Proč a jak vlastně tato situace vznikla? Není tomu tak dávno, kdy byli čeští skokané právem řazeni po bok evropské smetánky, v Čechách se pravidelně odehrávaly velké skokanské akce, v roce 2009 Liberec přivítal mistrovství světa. Jenže to už je skoro deset let. Po úpravách, které můstky na Ještědu musely absorbovat, se slehla zem. Přicházejí totiž jiné problémy.

Můstky přitom nejsou ve špatném stavu, sice ani ne ideálním, ale hlavní roli v jejich zimní ponuré samotě hraje hlavně složitá finanční náročnost přípravy. Ta totiž není otázkou jednoho dne a navíc jí v posledních letech nehrály do karet přírodní podmínky. Skokani proto absolvují během klasického období pro skoky na lyžích hodinovou cestu do Harrachova jen proto, aby vůbec měli kde trénovat.

Nicméně ani Harrachov by ale za chvíli jediným domovem starších skokanů nemusel být. Můstky jsou totiž v daleko horším stavu než ty liberecké, mamutí je dokonce už tři roky zavřený kvůli propadu roštů bubnu pod rolbou. Ačkoliv se může zdát, že jeho souputník K90 je na tom lépe, není to tak úplně pravda.

„V posledních letech jsme situaci společně s úsekem skoků, severské kombinace a svazem lyžařů vyhodnotili tak, že skáčeme v Harrachově. Bohužel je problém, že se můstek K90 otřásá v základech tak, že ho doslova sbíjíme hřebíky, aby nám vydržel. Každopádně i vzhledem k jiným klimatickým podmínkám na něho spoléháme, v Liberci je dohoda taková, že se v zimě velký můstek upravovat nebude,“ prozradil šéf liberecké Dukly Michael Georgiev s povzdechem.

Proč se neupravují liberecké můstky? Není to jen o penězích. Chybí i lidský faktor a to jak ze strany přípravy prostředí k tréninku, tak ze strany skokanů. „V zimě se musí můstek upravovat a někdo se o něj musí starat, zatímco v létě skoro vůbec. Když napadne sníh, tak se musí dopad sešlapat, nebo přejet rolbou, nájezdová stopa se musí vymést, nebo udělat nová. V létě stačí jen pustit vodu do stopy a pokropit dopad. A i pro nás to bývá příjemnější. Skoky na lyžích jsou nejhezčí letní sport,“ poodhaluje specifika složité přípravy můstků v zimě devatenáctiletá naděje František Holík.

„Od roku 2009 se situace mění i kvůli povětrnostním podmínkám spíš k horšímu, co si budeme nalhávat,“ přemítá Georgiev. „Skokanů ubývá, stejně jako funkcionářů a rozhodčích, jež zajišťovali závody. Stárne potenciál lidí, kteří se okolo závodů motají, mladí to dělat nechtějí a najednou se na sebe vše nabaluje,“ pokračuje šéf liberecké Dukly.

Zdá se, že sport drží nad vodou hlavně láska k této disciplíně. „Kluci jsou nadějní, ale ta éra dřívějších závodníků, kteří měli ctižádost, pokoru a před sebou nějaký dlouhodobější cíl, je pryč. Dnešní kluci chtějí výsledky hned, nechtějí na nic moc čekat. Ta generace je zkrátka taková, a jakmile ty výsledky do roka nemají, jsou skeptičtější a už je to tolik nezajímá, což nám také moc nepřidává. Nechci, aby to vyznělo tak, že se jim něco snažíme donést na zlatém podnose, prostě zůstanou jen ty nejsilnější. Jak se říkalo dřív, že skokani jsou nad ostatními trochu surovějšími disciplínami nadřazenější, to už neplatí. Vydrží tu jen silné nátury,“ prozradil upřímně Georgiev.

Zároveň je ale toho názoru, že v Čechách lze stále vychovat světový závodník. „Je to hlavně o materiálu a talentu se ctižádostí. Věřím tomu, že se dá vychovat, ale musí si zatím jít i přes všechny podmínky. Na druhou stranu je to všude. Stejné problémy se základnou řeší i Švýcaři nebo Francouzi. Jsou na tom samozřejmě o trochu líp z hlediska můstků, ale to souvisí i s lepšími klimatickými podmínkami. Hodně záleží na jedincích. Když na sobě budou kluci pracovat, jsem přesvědčen, že mohou do světové špičky proniknout také. Je to složitá cesta, ale dá se zvládnout,“ dodává.

Jakou cestou se bude sport ubírat, je ve hvězdách. Minimálně liberecký areál ale dostává možnost restartu. Mění totiž pronajímatele, jímž se stane firma slovenského miliardáře Igora Rattaje Tatry Mountain Resort. Situace by se mohla změnit a na Ještěd by se mohly vrátit závody, které si můstky zaslouží. Vzpomínky na poslední velkou akci z roku 2011 už totiž vzbuzují spíš smutnější než radostnější dojem.