Ani v leckterém okresním městě nechodí na koncerty, divadelní představení a výstavy tolik lidí jako v šestitisícové Jilemnici. Velkou zásluhu na tom má zdejší kulturní středisko. „Vždycky je potřeba přizpůsobit nabídku pořadů pro všechny věkové skupiny. Důležité je taky zvát kvalitní umělce,“ prozrazuje recept na úspěch šéf Společenského domu Jilm Jiří Paulů, který je ve 27 letech patrně nejmladším ředitelem kulturního centra v regionu.

Jilemnice byla vždycky hodně kulturně založená. Přemýšlel jsi někdy, čím to je?

Bavil jsem se o tom se spoustou lidí. Určitě velké plus je, že Jilemnice není velké město, ale na druhou stranu to není ani úplně malá obec. Ve městech, kde je velká koncentrace lidí, není taková pospolitost a nad kulturními aktivitami tam už tolik nepřemýšlejí. Tady se všichni znají, komunikují spolu a velmi dobře taky funguje spolková činnost.

Jak velkou roli v tom hraje složení obyvatelstva?

Jilemnice nepatřila do Sudet a velkou část obyvatel stále tvoří starousedlíci, kteří k městu i ke kultuře mají nějaký vztah. Jilemnice má taky výhodu, že i když je to malé město, tak má statut obce s rozšířenou působností pro celé Jilemnicko. Na akce se tak naučili jezdit lidé z okolí. Takovým vánočním jarmarkem každoročně projde okolo deseti tisíc návštěvníků.

Vzdělané publikum

Proč to v jiných městech, která jsou velikostí srovnatelná, nefunguje?

Důvodů může být řada. Pokud budu mluvit o Jilmu, tak někdejší ředitelce Marii Faruzelové, která ve funkci působila asi pětadvacet let, se podařilo nastartovat tradici divadelního festivalu, jarmarků i dalších akcí a lidi si na to postupem času zvykli. Děláme taky spoustu věcí, které nejsou ziskové. Například každý měsíc se snažíme mít v programu pro malé děti alespoň jednu pohádku, aby se děti s rodiči naučili do Jilmu chodit. Pak totiž navštěvují taneční, chodí na koncerty a později na divadlo. Vlastně už odmalička se místní učí kulturu vnímat a vyhledávat si o ní informace.

Jaký je tedy tvůj recept na úspěch?

Vždycky je potřeba přizpůsobit nabídku pořadů pro všechny věkové skupiny. Důležité je taky zvát kvalitní umělce. Už i mezi pražskými divadly dneska máme poměrně slušné renomé a oni sem rádi jezdí, protože jilemnické publikum je naučené hry vnímat. Další věc je, že v sále máme výbornou akustiku, slušné technické zázemí včetně světelného parku, který se měnil předloni. Ale myslím si, že v okolí jsou kulturní zařízení, která fungují velmi dobře. Například Hankův dům ve Dvoře Králové.

Krize diváky ubrala

Je těžké do města, jako je Jilemnice, přivést zvučné jméno?

Je to otázka peněz, technického zázemí a nalezení adekvátního termínu. Pokud chceme opravdu pecku, tak to zajednáváme třeba tři čtvrtě roku dopředu. Je ale nutné, i vzhledem k trendu, který je nastartovaný, takovéhle akce pořádat. Měli jsme tady Pavla Šporcla, Kamila Střihavku, bratry Ebeny nebo na divadelním festivalu zahrál Karel Roden. Na druhou stranu úplné špičky si dovolit nemůžeme. Dostali jsme nabídku, že by si v Jilmu chtěl zahrát Divokej Bill, ale jejich finanční požadavky byly mimo naše možnosti.

Jak silně se do kulturní sféry promítla ekonomická krize?

Samozřejmě, pokud člověk ztratí práci nebo má existenční problémy, musí obracet každou korunu. Měli jsme návštěvníky, kteří chodili na každé představení, teď si vyberou jedno ze tří. Cítíme pokles návštěvnosti a tržeb, ale vždycky se najdou představení, která jsou vyprodaná. Obrovský zájem je o vystoupení velkých pražských divadel se známými herci. U akcí, které nejsou tak kvalitně obsazené, odhadujeme návštěvnost ve srovnání s loňskou sezonou zhruba o dvacet procent nižší. Navíc se projevily změny v DPH, kdy kultura z devíti procent spadla do devatenáctiprocentní sazby.

Může vůbec nějaké městské kulturní středisko vydělávat?

Na takhle malém městě ne. Je možné, aby to bylo výdělečné ve velkém městě, třeba v Hradci Králové. My jsme z velké části závislí na radnici. Třetinu našeho rozpočtu tvoří dotace z města.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Pokud se nám podaří udržet vysoký standard, který tady je nastavený, bude organizace fungovat a šlapat dobře. Chtěl bych víc spolupracovat s některými sdruženími v Jilemnici. V minulosti byla špatná komunikace se základní uměleckou školou, která je na velmi slušné úrovni. Jednou bych třeba chtěl udělat digitální kino, protože do slušného kina je to odsud osmdesát kilometrů.