První novelu, v níž vystupuje statečný vůdce Apačů, vydal Karl Friedrich May v roce 1875. Jmenovala se Old Firehand. Tento příběh pak syn tkalců ze saského Podkrušnohoří přepracoval a udělal z něj druhý díl své románové trilogie, nazvané Vinnetou (v originále Winnetou).

Vyprávění o rudém bratrovi neohroženého Old Shatterhanda, původně německého zeměměřiče, mu mezi lety 1893 až 1910 získalo nesmírný věhlas. Každoročně se prodalo jen v Německu sto tisíc kusů knížek Karla Maye. A v šedesátých letech, kdy vznikla filmová verze Vinnetoua s Pierrem Bricem v hlavní roli, činil celkový náklad 25 milionů výtisků!

Martin Hilský, vítěz Magnesia Litery
Pandemie se blížila moru, o němž jsem psal, říká vítěz Magnesie Litery Hilský

Kontroverzní pábitel se stal literární hvězdou, což mělo ovšem i své nevýhody. Musel totiž donekonečna odpovídat na dotazy, zda všechna ta dobrodružství, o nichž píše, sám zažil. Nešlo jen o Divoký západ, ale i místa na Sahaře, v Kurdistánu, Bagdádu, na Balkáně, v Uruguayi a tak dále. Karel May zvolil odpověď „ano“. A od té doby se už jen bezmocně vezl na vlně své stále bobtnající lži. 

O laponštině nemluvě

„Ony země jsem vskutku navštívil a mluvím jazyky zmíněných národů,“ prohlašoval May s odzbrojující sebejistotou. „Mluvím a píši francouzsky, anglicky, italsky, španělsky, řecky, latinsky, hebrejsky, rumunsky, šesti arabskými dialekty, malajsky, několika nářečími sundštiny, svahilsky, hindustánsky, turecky a indiánskou řečí Siouxů, Apačů, Komančů, Šošonů, Uto-Aztéků, Kajovů, a vedle kečumany třemi jihoamerickými dialekty. O laponštině nemluvě… Postavy, o kterých vyprávím, žily či ještě žijí a byly mými přáteli. Vinnetou se narodil roku 1840 a zastřelen byl 2. 9. 1874. Byl ještě mnohem báječnější, než dokážu vypsat.“ Na svou adresu pak dodal: „Jsem skutečně Old Shatterhand.“

Samozřejmě že mu toto nestoudné vychloubání svět dlouho nebaštil. V roce 1912 byl Karel May v tisku obviněn, že si vše, co tvrdí, vymyslel. Na rozdíl od své image zálesáka prý nikdy nevytáhl paty ze starého kontinentu. Ani jeho „přítel“ Vinnetou nikdy prérií necválal – maximálně tak jeho zjevný předobraz, význačný apačský náčelník Cochise, jenž stál ve druhé polovině 19. století v čele jednoho z kmenů Středních Čirikavů z jihovýchodní Arizony.

Karel Kryl
Vojtěch Klimt ke knize o Karlu Krylovi: Měl plány na desetiletí dopředu

Spolu s pověstí populárního autora dostaly na frak statisíce jeho čtenářů. Milovníkům mayovek se po této veřejné denunciaci leckdo posmíval, že uvěřili podvodníkovi. Jedovatým narážkám musel čelit i český gymnazista Čestmír Loukotka, který se právě pod vlivem Mayových románů začal zajímat o dějiny a tradice původních obyvatel Ameriky.

Po absolvování obchodní akademie se Loukotka odebral na pařížskou Sorbonnu, kde studoval americkou etnologii u vyhlášeného znalce Paula Riveta. V knize z pera Mayova přítele, německého indianologa Johanna Karla Eduarda Buschmanna, si pak ověřil, že indiánské výrazy použité v trilogii o Vinnetouovi jsou doopravdy správné. Pocházely z jazyků Apačů, Siouxů, Kiowů a dalších severoamerických kmenů.

Zotročeni navzájem

Na jméno Vinnetou přišel May tak, že si v knize specialisty na Latinskou Ameriku Gustave Aimarda – jenž o sobě tvrdil, že ho přijali za vlastního Komančové – přečetl o slavnosti chilských Araukánců (Mapučů), nazývané vinětún. Vstupní situaci příběhu, to jest příjezd německých zeměměřičů na americký západ, si vypůjčil z cestopisu Johna Rosse Brownea. Ten ve svém díle Dobrodružství mezi Apači (Adventure Among The Apaches), vydaném v New Yorku roku 1868, líčí napínavou pouť německých imigrantů do misie San Xavier del Bac poblíž arizonského Tucsonu.

V roce 1924 byl na hranici Mexika a Kalifornie objeven do té doby neznámý indiánský kmen, pro nějž se užíval název Nijora. Šokující bylo, že jména jeho náčelníků se shodovala s těmi uvedenými v knížkách Karla Maye. Nijorové navíc mluvili toutéž řečí jako románový Vinnetou, tedy – jak jsme si vysvětlili – určitou kombinací více reálných nářečí.

Spisovatelka Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová: Příběhy v knihách by měly vycházet ze života, být pravdivé

Český student Loukotka se nemýlil, Vinnetouův jazyk existoval! 

Další výzkum ukázal, že nejde o konkrétní indiánský národ, nýbrž o potomky příslušníků rozličných kmenů žijících na březích řeky Colorado, kteří byli pochytáni v rámci domorodého obchodu s otroky a postupně asimilováni. Říká se tomu „Nijora phenomenon“.

Jednotlivé indiánské kmeny, spadající pod souhrnné označení Jumové (Yuma), se zotročovaly navzájem, případně svou kořist prodávaly do španělských misií. Bylo to stejné, jako když černí Afričané sami chytali a prodávali příslušníky své vlastní rasy bílým otrokářům. Část Nijorů se v misiích oženila a vdala za Španěly či mestice, a tak vzniklo další pokolení. To, z jehož výrazů pak německý tvůrce bestsellerů poskládal románový jazyk svých hrdinů.

Další zajímavé texty najdete v sobotní příloze Deníku s názvem Víkend.