Z Hradce Králové přijel v zeleném anglickém kabrioletu Josef Souček. Jeho vůz je kopii starých aut značky MG. I tato replika už je výjimečná. Anglická firma Gentry se tyto vozy rozhodla vyrábět v roce 1968 a udělala pouhých 50 vozů. Josef Souček má jeden z nich, pochází z roku 1974. „Sehnal jsem ho v Anglii ve šrotovém stavu. Dvacet roků tam stálo pod přístřeškem. Všechno bylo shnilé," vzpomíná. Kompletní renovace čítala kolem dvou tisíc hodin práce. Po dvou letech bylo hotovo a rok už s kabrioletem vesele jezdí.

Nejsou žádnými „tuctovkami"

Majitele baví nejen řídit, ale prostě všechno, co s jeho vozem souvisí. „Odpočívám prací. Baví mě, když se něco povede. Jsem vyučený v hudebních nástrojích, mám proto cit k technice," říká. „A nemám rád tuctové věci," dodává. Veterána už jednoho měl, a to MG „Skřítka", avšak u toho současného se mu líbí, že je více elegantnější.

To Jindřich Hoření z Mnichova Hradiště nedá dopustit na svého Wartburga z roku 1959. Je to ještě starý model kulatých tvarů. Pane mu říká už od roku 1972. Teď vozí rodinu na srazy, ale dříve to byl pracant. Tahal i cihly na stavbu zatížený až tak, že výfuk brousil o asfalt. „Vydržel všechno," chválí automobil Jindřich Hoření.

Dnes jeho Wartburga lidé obdivují. Dobitého ho přitom renovoval v roce 1989 a od té doby je v provozu a výborném stavu jen s běžnou údržbou. Mimo laku si majitel vše dělal na autě sám. Na svůj vůz nedá dopustit. „Co se mi na něm líbí? Spolehlivost. Sednu, nastartuju, jedu. Tím, že to je jednoduché, tak je to spolehlivé. Jsou tam tři válečky, a to je všechno, co tam je a jezdí to," usmívá se Jindřich Hoření.

Opel GT z roku 1969 řídí Dušan Erlebach. Dovezl si ho z Kalifornie a renovace trvala rok. Auto je teď jako nové. „Účelem veteránského hnutí je, aby auto vypadalo jako tenkrát, když vyjelo z továrny," vysvětluje Erlebach, který má s otcem muzeum veteránů v Kuksu.