Pískovna kromě letních prázdninových měsíců a prosince slouží pro výcvik vodních záchranářů. „Je nás osm potápěčů a chodíme tam nacvičovat různé situace, ke kterým může pod vodou při potápění nebo při záchranářské činnosti dojít. Zároveň se o jezírko staráme a při potápění čistíme jeho dno od odpadků. Bývají to plechovky, igelitové sáčky, vytáhli jsme teď i deštník, mobil a nějaké dráty," vyjmenoval Vrábel a dodal, že pod vodou zároveň pracují na mapování reliéfu dna. „Historicky nejvyšší naměřená hloubka byla 12,5 metru. Teď jsme byli v hloubce do devíti metrů,“ popisuje s tím, že dno písníku je poměrně členité.

Život pod hladinou

Mezi potápěči byl i Mirek Brát, který se svým podvodním fotoaparátem zachytil zajímavý život pod hladinou. „Zbytky zatopených větví a stromů mohou sloužit jako příhodné úkryty pro ryby. Jsou tam i porosty vodních rostlin, kde úřadují štiky obecné, viděli jsme okouny říční, a dokonce i kapry, což není úplně obvyklé,“ líčí dlouholetý potápěč a zmiňuje ještě takzvané plevelné ryby.

„Vedou ale asi okouni, což je velmi otužilý rybí druh. Říká se jim pruhovaný bandita, nijak extra se nebojí, ale udržují si dostatečný odstup. Relativně nejvíce opatrní jsou kapři. Štika jako teritoriální ryba, pokud není vyplašená, své teritorium nerada opouští a docela drží na místě,“ nastiňuje zvyklosti podvodních obyvatel pískovny.

Martin Lazok rybaří na Rozkoši už dvacet let.
FOTO: Petrův zdar! "Východočeské moře" Rozkoš obývají kolosální kapři i sumci

„Já jsem ale spíše pátral, jestli tam nejsou u dna nějací měkkýši. Ale neobjevil jsem žádné,“ ohlíží se Mirek Brát a na vysvětlenou dodává, o jaký druh vodní plochy se jedná. „Sice se tomu všeobecně říká jezírko, ale je to biotop zatopeného písníku. V podstatě to je antropogenní jezero,“ upřesňuje, že se jedná o druh jezera, které vzniklo působením člověka.

Náchodský potápěč byl potěšen, že příliš odpadků tentokrát se svými kolegy nevytahali. „Překvapilo mě, jak to dno je po vrcholu turistické sezony relativně čisté. Čekal bych, že lidé tam něco občas odhodí, ale zde se návštěvníci evidentně chovají kultivovaně. Určitě to je i zásluha ochránců přírody,“ poukazuje na to, že všude písníky tak idylické nejsou. „Když navštívíte nějaký běžný písník, kde se lidé koupají, tak tam to je na plnění popelnic na separovaný odpad,“ uvádí jako příklad písníky kousek za hranicemi na polské straně. „Tam to je neštěstí. Podle odpadku hned poznáte, kde je jaká akce v obchodech,“ uzavírá potápěč.

Pískovna Adršpach se nachází v národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály, jež je součástí Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Návštěvníky láká svou průzračně čistou vodou. V minulosti se zde ale místo vody nacházela těžební jáma. Těžba písku zde začala roku 1920, kdy Adršpach vlastnila rodina Nádherných. Pískovec se nejdříve navrtal a odstřelil trhavinou a poté se proudem vody vyplavoval do sběrné jímky, odkud se směs písku a vody přečerpávala potrubím k dalšímu zpracování. Větší část vytěženého písku byla zpracována v místním podniku, kde se odlévaly nejrůznější výrobky z betonu a vyráběly se omítkové směsi. Zbytek vytěženého písku byl prodáván do několika skláren.

V roce 1971 byla těžba písku ukončena, bývalý těžební prostor se zalil spodní vodou a vzniklo toto nádherné jezero, které dnes patří k nejkrásnějším skalním jezírkům v celé České republice. Po březích jezera vede 1,5 km dlouhý prohlídkový okruh, koupání v jezírku je ale přísně zakázáno pod pokutou. Pro svoji atraktivitu se adršpašské jezírko objevilo v nejedné filmové pohádce, např. Třetí princ, Z pekla štěstí 2 aj.