„Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přichází sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové, židé a Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi.“

To napsal o Praze za časů knížete Boleslava I. židovský diplomat z Pyrenejského poloostrova Ibrahím ibn-Jákúb, účastník výpravy córdóbského chalífy Al-Hakama II. k Otovi I., historicky prvnímu císaři Svaté říše římské. Je to zřejmě nejstarší známý popis Prahy.

O Boleslavově snu

List Ibrahíma ibn-Jákúba byl sepsán někdy po roce 965, tedy zhruba ve stejné době, kdy podle pověsti založil Boleslav I. (Ibrahímem označovaný jako Bújislav) v místech dnešního Proseku na vysokém kopci kostel svatého Václava, jehož počátek datuje pověst do roku 970, i když ten skutečný pochází zřejmě až z 12. století.

Kostel leží na přímce spojující Pražský hrad se Starou Boleslaví, kde Boleslav I. nechal zavraždit svého staršího bratra Václava – a když právě v proseckém háji o řadu let později usnul po lovu, zjevil se mu svatý Václav a vyzval ho, aby tam založil kostel zasvěcený jeho jménu. Vznikl tak vůbec první kostel svatého Václava v Čechách.

A protože Ibrahím ibn-Jákúb ve své zprávě o Praze mluvil nejen o Boleslavovi, ale opakovaně v ní zmiňoval také Turky, vydáme se právě odsud po pražské stopě Turků.

O Turkovi z Karlova mostu

Ibrahím ibn-Jákúb psal také o tom, že ve městě Frága se vyrábějí sedla, uzdy a tlusté štíty a že Turci odsud vyvážejí otroky, cín a kožešiny.

Téma křesťanských otroků a jejich vykupování z tureckého zajetí se stalo námětem jednoho z nejznámějších sousoší Karlova mostu, sousoší zakladatelů řádu trinitářů vykupujících křesťany z muslimského zajetí, které je ovšem mnohem známější jako Turek z Karlova mostu, případně Turek na pražském mostě.

O tuto popularitu se postarala tato socha Turka, která byla v 19. století jednou z nejpopulárnějších pražských atrakcí, protože každý venkovan, který přijel do Prahy, musel pak doma zodpovědět otázku: „Kolik knoflíků má Turek na Pražským mostu na vestě?“ Odpověď neprozradíme, přijďte si je spočítat.

Světci zachycení na sousoší, Jan z Mathy, Felix z Valois a poustevník Ivan, ač stojí nad Turkem, zůstávají vlastně hluboko v jeho stínu.

O Turkovi z Ungeltu

Další známá pověst o Turcích v Praze se vztahuje k původně středověkému dvorci, zvanému Ungelt nebo Týnský dvůr. Ten zhruba od 11. do 18. století sloužil jako pražská královská celnice a byl i střediskem zahraničních kupců v Praze. Ti zde mohli pobývat a vystavovat i prodávat své zboží, z jehož prodeje platili poplatky.

K těmto kupcům patřili také Turci a po jednom z nich se dochovala pověst, že se tu zamiloval do krásné dívky a ona do něj, ale protože byl jiné víry, musel žádat o povolení ke sňatku ve svém domově a z Prahy odcestoval.

Pak se ale turecký kupec přece jenom objevil a zjistil, že se jeho láska se stala ženou jiného muže. Potlačil smutek a nechal jí pouze vzkázat, že odjíždí, ať se s ním přijde rozloučit. Dívka to udělala a už ji nikdo nikdy živou nespatřil.

Turek odcestoval a nikdo nevěděl, co se stalo, až se po čase ve sklepení domu, kde Turci při svých návštěvách Prahy přespávali, našla dívčina hlava a pod hliněnou podlahou potom i její zahrabané sťaté tělo.

