Jak jste přišli na to, dělat punkový festival?
Prostě se to tak stalo. Už je to dvacet let, úplně si nepamatuji, co bylo impulsem udělat punkový festival. Možná proto, že široko daleko nic takového nebylo. Všude byly multižánrové festivaly, na kterých se kapely opakovaly - Agrometaly podobně. Punková hudba byla takovou neznámou pro spoustu lidí.

Určitě si ale vybavíte, jaké byly začátky.
Když jsme festival poprvé dělali doma v Moravské Třebové, tak celé město bylo v šoku. Pamatuju si, že náměstí tehdy bylo úplně vyprázdněné. Tenkrát se ještě jezdilo vlakem, od nádraží proudily davy pankáčů a lidi se jich báli. Zažili jsme i koridor od policajtů. V Moravské Třebové jsme byli přes 10 let, lidi ve městě už si pak zvykli. Byla to akce s největší návštěvností za desítky let, co tam někdo udělal. Nikdy jsme ale nezískali žádnou podporu vedení města.

Po dvanácti letech jste se přesunuli na Moravu na letiště do Vyškova. Jak vás přivítali tam?
Začátek ve Vyškově byl úplně stejný. V novinách se objevovaly články, že na Vyškov míří punková apokalypsa. Je tam kriticky chráněný sysel a přes ochranáře nám chtěli festival zatrhnout, i když jsme byli domluveni na pronájmu s vlastníky pozemků.

Jak jste situaci vyřešili?
Museli jsme předstoupit před zastupitele na radnici a vyloženě jsme je ukecali, aby nám jeden ročník povolili. Festival jsme tehdy měli naplánovaný, byl by strašnej průser, kdyby to nedopadlo. Ale zastupitelé ho povolili, akce proběhla. Po skončení festivalu za námi přijela městská policie s tím, že se máme dostavit na radnici. Starosta nám chtěl vyseknout poklonu za profesionální organizaci. Od té doby to fungovalo dobře. Šok to byl pro místní pouze před začátkem, jinak to byly předsudky. Ty zůstávají vůči pankáčům pořád. Lidi si myslí, že přijedou pankáči a vybrakujou vám obchoďák.

Co říkali na váš odchod lidé v Moravské Třebové?
Po letech je mrzelo, že tam nejsme. Za začátku byli všichni na náš festival špatně naladěný, ale nakonec jim chyběl, když jsme odešli jinam. Hospody a obchody měly kšeft. Moravská Třebová má 10 tisíc obyvatel a když tam přijelo 4,5 tisíce lidí, bylo to znát.

Z Vyškova jste loni zamířili do Trutnova na Bojiště. Proč?
Hledali jsme místo, kde je zázemí vybudované, to byl zásadní důvod. Stavět celé festivalové městečko na zelené louce, tak jak to bylo ve Vyškově a Moravské Třebové, bylo strašně náročné fyzicky i psychicky. Bojiště se nám líbí. Je vidět, že Trutnov se kultuře věnuje. To je dobře. Jsou i města, kde to mají naopak.

V Trutnově začal ve čtvrtek 27. července punkový festival Pod Parou.
Do Trutnova se sjeli pankáči, na Bojišti začal největší punkový festival v Česku

Do Trutnova jste letos přivedli i čínské a korejské punkerky. Bylo to náročné?
Abych se přiznal, tak úplně ne. Oni jedou evropské turné a jednou ze zastávek byl Trutnov. Nepojedou tisíce kilometrů na jeden koncert. Jsou to nové kapely, které tady nikdy nikdo neslyšel a nikdy tady nebyly. Agentury i jednotlivci už mě znají. Dělám to dvacet let, s lidmi jsem propojený po celé Evropě. O festivalu se ví v Anglii či Německu. Když se objeví někdo zajímavý, tak mi napíšou, jestli je nechceme zkusit, že to je dobrá kapela. Pomáhá nám, že jsme v branži známí, už nám je nabízejí sami. Píše nám hodně kapel z celého světa, ale nemůžeme vyhovět všem.

Mají velké hvězdy zvláštní požadavky?
Hvězdy, které chceme dostat na festival, mají velké požadavky, jsou zvyklé na velké festivaly v Evropě a Americe. U nich jsou nároky úplně jiné. Jsou to ale zákulisní věci. Problémů byla za ty roky hromada, někdy to je pořádně na nervy. Menší kapely jsou skromnější, přeci jenom je to punkrock. Jsou rádi, že si tady zahrají, jedou si sem udělat jméno. Kde jinde, než na takovém festivalu, který je jediný široko daleko.

V punkovém prostředí se pohybujete dostatečně dlouho, abyste mohli srovnávat. Změnilo se během dvaceti let?
Hodně. Dnes lidi čekají, aby na louce či v přírodě měli super služby, které v našich festivalových podmínkách jsou jen obtížně splnitelné. Tehdejší punkeři oproti těm dnešním byli trošku z jiného odolnějšího těsta. V té době šlo asi o úplně jiné věci a témata než nyní. Tehdy šlo skutečně o punkrock, kapely, potkat se a užít si to. Dnes se řeší spousta někdy i malicherných věcí, které by v minulosti nikoho ani nenapadly.