„Je pro mě velmi těžké o tom, obzvlášť dnes, mluvit,“ přiznala Zuzana Míková. „S panem Sternbergem jsem spolupracovala téměř dvaadvacet let a jeho odchod mě osobně zasáhl,“ řekla a spolupráci s majitelem hradu zhodnotila jako velmi dobrou. „Byl to laskavý a moudrý člověk,“ dodala.

Jako charismatického člověka ho stejně, jako kastelánka popisuje i starostka městyse Český Šternberk Iveta Bártová. „Z lidského hlediska je to obrovská tragédie. Člověka tak srdečného, ochotného a pokorného jsem v životě nepotkala,“ potvrdila a kladně zhodnotila také spolupráci radnice s hradem a jeho správou.

Pro mnoho lidí, kteří s hradním pánem hovořili, a autor textu to může potvrdit, bylo setkání se šlechticem doslova nezapomenutelné. Choval se tak, jak se zástupce takového rodu má chovat, tedy skutečně šlechetně.

„Pan Sternberg nedělal rozdíly mezi lidmi ať už to bylo při rozhovorech s náhodným návštěvníkem hradu nebo člověkem, s nímž se potkal při významných oficiálních událostech,“ sdělila Zuzana Míková. „Vždycky se k lidem choval velmi slušně a jeho cílem bylo tak žít a být dobrým křesťanem. A to se mu opravdu dařilo,“ dodala.

Zdeněk Sternberg měl to štěstí, že mohl žít dlouho, ale smůlu v tom, v jaké době a zemi se to odehrávalo. Narodil se jako druhorozený potomek Jiřího hraběte Sternberga a Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly 15. srpna 1923. Jeho život tak nejcitelněji poznamenala období dvou totalit. Nacistické a později komunistické. Nacisté jeho rodinu pronásledovali, protože Sternbergové byli podepsáni i pod vystoupením zástupců české šlechty v letech 1938 a 1939 na obranu ČSR.

Znárodněný majetek

Sám Zdeněk Sternberg sice za druhé světové války odmaturoval na gymnáziu, v míru vystudoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale komunisté ho už odpromovat nenechali. Místo toho rodu v roce 1948 hrad sebrali a znárodnili. Zdeněk Sternberg později vyprávěl, že předseda místního národního výboru, také člen vládnoucí strany, se ale za jeho otce postavil a Jiří Sternberg pak na vlastním hradě mohl dělat kastelána a provázet návštěvníky.

Dlouho před tímto vyprávěním ale mladý šlechtic putoval na šachtu jako voják takzvaných Pomocných technických praporů v Hrdlovce u Duchcova a později v Ostravě. Po návratu do civilu pracoval i jako kulisák. V roce 1968 emigroval do Rakouska a po roce 1989 se zasadil o návrat majetku rodu v restituci. Od té doby na hradě Český Šternberk také žil.

Všechna setkání, kterých bylo za dlouhý život Zdeňka Sternberga nepočítaně, ho podle Zuzany Míkové velmi posilovala. Užíval si také, že se mohl vrátit domů do Českého Šternberku a mohl svůj hrad zvelebovat. Tam také zůstal do konce svého života.

„Pan Sternberg jako majitel hradu podnikal až do vysokého věku jako fyzická osoba právě na této památce a také v lesnictví a zemědělství. Na vedení firmy se podílel v posledních letech také jeho jediný syn Filip Sternberg, když se zaměřil na lesnictví a zemědělství,“ připomněla kastelánka.

Filip Sternberg, vídeňský právník, na rodový hrad nad Sázavou pravidelně dojíždí, ale koronavirus zasáhl i do této záležitosti.
Jak ale kastelánka Zuzana Míková dodala, nepředpokládá, že by se po skonu Zdeňka Sternberga v chodu historické památky něco zásadně změnilo.