Soukromý zemědělec Petr Mráz spravuje už léta plochy pod kopcem Zebín, o jehož vzniku se traduje, že si tu čert, který letěl z Jičína, vyklepal kamení z boty a z něho vznikla známá přírodní památka, jejíž okolí nyní spásají ovce a krávy. Zanícený chovatel chce svoje aktivity rozvinout dál a u Jičína chce založit první větší vinohrad. Na jižní stráni Zebína, kde plánoval révu zasadit, nakonec víno neporoste. Kde farmář a budoucí vinař vinohrad založí, to byla jedna z otázek našeho rozhovoru.

Petře, začínal jste s chovem ovcí. Vyrůstal jste ve farmářské rodině nebo jste studoval některý ze zemědělských oborů?
Celý život jsem pracoval jako obchodní zástupce. V pětatřiceti jsem se ohlédl za svým životem a nic jsem za sebou neviděl. Můj tehdejší šéf mně řekl: Tak zavři oči a představ si, čím bys chtěl být. A já si uvědomil, že bych chtěl farmařit. Za tři měsíce jsem skončil v zaměstnání a já, kluk z jičínského paneláku, začal hospodařit. Neměl jsem přitom se zvířaty vůbec žádné zkušenosti. Doma jsme jako děti měly jenom křečka a u babičky pejska.

Co vašemu rozhodnutí říkala rodina?
Mám skvělou manželku, která mě podpořila. Přestěhovali jsme se z Jičína na Prachov, koupili tu starý domek a ze mě se stal chovatel ovcí. Naučil jsem se je i stříhat a jezdil je ošetřovat po okolí. Tak jsem se dostal i na Zebín, kde chovají koně a ovce.

Prachov, nádherné místo. Vy jste navíc horolezec, jak se vám žije u paty Prachovských skal?
Když jsem se sem zhruba před osmnácti lety nastěhoval, tak trvala sezóna turistů od května do září, nyní je celoroční. Proudí sem davy lidí, až jsme z toho otrávení. Je to složité a už si dovedu představit, že bychom se odstěhovali.

Už máte vymyšlené nějaké místo, kde byste se rád usadil?
Dovedu si představit, že bychom se usídlili jinde, ale děti to mají na Prachově rády, takže o tom zatím neuvažujeme.

Vraťme se na Zebín ke koním a ovcím.
Zdejší chovatelka mě vlastně navedla k tomu, že tady jsou volné bývalé vojenské prostory a že by se nechaly využít. Město s pronájmem souhlasilo a já se snažil zbavit tamní džungle. Bylo to hrozně práce, prodrat se trnkovými keři, hložím, šípky. Dával jsem tomu tři zimy a odvezl několik tisíc kubíků roští. Nebylo to jednoduché, ale povedlo se a já zde začal s chovem ovcí a krav. Neměl jsem ovšem žádný vstupní kapitál. Z části mě zainvestovali známí a pak lidé, které jsem v životě sice neviděl, ale oni mně přesto půjčili peníze. Vloni jsem všechny dluhy splatil. Začínali jsme s šestnácti plemennými jalovicemi, nyní máme sedmdesátihlavé stádo.

To tedy chtělo hodně odvahy.
Víte, kdo mně ji vštípil? Pán, který nám před osmnácti lety pokládal na Prachově lino. Zařezával rohy a já se zajímal, jak to trefí. Nesmíš se toho bát, odpověděl. A je to tak. Takže nebát se mě naučil podlahář.