Zabil ji skutečně Turek, jenž neunesl milostné zklamání, usekl jí hlavu a tělo zakopal ve sklepě. Hlavu si odvezl s sebou v dřevěné skříňce, ale protože ho všude pronásledovaly výčitky svědomí, po čase hlavu vrátil při další tajné návštěvě Prahy do sklepa. Po smrti ale nenašel klid a dodnes se prý v Ungeltu a v uličkách kolem Týnského chrámu zjevuje nočním chodcům, jak tiše kráčí nocí s dívčinou hlavou v ruce.

O tureckých delegacích a o hlavě v erbu

Zatímco pověst o Ungeltu je známá, méně známé je, že Praha v 16. století hostila několik diplomatických delegací tureckého, respektive osmanského sultána. Delegace, které dorazily do Prahy v letech 1564 a 1575, se ubytovaly v domě Bašta na Pražském hradě, v místě, kde se dnes nachází Schwarzenberský palác.

Pražané měli u příležitosti těchto návštěv možnost spatřit nejen osmanské muže, z nichž měla tehdejší střední Evropa oprávněný strach kvůli jejich výbojům, ale i slavné velbloudy, které si výpravy braly s sebou.

A když už mluvíme o Schwarzenberském paláci, měli bychom zmínit, že jistý vztah k Turkům má i samotný schwarzenberský rod.

Vojevůdce Adolf Schwarzenberg válčil s Turky v Uhrách na sklonku 16. století a mezi jeho největší vítězství patřilo dobytí pevnosti Ráb v roce 1598. Od císaře Rudolfa II. za to získal hraběcí titul a do svého erbu přidal havrana sedícího na useknuté turecké hlavě. Ale za Turkovou hlavou se vydáme zase dál.

O domu u Turkovy hlavy

Po Turcích nám totiž zbyl v Praze také jeden zvláštní název jednoho zvláštního domu, jenž se nachází na Malé Straně na Pětikostelním náměstí.

Jmenuje se dům U Turkovy hlavy a je zajímavý tím, že jeho zdi nesvírají ani jeden pravý úhel, ale také tím, že přesný důvod jeho pojmenování U Turkovy hlavy neznáme, protože domovní znamení takové podoby se na něm nedochovalo a ani žádná pověst jej nespojuje s Turky.

Je ale pravděpodobné, že jde opět o odkaz na osmanské výboje, které se v 16. a 17. století úzce dotýkaly i českého prostředí. Tehdejší majitel domu zřejmě přišel s Turky do kontaktu a v upomínku na to si nechal dům označit znamením připomínajícím Turkovu hlavu. Dnes je v domě hotel pro zahraniční klientelu.

O bitvě s Turky u Vídně, která je v Praze

Upomínku na turecké výboje najdeme i v pražském zámku Troja, který nechal v letech 1679 až 1685 postavit hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, nejvyšší hofmistr Českého království, jako letní sídlo pro svoji ženu Kláru a pro císaře Leopolda Habsburského.

Zámek je orientován tak, aby se jeho průčelí otevíralo směrem k Pražskému hradu a jeho hlavní sál spojovala s Pražským hradem přímka. Vypadá to jako maličkost, ale kvůli přesnému natočení zámku se musel na jedné straně odlámat velký kus skály a na druhé udělat násep. Svědčí to o významu, jaký Václav Vojtěch ze Šternberka této stavbě a jejímu hlavnímu sálu přisuzoval. A právě tento sál souvisí také s Turky.

Hlavní sál je středobodem celého zámku a zmíněné Turky zde připomínají rozsáhlé fresky na stropě i na stěnách, které namalovali nizozemští malíři Abraham a Izak Godinové. Jejich námět totiž tvoří oslava vítězství nad Turky ve slavné bitvě u Vídně, vybojované v roce 1683. Turky tam porazila spojená vojska Svaté říše římské, habsburského císařství a polského krále Jana III. Sobieskiho, jehož včasný příjezd na bojiště Vídeň zachránil.

Bitva předznamenala konec turecké expanze do střední Evropy a začátek období strmého vzestupu habsburské monarchie.