Na světě může odhadem existovat až milion druhů žiletek s obaly, které jsou i pro svou atraktivitu předmětem sběratelské činnosti. Málo početní sběratelé obalů od žiletek, správně čepelkových obalů, a dalších předmětů k holení, jsou označováni jako xirofilisté (podle řeckého slova xiros s významem ostrý).

Bývalé Československo patřilo v tomto oboru k těm větším a nejúspěšnějším výrobcům. Největším evropským producentem však bylo bezpochyby Německo. Území našeho státu, především v pohraničí, bylo německými firmami, například Solingen, Kronenberg výrazně ovlivňováno. Proto také řada čepelkových obalů do roku 1945 nese německé texty, zpravidla podle firemních označení. Mezi československé čepelky, kterých je evidováno přes 4200 druhů, patří čepelky vyrobené v Čechách, na Moravě, Slovensku, Podkarpatské Rusi a ty, vyrobené na zakázku v Německu.

Trutnov i Krkonoše

Jen málo zasvěcených ví, že také existují obaly trutnovské, třeba s motivem zdejší radnice nebo trutnovského draka. Jsou známy také obaly vrchlabské, obaly z Horního Maršova, z Hostinného nebo z Krkonoš (Riesengebirge) se siluetou Sněžky. To ovšem neznamená, že by se v těchto místech žiletky čepelky vyráběly.

Čepelkové obaly s názvy měst a obcí, významných podnikatelů, zajímavých turistických míst, hotelů a firem plnily totiž také úlohu propagační a reklamní. Specifickou skupinu tvořila železářství, drobní kovovýrobci a nožíři, kteří ve většině případů zajišťovali obnovu ostří čepelek, tedy odborné broušení či přebroušení. V Trutnově např. železářství Hübner proti dnešnímu obchodnímu centru MÁJ nebo zbrojířství a nožířství Franz Schimek nacházející se v dnešní Farské ulici. Xirofilisty bylo dosud zjištěno 15 různých trutnovských čepelkových obalů. Jistě vás bude zajímat, že jimi jsou Emil Wagner drogerie a parfumerie, Josef Hübner železářství, Rudolf Kopper drogerie, Alois Erben drogerie, Vincenz Erben drogerie, Franz Patzelt železářské a ocelářské zboží a Franz Schimek zbrojířství, nožířství a hoteliérství.

Výroba upadá

Hlavní sběratelské období se datuje do 30. let minulého století, renesance sběratelství do 50. a 60. let 20. století. Tento sběratelský obor však téměř upadl v zapomnění mimo jiné proto, že klasickou dvoubřitou čepelku postupně nahrazují dvou a vícebřité „škrabky“ a také elektrické holicí strojky. Výroba klasických čepelek ve vyspělých státech nezadržitelně upadá. A tak postupně končí i „klukovské nadšení“ několika generací, které bylo pro tento druh sběratelství tolik příznačné.

V současné době jsou xirofilisté, většinou úctyhodní pánové, sdružováni především v Klubu sběratelů kuriozit a vyvíjejí činnost na záchranu co největšího počtu čepelkových obalů a předmětů k holení.

Je to záslužná činnost, protože řada různě velikých sbírek i jednotlivých předmětů k holení nenávratně mizí spolu se svými zestárlými sběrateli či pouhými majiteli. A přitom xirofilie je i kus skutečné historie.Pavel Bezděk