Začátky byly asi perné?
Když jsem začal hospodařit, neměl jsem holínky ani vidle, natož abych měl vlastní hektary půdy. Zebín mně ovšem přirostl k srdci. Jsem asi jedním z mála, který ho prošel křížem krážem možná pětsetkrát. Je to malé Švýcarsko s volně pasoucími krávami a ovcemi, mezi tím procházejí lidé a ještě jsem si tu představoval vinici, to by bylo skvělé. V zemědělství jsou podmínky náročné a my jsme hodně závislí na přírodě a počasí. Stále přemýšlíte, co dál. Přijel k nám z Moravy mladý kluk, který přivezl akátové kůly na oplocenky. Stěžoval jsem si na sucho, jaký je to průšvih. On tvrdil, že je naprosto spokojený. Byl to vinař, vlastnil vinohrad. Tak jsem přemýšlel o tom, jak využít sucho. Párkrát jsem mu zavolal a on mě přesvědčil i tím, že v Čechách vždycky réva rostla. Tak už tři roky sháním jižní svah a nakonec mně pomohl můj dobrý kamarád Vráťa Kříž z Radimi, se kterým probírám všechno kolem zemědělství a kterému jsem se o vinici zmínil už dřív. Navrhl mně vysadit vinohrad za jejich radimskou farmou a já nabídku přijal. Zároveň se mně ozvala spousta lidí, kteří mě chtěli podpořit. Byl mezi nimi i jeden praktický lékař. Má prý víno rád a doporučuje ho jako lék svým pacientům. Kdybych prý potřeboval pomoc, má kontakt na odborníky.

Takže to byly první začátky vinařství na Jičínsku?
Ano, pomoc jsme využili, dotyčnému pěstiteli jsem zavolal a s Vráťou jsme vyrazili na kutnohorské vinohrady. Po dvouhodinové schůzce jsme odjížděli obohaceni o vědomosti. Všechno nám vysvětlil, poradil, zajistil, předal své zkušenosti. Rovnou věděl, co kam zasadíme, doporučil nám odrůdy révy. Odjížděli jsme s tím, že jsme měli kontakty na vinaře, který nám prodá sazenice i na lidi, kteří nám je pomohou zasázet. Tak jsem si řekl dobře, ale co budeme s úrodou dělat, víno vyrábět neumíme? A kutnohorský vinař jen dodal, ať ho přivezeme k nim do sklepa, kde víno vyrobí a počítá i s tím, že nás zaučí. Když jsem pátral, proč to pro mě všechno dělá, odpověděl: Každá vinice v Čechách dobrá vinice. Vím, že to všechno bude stát hodně peněz a práce, ale jdeme do toho.

Jaký je aktuální stav na plánovaném vinohradu?
Už je zoráno, prohnojeno hnojem od našich krav. Na začátku května dorazí z Mělníka se speciálním sazečem, který nám zasadí prvních třicet řádků vinné révy. Pak už budeme jen plotit, budovat drátěnku. Čekáme, že příští rok na podzim už proběhne nějaká drobná sklizeň. Těšíme se na první burčák. Víno budeme pěstovat v ekologickém režimu, žádné postřiky.

Už máte vymyšlenou svoji značku?
Ano, to je nápad mé dcery Rozárky. Bude to vínoZráje.

Jaký je vlastně váš vztah k vínu, nebo dáváte přednost pivu?
Já alkohol moc nepiju, ale moje paní má víno ráda. Tak doufám, že mě do jeho tajemství zasvětí.

Vinohrad je tedy realitou, co vás na cestě za vašimi plány nejvíce překvapilo?
Mile mě překvapilo, že není zbloudilé pěstovat víno tady u nás. Aureola je kolem vína asi taková, že je to něco super, kolem čeho musíte chodit po špičkách. Překvapilo mě, že na založení vinice nepotřebujete miliony, že vám stačí normální vzdělání, že nemusíte být zrovna vinařem. Je to jenom rostlina, která vyroste téměř všude. Víno tady historicky bylo a zpracovávalo se. Jsem mile překvapen, že ho můžeme pěstovat i tady u nás a nejen na jihu Moravy. Čekal jsem, že mě od mého záměru budou lidé zrazovat, že víno nedozraje, nebude mít cukernatost, kyselinky. Ne, jde to, samozřejmě s omezením. Zlaté medaile naše vína mít rozhodně nebudou, ale doufám, že víno bude chutnat, bude dobré a že na vinici strávíme s rodinou a s kamarády při příjemné práci krásné chvíle.