Jejich práci přibližuje nově otevřená výstava v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí. Zhlédnout ji můžete až do 31. srpna.

Odkud pocházejí?

Když se věci přestanou používat, často skončí na půdě nebo ve sklepě, zastrčené někde v dílně. Po čase se ale může stát, že na ně změníme pohled, připomenou nám to, co jsme vídali v dětství u babičky, o čem nám vyprávěli, o čem jsme četli, … Taková věc pak rázem přestane být „starým krámem" a stane se pro nás pokladem. Většina z vystavených předmětů měla tento osud.

Když se ocitnou v muzeu, změní se v exponáty, o které je třeba pečovat. „Každý jednotlivý předmět je unikát, málokdy je práce konzervátora i na zdánlivě stejných předmětech stejná. Skoro vždy se liší složením, povrchovou úpravou, používáním a předchozími opravami. Stopy používání jsou často cennou součástí exponátu, takže se někdy konzervátor potýká s tím, jak předmět očistit, zastavit degradaci a přitom neodstranit stopy používání a předchozí opravy.

Ověřené postupy vždy zkouší na vzorku a pak hledá optimální postup práce," říká Jana Skálová, kurátorka výstavy a zároveň konzervátorka Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí.

Při vážnějším poškození se vybrané předměty restaurují doplňují pro zajištění vypovídací hodnoty nebo funkčnosti.

Proč konzervace?

Doplněné části by měly být pokud možno ze stejného materiálu, optimálně vyrobeny stejnou technologií. Jsou opticky odlišitelné (tzv. napodobivou retuší) a odstranitelné, aniž by při jejich snímání byl předmět poškozen. Náhrady se uvádějí v konzervátorské zprávě.

Předměty vyžadující náročné nebo speciální postupy se zadávají specializovaným restaurátorským pracovištím. Požadavek na ošetření předmětu konzervátorům a restaurátorům zadávají správci muzejních sbírek a průběh prací je s nimi konzultován.

Základem péče o muzejní sbírky je preventivní konzervace. Je to souhrn opatření umožňující předcházet dalšímu poškozování. Přitom je třeba nakládat s jednotlivými skupinami předmětů podle materiálů a jejich citlivosti, zajistit jim vhodný obal (látkový nebo papírový s neutrálním pH), bezpečnou manipulaci, přiměřenou teplotu (průměrně 1618 °C, fotografické materiály nižší, kovy vyšší), relativní vlhkost (cca 4560 %, kovy a fotografický materiál nižší), bezprašnost, osvětlení (závisí na citlivosti materiálu) a zamezit jejich napadení škůdci.

Na výstavě je několik desítek exponátů, které byly ošetřeny v dílně Krkonošského muzea a pár předmětů opravených externími restaurátory. Je tam i několik předmětů nekonzervovaných pro srovnání stavu před konzervací a po ní.

Co je vystavené?

U předmětů jsou většinou fotografie dokládající stav před konzervací a během práce. Roztříděny jsou do vitrín podle materiálů. Každá vitrína je navíc doplněna o malý konzervátorský koutek nástroje, nářadí, chemikálie. Výstava je doplněna sériemi fotografií, které dokumentují konzervátorský postup u větších věcí a předmětů vystavených ve stálých expozicích (předměty na výstavě nejsou).

Radek Drahný