Kliknutím zvětšíteHerectví nejspíš Václavu Vydrovi nejstaršímu (29. 4. 1876 – 7. 4. 1953) bublalo v krvi. Jak jinak, když se coby student německé reálky rozhodl – navzdory otcově vůli – odejít ke kočovné divadelní společnosti. A to bez jakékoli profesní průpravy!
První herecké role odehrál ve spolku Zöllnerových a následně se protloukal s venkovskými divadelními společnostmi po českém venkově. V roce 1907 konečně zakotvil v kamenném divadle, konkrétně v plzeňském Městském divadle, kde působil až do roku 1913. Poté zamířil do Prahy. Získal angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde se z něj stal – díky jeho výbušnému, ale i oduševnělému ztvárnění postav – významný představitel českého expresionistického herectví.
V roce 1922 odešel Václav Vydra s K. H. Hilarem, tehdejším šéfem vinohradské scény, do Národního divadla, jehož členem byl až do roku 1953. Vytvořil tam řadu výrazných postav, například v shakespearovských hrách Král Lear a Julius Caesar či Čapkově Bílé nemoci. Za Pražského povstání v květnu 1945 byl pověřen správou činohry Národního divadla, jehož ředitelem byl do roku 1949. V roce 1946 se mimochodem stal prvním hercem, který získal titul národního umělce. Mnohé role ztvárnil i ve filmu (například Cech panen kutnohorských či Okouzlená).
S první manželkou Eliškou Zöllnerovou, dcerou ředitele už zmíněné kočovné divadelní společnosti, zplodil pokračovatele hereckého rodu, Václava Vydru mladšího (25. 10. 1902 – 19. 6. 1979). Ten nastoupil do prvního profesionálního angažmá v Českých Budějovicích a po odchodu do Prahy působil ve smíchovském Švandově divadle, v Městském divadle na Královských Vinohradech a Městských divadlech pražských, kde byl až do svého skonu hercem a režisérem. Stejně jako jeho otec patřil k výrazným osobnostem divadelního života své doby (vytvořil například role v hrách Večer tříkrálový, F. L. Věk, Marie Stuartovna či Boris Godunov). A podobně jako jeho otec, který byl mimo jiné známý i jako aktivní bojovník proti fašismu, se politicky angažoval v KSČ.
Životní partnerka Dana Medřická
Jeho životní partnerkou byla vynikající herečka Dana Medřická, s níž se setkal v několika filmech (Černá sobota, Zde jsou lvi, Nejlepší člověk, Měsíc nad řekou, Mikoláš Aleš). Jejich syn Václav Vydra nejmladší se narodil 7. ledna 1956 a po absolvování Pražské konzervatoře navázal na rodinnou hereckou tradici. Působil v několika divadlech, nyní je už několik let členem pražského Divadla na Vinohradech, kde hráli i jeho dědeček a rodiče.
Na kontě má i mnohé filmové a televizní role (filmy Copak je to za vojáka, Tankový prapor, Černí baroni, Kameňák a seriály Šípková Růženka nebo Život na zámku). Věnuje se také dabingu a spolupráci s rozhlasem. Jeho manželkou je herečka Jana Boušková a velkou vášní koně. Je jedním z průkopníků přirozeného chovu koní v Česku, tedy ve stájích bez jejich oddělení do jednotlivých boxů a bez podkov. Mnozí jej za to – jak sám říká – označovali za tyrana těchto zvířat.
„U nás na statku žijí koně v režimu, který si díky zdejším možnostem určují sami. Žerou, kdy chtějí, chodí si, kdy chtějí, a odpočívají, kdy chtějí. Koně nemají cyklus den a noc, žijí kontinuálně čtyřiadvacet hodin denně, a když to na ně přijde, zdřímnou si,“ uvedl v rozhovoru pro Deník Václav Vydra nejmladší. Z jeho lásky ke koním a taktéž vojenské historii vzešel nápad, který s dalšími nadšenci uvedl v život před dvaceti lety. Dnes už jde o známou a divácky atraktivní akci, která nese název Memoriál generála Custera.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
