Kundera debutoval jako básník sbírkou stalinistické poezie, proslavily ho ale zejména romány a eseje. Nejznámější jsou zřejmě knihy Žert a Nesnesitelná lehkost bytí či soubor povídek Směšné lásky, které v originále napsal česky. Mezi další česky psané romány patří Valčík na rozloučenou, Kniha smíchu a zapomnění či Nesmrtelnost.

Z francouzsky psaných textů, které se nově objevují i v českých překladech, kritiky zaujaly například romány Pomalost, Nevědění nebo Slavnost bezvýznamnosti, který vyšel jako poslední před deseti lety.

Kundera, kterého lze označovat za českého i francouzského spisovatele, po odchodu z Československa do Francie v roce 1975 ve své nové vlasti zdomácněl. Jeho knihy vydávalo renomované nakladatelství Gallimard a vycházely i v četných překladech.

Podle Moravské zemské knihovny, která pečuje o spisovatelovu knihovnu a archiv, Kunderovy texty vyšly v 54 světových jazycích ve více než třech tisícovkách vydání. Jeho jméno opakovaně figurovalo mezi favority na zisk Nobelovy ceny za literaturu a podle literárních vědců je jedním z mála autorů českého původu, kterým se podařilo plně proniknout do světové literatury.

„Zmizet za svým dílem…“

Spisovatel, který chtěl po vzoru Gustava Flauberta „zmizet za svým dílem a zřeknout se role veřejné osobnosti“, odmítal od konce 80. let poskytovat rozhovory a žil v ústraní. Do veřejného prostoru jeho jméno v jiných než literárních souvislostech proniklo například v roce 2008, kdy týdeník Respekt publikoval článek o udání západního agenta, jehož se Kundera údajně dopustil v roce 1950. Debaty se vedly i o tom, proč Kundera tak dlouho otálel s povolením vydávat své francouzsky psané knihy v češtině.

Kunderu dnes jako jednoho z nejvýznamnějších českých autorů minulého století ocenil mimo jiné český prezident Petr Pavel. Premiér Petr Fiala zase připomněl, že Kundera „dokázal oslovit celé generace čtenářů napříč všemi kontinenty a dosáhl světové proslulosti“, ministr zahraničí Jan Lipavský zdůraznil, že Kundera jako spisovatel dobyl svět.

Francouzský prezident Macron vzdal zesnulému spisovateli hold na závěr summitu NATO ve Vilniusu, kde připomněl jeho esej Unesený Západ. Na twitteru pak napsal, že Kunderovo dílo, které se vztahuje k univerzálním hodnotám, se stalo soudobou klasikou.

Francouzská ministryně kultury Rima Abdul Malaková napsala, že zemřel jeden z nejsilnějších hlasů evropské literatury, který pomáhal čtenářům zorientovat se v absurditě světa a odhalit jim, kým jsou.

Jako největšího Evropana mezi spisovateli ocenila Kunderu i starostka Paříže Anne Hidalgová, podle premiérky Élisabeth Borneové bude psaní a hlas českého spisovatele světu chybět.

Rozkročení mezi dvěma kulturami


Nekrology česko-francouzského spisovatele dnes otiskla média prakticky po celém světě, včetně deníků The New York Times, The Guardian, Die Welt, La Repubblica, Le Monde či El País. Jejich autoři zdůrazňují zejména Kunderovo rozkročení mezi dvěma kulturami, filozofický přesah díla i to, jak se v něm zrcadlí dějiny 20. století. Připomínají také Kunderův přerod z prorežimního básníka a nadšeného komunisty ve veřejně činného intelektuála, který ve svých dílech pranýřoval totalitní mocenský systém, což mu vyneslo zákaz publikování a přivedlo ho k emigraci.

Čeští literární vědci na Kunderovi oceňují zejména jeho schopnost odvodit z osobní zkušenosti univerzální témata, které mají obecnou platnost. Podle šéfredaktora nakladatelství Host Miroslava Balaštíka jím je například střet člověka a dějinné moci. Literární vědec Jakub Češka se domnívá, že Kunderova tvorba je výjimečná intelektuálním vhledem, širokým kulturním přesahem a empatií, a proto bude ještě dlouho aktuální.

Čestným občanem Brna 

Kundera v roce 2019 opět přijal české občanství a se svou vlastí díky přátelům udržoval styky až do své smrti. V roce 2010 obdržel čestné občanství Brna, kde od letošního dubna nově sídlí jeho knihovna. V ní vzniklo pietní místo s kondolenční knihou, ta bude k dispozici také na českém velvyslanectví v Paříži a v pražském Francouzském institutu.