Vrchlabský soubor v režii Iva Farského po sto letech znovu nechá ve dvanácti obrazech hry, která má komediální charakter, ožít události Velikonočního pondělí roku 1913. „Vodítkem pro nás však nebyla publikace Františka Kožíka a podle ní natočený film Synové hor. Zásadním materiálem se staly zápisky podomní obchodnice Marie Šolcové z Roztok u Jilemnice," poodkrývají cípek divadelní opony členové Vlastíka v prezentaci nové hry.
V kuse si zahraje každý z členů spolku a někteří dokonce ve více rolích. Sněhovou vánici není lehké na divadelních prknech ztvárnit.
Výprava hry byla poměrně složitá a režisér Ivo Farský se neodklonil od humoru, který je mu vlastní. Ke ztvárnění únorové atmosféry vysoko v horách povolal tanečníky Bílé smršti Vrchlabí, za nimiž se podle dostupných informací Deníku skrývají mužoreti. V hereckém obsazení se dále objevuje dvanáct konkrétních jmen s podotekem „a ti druzí…" Divák se zkrátka musí dnes nechat překvapit.
Hra je věnována památce pražského Němce Emericha Ratha, který sice před sto lety ze závodu odstoupil, ale riskoval život při pokusu o záchranu Bohumila Hanče. Hra odhaluje důležité momenty tragické události a soubor Vlastík chtěl zbavit příběh nánosu smyšlenek, nepravd a dohadů.
A tak na závěr pár upozornění, která režisér předkládá divákům: „Použitý sníh nebyl přivezen z žádného chráněného území České republiky. Během představení se klidně můžete smát, je to komedie." I tyto věty nahrávají tomu, že nejen dnes, ale i 3. a 7. prosince, kdy můžete vidět hru ještě jednou, půjde jistě o nevšední "metalici".
