Hned dvě výstavy, v přízemí nové radnice a v Galerii Hippo, si k letošním padesátým narozeninám „nadělil“ trutnovský cestovatel a fotograf Vladimír Groh. „Nepatřím k těm ‚lovcům‘, kteří za den udělají tisíc snímků. Spíš se na fotografii snažím čekat. Když dělám záběr, tak o něm přemýšlím,“ říká v rozhovoru pro Krkonošský deník autor, který přitom až do letošního podzimu ještě nikdy v Trutnově nevystavoval.

S fotoaparátem jste letos kromě argentinské a chilské Patagonie procestoval Ekvádor i Peru. Dají se tyto regiony nějak porovnat?
Patagonie je oblast, kde je většinou ošklivé počasí, pořád tam hrozně fouká vítr. Největší část tvoří roviny. Čím více jedete na jih, přechází argentinská pampa ve step. Až úplně na jihu, v Ohňové zemi, se krajina mírně zvedá a jsou tam hory, které mají okolo dvou tisíc metrů. Naproti tomu v Peru a Ekvádoru, kterými prochází nejvyšší část And, se běžně setkáváte s městy ležícími až tři tisíce metrů nad mořem.

Čím je rovinatá Patagonie pro fotografa zajímavá?
Samozřejmě jsme chtěli vidět, jak vypadá argentinská pampa a step, ale pro fotografa až tak lákavá není. Zajímavé byly především dvě oblasti. Jednak poloostrov Valdés, kde se ve volné přírodě setkáte s rypouši sloními, tučňáky nebo lachtany, jednak Bosque Petrificado, což je největší zkamenělý les na světě. Tady je hodně míst, která se dají originálně fotit, protože ten zkamenělý les připomíná měsíční krajinu.

Jak takový běžný fotografův den v Patagonii vypadá?
Ráno vstanete, vezmete techniku a vyrazíte do terénu. Hledáte zajímavá místa, nálady, světlo a úhly pohledu. Je to více méně celodenní činnost, i když krajina se fotí nejlépe v časných dopoledních a pozdních odpoleních hodinách.

Kolik fotek tak denně pořídíte?
Já nepatřím k těm „lovcům“, kteří za den udělají tisíc snímků. Spíš se na fotografii snažím čekat. Když dělám záběr, tak o něm přemýšlím. Například z Patagonie, kde jsem byl měsíc, jsem domů přivezl asi 600 fotek.

Jaký byl váš největší patagonský zážitek?
Bylo to zdolání činné sopky Villarica, která měří necelé tři tisíce metrů nad mořem. Možnost dívat se do sopouchu činné sopky jsem ještě neměl a vždycky jsem si to přál uskutečnit.

Byl výstup na vrchol náročný?
Nebylo to zas tak náročné, jak se nám to na začátku jevilo. Ale procházka po parku to taky nebyla. Nahoře nás překvapily silné sirné výpary, před kterými je nutné utéci, jinak se člověk udusí. Dva tři nádechy a je zle. Vždy, když se stočil vítr, tak jsme utíkali. A ještě jedno velké překvapení nás čekalo. Cesta dolů. Nejednalo se o klasický sestup, ale dolů jsme jeli po sněhu „po zadku“ a brzdili cepínem. Údajně je málo sopek, kde se to dá realizovat.

V Jižní Americe jste fotil zvířata i krajinu. Co vás víc bavilo?
Patagonie je země zaslíbená fotografům krajinářům, ale na poloostrově Valdés a v Ohňové zemi se naskytla možnost fotit i zvířata, a tomu já se nikdy nebráním. Podařilo se nám zachytit různé dravce, šedou lišku, a dokonce i kudlanku nábožnou.

Současně s expozicí v nové radnici máte ve vlastní Galerii Hippo výstavu z Kostariky. Čím vám tato středoamerická země učarovala?
Do Kostariky mě předloni pozval kamarád, který se specializuje na focení zvěře. Původně jsem chtěl fotit krajinu, ale zvířata mě uchvátila natolik, že krajině jsem se věnoval docela málo. Například jsme vyfotili kolibříka, jak na hnízdě krmí mláďata. Na to jsme se připravovali hodně dlouho a už před odletem studovali, jak kolibříky vůbec fotit, protože to není zas tak snadné. Pořídil jsem také snímky ohroženého a vzácného ptáka kvesala chocholatého, opic nebo kajmanů. Co se fauny týče, je to nesmírně bohatá země a zvířata se tam člověka nebojí tak jako u nás. Dostanete se k nim blíž než kdekoli v Evropě.

Do jakých zemí byste se s fotoaparátem chtěl ještě v budocunu podívat?
Přitahují mě oblasti, kde není turistický ruch, který fotografování krajiny komplikuje. Těch míst je hodně a asi se nedají za jeden lidský život stihnout. Lákají mě například Dračí hory v Jihoafrické republice, Austrálie nebo Nový Zéland. Určitě ještě vyrazím někam do Jižní Ameriky, krásná je třeba Venezuela.

Kde pro své cesty hledáte inspiraci?
Samozřejmě koukám na různé cestopisné dokumenty v televizi, čtu časopisy a potkávám se taky se spoustou dalších fotografů, kteří mi ledacos doporučí. Vymyslet si výlet do zajímavé lokality není těžké, těžké je na to najít čas a peníze.