Spiritual Exodus je deska autorsky vyzrálá a schopná se zdatně pohybovat v žánrové oblasti thrashmetalu, ale zároveň s talentem tento rámec podle chuti ohýbat a přetvářet podle svého - třeba když desku zavřou více než sedmiminutovou instrumentální skladbou Tiwanaku. Ostatně, v delších stopážích je kapela jako doma a je z toho znát jasné uvědomění toho, že nejen metalový masomlýnek a nepřetržitý tlak je všechno. Příkladně se tu tak pracuje s atmosférou, gradací i výstavbou skladeb.

V textech je Exorcizphobia stylově naštvaná, ale posouvá svou perspektivu. Už tolik nespílá těm neviditelným mocným kdesi nahoře, ale s gustem tepe do vlastních řad, do stádovitosti lidí, do nepřemýšlení, do honby za vlastním prospěchem. Abychom dokázali změnit svět, napřed musíme začít sami u sebe a nejen svalovat vinu na někoho jiného nebo natáhnout ruku.

Exorcizphobia si svou cestu vybojovala a Anděla dostala naprosto zaslouženě. Zároveň jsou společně s deathmetalovou Snětí, která dostala okřídlenou sošku před pár lety vlajkonoši toho, že i extrémní metalové styly patří na domácí scénu a zaslouží si pozornost.

Jiří V. Matýsek, autor je webeditor Deníku a hudební publicista

Trutnovská parta je důkazem toho, že je prostě potřeba makat: Zkoušet, koncertovat a případnými neúspěchy se nenechat odradit. V roce 2018 vydali desku About Us Without Us, na které vykročili na cestu k „andělskému triumfu“. Oceněné album Spiritual Exodus je totiž završením a dopracováním konceptů, které začaly právě na předchozí dvojici alb About Us Without Us a Digitotality.

Spiritual Exodus je deska autorsky vyzrálá a schopná se zdatně pohybovat v žánrové oblasti thrashmetalu, ale zároveň s talentem tento rámec podle chuti ohýbat a přetvářet podle svého - třeba když desku zavřou více než sedmiminutovou instrumentální skladbou Tiwanaku. Ostatně, v delších stopážích je kapela jako doma a je z toho znát jasné uvědomění toho, že nejen metalový masomlýnek a nepřetržitý tlak je všechno. Příkladně se tu tak pracuje s atmosférou, gradací i výstavbou skladeb.

V textech je Exorcizphobia stylově naštvaná, ale posouvá svou perspektivu. Už tolik nespílá těm neviditelným mocným kdesi nahoře, ale s gustem tepe do vlastních řad, do stádovitosti lidí, do nepřemýšlení, do honby za vlastním prospěchem. Abychom dokázali změnit svět, napřed musíme začít sami u sebe a nejen svalovat vinu na někoho jiného nebo natáhnout ruku.

Exorcizphobia si svou cestu vybojovala a Anděla dostala naprosto zaslouženě. Zároveň jsou společně s deathmetalovou Snětí, která dostala okřídlenou sošku před pár lety vlajkonoši toho, že i extrémní metalové styly patří na domácí scénu a zaslouží si pozornost.