K řece Stěnavě hned po ránu zamířil Karel Gombarčík a Martin Varholík. „Plánovali jsme to asi dva měsíce a jak se blížilo dnešní datum, tak jsme se těšili čím dál více,“ usmívá se Karel Gombarčík. "Ani jsme nemohli dospat, takže jsme vyrazili hned v šest hodin,“ nechtěli propásnout první možné minuty s prutem v řece.

„Je to pohoda – jdeme řekou a máme se fajn,“ usmívá se navzdory chladnému počasí. „Byla mi kosa. Musel jsem se jet domů přestrojit,“ přiznává ranní podcenění ústroje Martin Varholík, který rybaří již osmým rokem. To pro Karla Gombarčíka je dubnový lov v řece premiérový. „Chytám teprve rok, vloni jsem začínal s rybařením až v květnu, takže pro mě to je úplně první začátek pstruhové sezóny.“

Oběma rybářům dobrou náladu nemůže vzít ani skutečnost, že za tři hodiny brodění proti proudu řeky Stěnavy toho moc nechytli. „Máme zapsaného jednoho duháče. Čtyři potočáky jsme pustili zpátky do řeky,“ zmiňuje rybář, že na návnadu se chytli dva druhy pstruhů – duhový a potoční. Ve Stěnavě by měli být vysazeni i lipani a jak říká Gombarčík vloni chytil i sivena amerického.

První letošní den ve pstruhovém revíru loví na různé nástrahy. „Teď máme oba třpytky, před chvílí jsme zkoušeli woblera,“ zmiňuje vláčecí nástrahu v podobě rybičky s háčky, která svým tvarem a pohybem imituje skutečnou kořist. Po dalším nahození, které nechali pstruzi bez povšimnutí využijí ochozu zpevněného břehu. Na chvíli se na něj posadí, vytáhnou termosku a dají si pauzičku. „Kam až dojdeme zatím nevíme. Skončíme až dopijeme svařák,“ pozvedne na rozloučenou pohárek.