Narodil se v roce 1939 v Brně, ale dětství prožil v Dobrušce, kam se jeho rodiče uchýlili, aby v klidu přežili válku. Po válce se vrátili do Brna, kde otec pracoval jako krejčí. Ovšem po převratu v roce 1948 o dílnu přišel. Josefovi bylo sotva deset, ale sílil v něm pocit, že socialistické zřízení není tak úžasné, jak se jim snažili namluvit ve škole.

Cyklistika mu pomáhala

Josef Wolf se vyučil strojním obráběčem a pracoval v Brně. Hlavní náplní jeho života ale byla od roku 1953 cyklistika. Dostal od otce staré cestovní kolo, které si sám přestavěl tak, aby co nejvíce připomínalo kolo závodní. A poctivě na sobě dřel. Denně najel 150 až 200 kilometrů. Není divu, že v práci na noční směně spal.

Soudruzi z podnikové organizace KSČ mu sdělili, že svým poflakováním záměrně kazí plán. Josef si tehdy dodal odvahy k obraně: „Řekl jsem jim, že celý den trénuju a v noci jsem zvyklý spát. Že mi ještě není ani šestnáct a že noční směny už nevydržím.“ A tak ho na přímluvu jednoho člena komise přeřadili na lepší práci.

Kvůli poruše lanovky ve Špindlerově Mlýně vyráželi na místo hasiči.
FOTO: Lyžaři uvízli na lanovce ve Špindlu, hasiči zalarmovali lezecké skupiny

Začalo období jeho sportovních úspěchů. Jako nadějný cyklista se dostal do armádního klubu Dukla. Zvítězil v několika mezinárodních závodech. Poté přestoupil do Dukly Pardubice. V roce 1960 závodil na olympiádě v Římě. Aby mohl po vojně dál závodit, byl zařazen k pardubickému útvaru jako voják z povolání. Ve vojenském prostředí ale vzrůstala jeho demotivace. Dostával se do střetu s velitelem, odmítal vstoupit do KSČ. Uvědomil si, že stejně svazující život čeká i jeho syna.

Rozhodli se emigrovat

V roce 1966 se manželé Wolfovi rozhodli emigrovat. Radka Wolfová zažádala o návštěvu své tety v Západním Berlíně. Do formuláře uvedla do kolonky zaměstnání svého muže, že je státní zaměstnanec, nikoli voják. Ve stejnou dobu Josef odjel na cyklistické závody do Švédska. Vojáci měli zakázáno cestovat do zahraničí ve stejnou dobu jako jejich rodinní příslušníci. Finta vyšla. Manželka se synem byla v Německu, když on byl ve Švédsku. 

Odcházeli se strachem. Pro Josefa bylo nepříjemné, že musel podrazit kamarády cyklisty. Už měli všechny věci sbalené v autě k návratu. Vedoucí výpravy měl v autě schované i všechny jejich pasy. Namluvil tedy kolegům, že potřebuje klíče od auta, protože si v něm zapomněl fotoaparát. S foťákem si vzal i pas a tašku s věcmi, kterou ukryl poblíž auta. Klíče vrátil a z obchodního domu nenápadně odešel jiným vchodem.

Zahájení lyžařské sezony v Peci pod Sněžkou
FOTO, VIDEO: Jak to vypadalo v Peci na sjezdovce i pod ní u baru

Ve Švédsku se manželům Wolfovým narodily další dvě děti. Josef se zpočátku věnoval cyklistice, dokonce dva roky reprezentoval Švédsko. Pracoval v továrně, po doplnění vzdělání učil na střední škole. Nakonec se stal zaměstnancem úřadu pro přistěhovalce a pomáhal uprchlíkům integrovat se v zemi. Švédsko zůstalo jeho domovem i po roce 1989, ale do své původní vlasti se často vrací. Za důležité doporučení pro další generace považuje naslouchat svému svědomí, být skromný a vytrvalý.

Scarlett Wilková, Iva Marková