čekalo něco velkého, jen s věkem se ta zodpovědnost prohlubuje.

Šlo o vaše první pracovní setkání se Zuzanou Kronerovou?
Se Zuzkou se vždy vidíme rádi. Ať už spolu něco točíme, nebo si jen tak povídáme po nějakém představení v Bratislavě nebo Praze, ale při tak krásné spolupráci jsme se sešli poprvé a je to s ní úžasné. Velmi rád se přiznávám, že to byl můj nápad ji oslovit a jsem šťastný, že mi režisér vyhověl, tím spíš, že díky té volbě je šťastný i on. V tom představení hraje skvělá parta herců a po pravdě, nemyslel jsem si, že ještě někdy po závěrečné oponě zažiju v divadelním klubu s kolegy tak nádherné chvíle.

Co vás čeká v dalších měsících?
To bych taky rád věděl. Myslím, že všichni bychom to rádi věděli… Už bylo těch nepříjemností dost a bylo by načase se vrátit do normálního způsobu života. Rád bych zase viděl divadla narvaná k prasknutí a v nich zdravé a rozesmáté lidi. Ano, čeká mě dost práce, a jsem rád, ale je k tomu potřeba právě to zdraví a zdravý rozum…