Druhé vydání knížky Výkřik do tmy představila před několika dny její autorka Jaroslava Feješová veřejnosti. Na křest, který se uskutečnil v mladobucké knihovně za účasti čtenářů, přijel na pozvání autorky klavírista, spisovatel a fotograf Lubomír Müller.
„Když jsem otevřel první vydání této knihy a začetl se do ní, byl jsem překvapený, s jakou pravdivou silou mne to vyprávění oslovilo a zasáhlo. Právě to citové zaujetí vyzpovídat se z bolesti životních střetů, snů a reality, ten žár a touha říct pravdu, vykřiknout ji do tmy pokřivených podnikatelských, právních a vůbec společenských vztahů doby. Právě ta, až na dřeň bolesti rozdíraná touha jednou provždy se zbavit minulosti, na kterou nelze zapomenout, mne pobídla oslovit autorku, kterou jsem dříve neznal a vyjádřit jí svůj obdiv," řekl při křtu umělec Lubomír Müller.
Je vaše kniha skutečným příběhem ze života, nebo jste také trochu fabulovala?
„Nic jsem nevymýšlela. Vše je napsáno po pravdě. Jen jsem nikoho nejmenovala. Je tam zahrnuto vše z mého bývalého podnikání, jak jsme přišli o barák, jak jsme byli vydíráni, je to o korupci, přátelství, lásce i nevěře. Potřebovala jsem se ze všech osobních křivd vypovídat. "
Vydat knížku není jednoduché, jak dlouho jste ji psala a co vše provázelo její zrod?
„Tvořila jsem ji postupně tři roky. Popsala jsem několik velkých sešitů, pak kamarádka přepisovala vše do počítače. Nejraději jsem psala v noci. Vzbudila jsem se, přepadla mě touha to ze sebe dostat, a tak jsem psala a psala."
Měla jste nějaké dřívější zkušenosti s publikováním?
„Neměla. Jen mi na učňáku celkem dobře šel sloh, spolužáci mi dávali přívlastek spisovatelka, takže jsem něco už dříve psala, ale nic z toho nebylo."
A nyní jste vydala knížku a najednou je na světě dokonce její reedice. Jak vnímáte takový úspěch a jak jste ho dosáhla?
„První náklad byl už letos v březnu, lidé reagovali velmi pozitivně, tak jsme se s manželem rozhodli, že se ještě pokusíme o další vydání."
Mluvíte o manželovi Robertu Feješovi. Jaký je jeho podíl na knize?
„Manžel Robert fotografuje a má kontakty, protože tvoří například kalendáře. Grafický obal knihy je jeho dílo. Společně jsme hledali někoho, kdo by mou knihu vydal. A našla se ostravská tiskárna X – Media servis, s.r. o. Hodně nám tam pomohli. Korekturu mi pro druhé vydání pak zajistila paní Vlasta Drábková z Pecky. "
Je známo, že když člověk chce vydat knihu, stojí ho to hodně peněz. Žádný velký zisk se z ní asi nedá očekávat, že?
„Ano, je to tak. Obě vydání nás přišla na více než 60 tisíc korun. Ale člověk v tomhle o penězích nepřemýšlí. Zisk je mizivý. Je to hlavně koníček."
Jako autorka máte jméno Jaroslava Kolářová. To je váš pseudonym?
„Kolářová je příjmení, které měla za svobodna moje maminka. Už nežije. Chtěla jsem jí tímto způsobem knížku věnovat. Když jsem psala, zdál se mi o ní sen. Maminka se mi v něm zjevila a řekla, že by se knížka měla jmenovat Výkřik do tmy."
Co ráda sama čtete?
„No, já spíš takovou, jak se říká brakovou, odlehčenou literaturu. Večery pod lampou. Už jako malá holka jsem měla ráda takzvaně červenou a modrou knihovnu."
Ale takhle vy sama asi nepíšete, že?
„Ne, to vůbec."
Kde lidé mohou vaši tvorbu sehnat, přečíst, zakoupit?
„Poskytla jsem ji knihovnám v Mladých Bukách a Svobodě nad Úpou, jsem pozvaná na její prezentaci i do trutnovské knihovny. Přiznám se, že distribuci zajištěnou moc nemám. Zájemci si ji mohou koupit právě ve zmiňovaných knihovnách. Ale i tak je už i druhý náklad skoro rozebraný. Reakce sledují lidé i na sociálních sítích internetu."
Budete tvořit dál? Co právě chystáte?
„Tak přiznám se, že zájem lidí mě hodně posiluje. Mám rozepsané další dvě knížky. Jedna bude na téma pošťačky (což byla moje profese), která čelí násilí v rodině a dalším věcem, a druhou chci věnovat jasnému tématu - Obyčejné příběhy jednoho pejska."
