Už za tři měsíce se opět otevřou brány všech hradů a zámků v nové sezoně. Průvodci před sebou mají náročnou sezonu. Ale krásnou, shodují se. Někdy i docela legraci.

Jedním z nejlépe vybavených zámků v regionu je určitě Hrubý Rohozec. Stále se neví, čí doopravdy je. Respektive je předmětem vleklého sporu o určení nároku dědiců Walderode. Opravuje se jen to nejdůležitější. Ale z pohledu turistů to nesmí být znát. Průvodci jedou na 100 %, ať je zámek, čí je. Janě Kepkové, která zde vždy tráví prázdniny, učaroval už v dětství.

Co vás přivedlo na zámek do Hrubého Rohozce?
Já mám k Hrubému Rohozci hluboký vztah. Bydlím nedaleko, mám to asi deset minut cesty domů, takže kolem Rohozce chodím odmalička. Rohozec miluji, když jsem byla malá, chodili jsme do sklepů na výstavy strašidel, což byly vždy ohromné zážitky. Když jsem skončila s první brigádou v knihkupectví, volba byla jednoznačná. Měla jsem štěstí, protože ten rok brigádníky zrovna po dlouhé době sháněli.

Kolik máte za sebou sezon?
Tři. Začala jsem tehdy provázet také na Valdštejně, takže jsem se ten rok učila dvoje texty, tak to pro mě byla velmi náročná zábava. Od té doby jsem na Rohozci každé léto.

Jak dlouho vám trvá naučit se text? Přece jenom jsou to data a ta jsou nekompromisní.
Trvalo to dlouho, hodně čtení to bylo. Dat je opravdu moc a nejtěžší na tom je si vybrat to, co vám sedne, co chcete říkat lidem, co chcete předat, aby si i odnesli z vaší prohlídky. Texty máte v podstatě jako učebnice dějepisu a vy si vybíráte a sestavujete si svůj vlastní text. Můžete jít s pěti průvodci a zažijete pět naprosto rozdílných prohlídek. Každý má jiný styl vyprávění, pro každého jsou důležitá a zajímavá jiná data, každý se s lidmi baví úplně jinak. Tohle bylo pro mne asi to nejtěžší.

Když máte skupinu před sebou, uzpůsobujete podle ní texty?
Určitě. Už když lidé přijdou, jenom podle toho, jak se tváří, volíte, co máte vybrat. Během prvních deseti minut zjistíte, jestli skupina mluví hodně či málo, jestli se zajímá a jestli jsou naladěni spíš na vtipnou cestu humoru a odlehčení, nebo chtějí hlavně historická fakta. Pokud se skupina baví výkladem a je pozorná, máte chuť říct co nejvíc, aby je to co nejvíc bavilo, snažíte se uspokojit každou poptávku, která přijde. Prohlídka je tedy vždycky jiná, podle toho, jací se sejdou lidé.

Zažila jste během prohlídky i nějakou komickou situaci, tady nebo na Valdštejně?
Zažila jsem pár momentů. Na začátek prohlídky v kapli přišla paní už posilněná alkoholem a přinesla si ještě sklenici s pivem. Schovávala ji za bačkorami v ruce, které si lidé nandávají v další místnosti. Přišlo mi hrozné přinést si točené pivo… dáma, už poměrně starší, kolem 55 let… Upozornila jsem ji, že ji nemohu do zámku pustit s plnou sklenicí. Ona na to, že to rychle dopije… Všichni museli počkat, až dopije pivo. Lidé byli pohoršeni a prohlídka byla taková víc rázná.
Jinak „komické“ je, když vám při jedné prohlídce během vyprávění zazvoní několik telefonů. To se občas stává. Nejdřív jsou ti lidé trochu v rozpacích a potom už se všichni jenom smějí.
Jednou přišla paní, která měla dospělého, lehce agresivního syna, na návštěvě z ústavu. S legitimací ZPP/P měli zadarmo prohlídku. Přinesli si s sebou ale živého ježka, se kterým šli na prohlídku. Tedy pod podmínkou, že jej nenechají volně běhat po zámku.

Jaký první zámek nebo hrad jste navštívila jako malá?
Rohozec, co si pamatuji, to nebyl. Byly to Trosky, kde už se dnes neprovází a lidé si tam běhají, jak chtějí.

Pro vás není Rohozec jen brigáda, že?
Jsem moc ráda, že tu možnost mám. Jsem za práci průvodkyně neuvěřitelně vděčná. Člověk tu zažije nádherné chvíle, a to nejen na těch prohlídkách, ale i to, že se můžete projít po zámku, popovídat si s lidmi, a ještě za to dostanete peníze, to je fantastická kombinace.

Studujete i cizí jazyky, provádíte v nich také?
To ne, tady na Rohozci tato praxe standardně není. Jen výjimečně, když se objednají skupiny dlouho dopředu. Máme šest nebo sedm dostupných textů v různých cizích jazycích, takže ten průvodce mluví v češtině a oni si k tomu čtou to samé, co říká průvodce.

Studujete univerzitu v Olomouci. Čím budete?
Studuji španělštinu v kombinaci se žurnalistikou, ráda bych to do budoucna propojila, ráda bych pracovala v obchodním oddělení, zajišťovala propagaci a komunikaci s klienty, a to především ve španělštině, popřípadě v angličtině. Mám základ i francouzštiny a němčiny, takže ty jazyky bych do budoucna určitě chtěla hodně využívat.