Hvězdou festivalu Cirk-Uff bude Akoreacro

Členové souboru Akoreacro, jež bude hlavní hvězdou festivalu Cirk-UFF, poskytli prostřednictvím Cirqueonu Praha rozhovor pro média.

Kdy jste založili soubor Akoreacro?
Oficiálně bylo Akoreacro založeno v roce 2006.

Kde se zrodil nápad pro vytvoření tohoto souboru?
Vytvořit soubor Akoreacro napadlo čtyři akrobaty v roce 2001. To bylo ještě v době, kdy spolu studovali na cirkusové škole v Chatellerault.

Kdo jsou členové Akoreacro a odkud pocházejí?
Akrobatickou složku souboru tvoří Romain Vigier, Maxime Solé, Basile Narcy a Claire Aldaya. Před dvěma lety se soubor rozrostl o čtyři hudebníky, kterými jsou Guilhem Fontes, Boris Vassalucci, Guillaume Thiolliere a Mathieu Santa Cruz. Do souboru patří také technici i produkční tým. Jednotlivý členové pochází z různých koutů Francie, někteří i z ciziny (například z Portugalska), ale naše centrála se nachází v regionu L'Ile de France.

Kolik inscenací už Akoreacro vytvořilo?
Vytvořili jsme celkem dvě inscenace. Pfffffff předcházel projekt „So Circus!“

Co znamená název Akoreacro? Odkazuje to k nějakému významu, nebo je to pouhá slovní hříčka?
Akoreacro je své podstatě směsice pocitů a významů. V názvu Akoreacro najdete mnoho odkazů ke slovům jako ACCORD (hudební akord), CORPS (tělo), ACCRO (akrobat). Buď v tom slově některé z těchto výrazů diváci najdou, nebo jim název našeho souboru nic neřekne a budeme k nim promlouvat našim uměním.

Zmíněná inscenace je velmi úspěšná. Co je podle vás příčinou tak velkého úspěchu?
Je to zajisté i tím, jak rozsáhlá směsice umění Pffffff je. Tato inscenace je dělána tak, aby byla přístupna všem, napříč věkem i zaměřením diváků. V Pfffffff můžete číst příběh, který apeluje na divákovu představivost i fantazii. To, co dělá inscenaci nejzajímavější, je směsice umění, která se v ní propojují – živá hudba, tanec, akrobacie a herectví. To všechno má evokovat estetický požitek rovnající se epické jevištní básni.

Kdo přišel s nápadem vytvořit inscenaci Pffffff?
Všichni čtyři kmenoví akrobaté souboru Akoreacro měli po svém prvním uměleckém projektu chuť spolupracovat s profesionálními hudebníky. Nakonec objevili čtyři hudebníky, s nimiž se domluvili na 15 denním pracovním workshopu, jehož zakončením měla být veřejná prezentace. Příběh vycházel z povídky, kterou jim napsal Rufus. Nicméně povídka měla otevřený konec, a tak bylo na členech souboru, jak si s ní poradí.

Jak dlouho jste představení připravovali?
Vznikalo postupně na základě tvůrčích vkladů každého zúčastněného artisty. Řada situací a výstupů se přidávala a upravovala ještě v průběhu prezentace jednotlivých představení. Trvalo to přibližně rok, než inscenace získala podobu, v jaké ji mohou diváci vidět dnes. Nemůžu ale tvrdit, že už nemůže dojít k obměně nebo obohacení představení. Hodně taky záleží na atmosféře každé prezentace, na níž se z velké části podílejí i diváci.

O čem představení vypráví?
Inscenace byla inspirována příběhem umírajícího racka, který má své nevylíhlé vejce a potká kočku. Nechtěje opustit svého nevylíhlého potomka, uzavře pakt s kocourem. Racek svolí k tomu, že ho kocour může sníst, když mu slíbí, že vysedí vejce, nakrmí jeho potomka a naučí ho létat. Tento příběh je plný paradoxů, protože všichni víme, že kočky žerou ptáky a létat neumí. Myšlenka protichůdnosti a rozdílnosti nás vedla i při tvorbě Pffffff, kde se rozliční jedinci snaží fungovat a žít dohromady. Sedm mužů a jedna žena se snaží pochopit, co je spojuje a co rozděluje. I přesto, že každý se dorozumívá svým způsobem (hudba, akrobacie, tanec), pokouší se najít společný jazyk. Avšak cesta k dorozumění i porozumění je spletitá. Pfffffff vypráví o nás, o vás, o jakémkoliv společenství, kde k sobě lidé hledají cestu.

Kde všude jste dílo už uvedli?
Navštívili jsme s ním řadu významných festivalů, divadelních i cirkusových stagion: Festival de Reus en espagne, Festival de Nexon, Circa v Auch, Festival de Challon, hostovali jsme v Brazílii, v Argentině, Belgii, Itálii a v neposlední řadě i v Portugalsku.

Jak byste charakterizovali tvůrčí poetiku Akoreacro?
Akoreacro fungovala od svého počátku jako soubor založený na autorské a kolektivní tvorbě. Nemáme kmenového režiséra. Vše závisí na invenci a domluvě účinkujících umělců. Každý může přispět svým názorem, nápadem nebo myšlenkou. Ostatní ji zvažují, zkouší a později ji buď přijmou, nebo se hledá dál. A pak už jsou to především diváci, kteří naše dílo hodnotí a my na základě jejich spontánní a přímé kritiky dál upravujeme naše inscenace. Takový proces tvorby může být zdlouhavý a mnohdy náročný, ale zároveň členům souboru umožňuje kontinuálně rozvíjet své tvůrčí schopnosti a hledat nejvhodnější způsoby artistického sebevyjádření.

Cirqueon Praha