Zlatý fond Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci tvoří 220 žánrově pestrých snímků od současných českých fotografů, v Trutnově je jich představeno osm desítek. „Výstava tak umožní vhled do aktuálního stavu české fotografie jakožto uměleckého média, návštěvník má možnost zhlédnout velmi širokou škálu tvůrčích přístupů a poloh. Vzhledem k tomu, že některá díla jsou stará už desetiletí, tak naznačuje i vývoj či posun v jejich vnímání," uvedla ředitelka galerie Lucie Pangrácová.

Jak to dopadne?

„Projekt vytvořit prestižní sbírku fotografií současných autorů byl rozložen do tříletého cyklu. Každý z oslovených autorů daroval dvě fotografie, z nichž jedna je zařazena do sbírky a druhá byla určena pro Nadaci Národního muzea fotografie. Obsah je různorodý a 220 fotografií bylo zarámováno do rámu 70x100 centimetrů. Právě ty jsou tady vystaveny," vysvětlil Ivo Gill.

Spolu s ním fotografické kolekce pro Národní muzeum fotografie koncipovali ještě Tomáš Dvořák a Jaroslav Prokop. Své zastoupení tu mají i regionální autoři jako Jiří Havel nebo Bohdan Holomíček.

Návštěvníky vernisáže zaujal kromě samotných snímků i příběh muzea. Bylo založeno v roce 2002 Občanským sdružením Muzeum fotografie a městem Jindřichův Hradec. Sdružení začalo opravovat opuštěnou a zdevastovanou jezuitskou kolej. „Na základě projektu město získalo několik grantů přesahující 100 milionů korun. V roce 2011 byla dokončena rekonstrukce," vysvětlil Ivo Gill. V tu chvíli ale došlo k nečekané změně. Město se nečekaně rozešlo se zakladateli a založilo si vlastní společnost. Ta má stejnou náplň a město použilo původní projekt. Opravenou jezuitskou kolej chce nyní využít jako sídlo městského úřadu. Muzeum fotografie by sídlilo jinde.

Původní zakladatelé tak začali hledat nové prostory. V současnosti sídlí společnost v Praze. Podařilo se jim uzavřít smlouvu s Technickým muzeem Brno, kde mohou využívat depozitáře. Muzeum fotografie také vstoupilo do projektu oživení Nákladového nádraží Žižkov a spolupracuje s Národním filmovým archivem. Zatím své fondy představuje jen formou výstav, jako je ta trutnovská.

„Kurátoři sáhli po fotografiích osvědčených tvůrců i autorů méně známých. Vždy ale s nadějí, že fotografie jsou ryze autorským dílem, s námětem i obsahem hluboce prožitým a s pokorou prezentovaným. Na všech snímcích je viditelná osobní energie i angažovanost tvůrců v době okamžiku vzniku," uvedl na vernisáži fotograf Josef Ptáček.

Výstřel na zahájení

Připomněl i dvě originální vernisáže. „Ta první byla moje a jednalo se o snímky z Velké Británie. Uvedl jsem, že ji původně měl zahajovat anglický velvyslanec, že se ale nemohl dostavit, a proto poslal zvukovou zdravici. Pustil jsem magnetofon Sonet Duo, všichni zaujatě poslouchali a projev ocenili potleskem. Jednalo se ale o několik kapitol z učebnice angličtiny, které jsem sám načetl. Druhá vernisáž se konala v devadesátých letech v Praze. Jeden z kolegů tehdy předstoupil před diváky, vystřelil do vzduchu z pistole, až odlétla omítka a řekl: „Považuji výstavu za zahájenou". Jak vidíte, dnes tu magnetofon ani pistoli nemám, tak se není čeho obávat," rozesmál zaplněný sál galerie Josef Ptáček.