"Můj dědeček neměl strach, že budou střílet po něm. Věděl, že pokud k nějakému útoku dojde, bude na Ferdinanda ď Este a jeho ženu Marii Chodkovou," řekl Hrabě Jan Podstatzký – Liechtenstein při zahájení výstavy Po stopách Sarajeva, kde byl se svojí ženou.

"Válku si připomínají všude, protože se letos slaví sté výročí. My chceme lidem přiblížit, co tomu přecházelo. A atentát v Sarajevu přímo volal o připomenutí. Protože vůz, ve kterém seděl Ferdinand ď Este s chotí šoféroval Jan Lojka, Čech," upozornil ředitel Krkonošského muzea Jan Luštinec.

Historická úvaha

Vernisáži však předcházel vypnutý elektrický proud. Venku padaly kroupy a velký vítr, dřevěná podlaha v sále vrzala a vzduch v místnosti zhoustl, stejně jako atmosféra. Když proud naskočil, vernisáži nic nebránilo. Hosté začali hovořit o první světové válce, respektive její předzvěsti. Že lidé si tehdy, stejně jako dnes, nepředstavovali a nepřipouštěli, že by vůbec válka mohla být. Nebo, že by se mohla dotknout jich, stejně jako my si dnes říkáme, že situace okolo Ruska a Ukrajina se nás také netýká.

"Výstava nevznikla z nějakého rozmaru, nebo romantického zájmu, ale protože od události uplynulo mnoho let a vše si sluší připomenout nejen nám, ale i mladším generacím," dodal ředitel Luštinec.

V místnosti je možné vidět množství fotografií, na kterých je třeba císař František Ferdinand ď Este a František Ferdinand při uvítání na nádraží v Benešově v roce 1907, portrét Žofie Chodkové, nebo rakouský zámek Artstatten. "Výstava se mi moc líbí a jsem pyšná, že ji můžeme mít u nás v Jilemnici. Myslím, že je docela unikátní," svěřila se návštěvnice Lucie Hájková.

Co můžete vidět?

Výstava nezapomíná ani na vychovatele dětí zavražděného Františka Ferdinanda ď Este. To byl kněz Otto Lev Stavovský, který dětem oznámil úmrtí otce. Stavovskému je na výstavě věnovaný samostatný panel a prohlédnout si můžete kněžské roucho z jeho doby. Z dalších exponátů jsou k vidění mapy, uniformy, novinové výstřižky, rukopisná zprávu od Leopolda Lojky, vyhláška o mobilisaci, šaty s takzvaně šunkovými rukávy, nebo černé šaty z Londýna, ve kterých se chodilo do opery. Ve zvláštní vitrýně je potom klobouk rakouských myslivců, rakouská důstojnická přilba, nebo třeba smuteční stuhy z pohřbu Františka hraběte Harracha.

Zdeňka Kousalová