Tradiční houbařská výstava není jen o chlubení se největším nalezeným hřibem. Nadšenci si mohou prohlédnout krásu hub jedlých i prudce jedovatých, dozvědět se zajímavosti od studovaného mykologa nebo ochutnat a sdílet vlastní houbové recepty.

Pro většinu Čechů je houbaření především sezónní koníček konce srpna a začátku podzimu. Členové houbařského spolku ale vyrážejí do lesa po celý rok. Nejde jim přitom pouze o sběr jedlých hub do polévky.

Na výstavu se sběrači ze spolku připravovali celý týden.Na výstavu se sběrači ze spolku připravovali celý týden.Zdroj: Houbařský spolek Lomnice nad Popelkou„Mnohem víc je to o vztahu k přírodě, hledání a radosti z každé nalezené houby, kterou je třeba poznat. A když se mezi nimi najde nějaká jedlá, je to příjemný bonus,“ vysvětluje Čápková. Sama vyráží na houby skoro každý týden, má tak šanci potkat například první jarní houbu - zářivě rudý ohnivec rakouský, nebo nasbírat ve sněhu hlívu ústřičnou. Zrovna minulou zimu jí prý rostlo opravdu hodně.

Žlutý hřib kovář se také nachází v seznamu ohrožených druhů.
Plný košík hříbků? Tak pozor na ně, není hřib jako hřib! Podívejte se

Lomnický houbařský spolek dříve působil pod Kulturním a informačním střediskem, před pár lety se ale osamostatnil a své akce si nyní zaštiťuje sám. Kromě tradiční výstavy pořádá i další akce po celý rok a jeho členové společně vyrážejí na houbařské výpravy do širokého okolí tam, kde zrovna rostou. Pro houby na výstavu vyrazili například na Trutnovsko nebo až do Hlinska. Na Jičínsku prý zatím kvůli suchu houbová úroda nepropukla.

Kroužek malých mykologů

„Od letoška bych navíc chtěla otevřít dětský kroužek malých mykologů. Ve spolku nám chybí omladina a kdy jindy začít s výchovou dětí ke vztahu k přírodě než odmala. Můžeme se pokusit jim to vštípit a pak jen doufat, že se to uchytí,“ dodává Čápková.

Výstavu pomáhala připravovat také desetiletá Běta. Na houby vyráží se svou babičkou Zdenou, která je členkou spolku. „Byly jsme tento týden v lese u Ostružna na Jičínsku a přinesly jsme dva koše. Tak jsme z toho napekly houbovou pizzu a košíčky,“ ukazuje Běta na stůl s ochutnávkami houbových receptů. Její babička houbaří už od dětství, nyní do lesa chodí se svými vnoučaty. Na výstavu si oblékla stylové houbařské tričko a přinesla také obrovské sklenice sušených hub roztříděných podle druhu a využití.

Už devět let pořádá Houbařský spolek Lomnice nad Popelkou tradiční výstavu v našich končinách rostoucích hub. Houbaři mohou sdílet recepty, znalosti i tipy na místa.Už devět let pořádá Houbařský spolek Lomnice nad Popelkou tradiční výstavu v našich končinách rostoucích hub. Houbaři mohou sdílet recepty, znalosti i tipy na místa.Zdroj: Deník/Kateřina ChládkováHoubaři ze spolku zkrátka nevyráží do lesa pouze pro pár hřibů na smaženici. Snaží se poznávat tajemný svět hub, naučit se ocenit jejich krásu a šířit osvětu mezi laickou veřejnost. „Hodně vídám třeba na internetových mykologických fórech, že lidé seberou všechno, co vidí, a pak se teprve ptají, co to je a jestli to mohou uvařit. Přitom je to hrozná škoda. I tady v našich končinách máme místa, kde rostou vzácné houby, které se sice nedají jíst, ale dělají v lese parádu a můžeme na ně být pyšní. Je škoda, když je pak někdo bezmyšlenkovitě sebere a hned vyhodí,“ říká Čápková.

Hřibiny byste našli na Rychnovsku, podle jedné z verzí se jmenuje podle hřibů, podle další podle hřebenu, na kterém se vesnice nachází.
Houby v názvech obcí? Nikde jich není tolik jako v Královéhradeckém kraji

Začínajícím houbařům radí, aby chodili do lesa co nejčastěji a každý rok se naučili sbírat třeba jen jednu houbu, kterou dřív neznali. „Tak budete mít za pár let širokou škálu hub, které stoprocentně poznáte a můžete je sebrat. Navíc objevíte tolik nových vůní a chutí, že si na obyčejný tuctový hřib ani nevzpomenete,“ dodává. Sama nedá dopustit na aromatické holubinky anebo třeba na lišky nálevkovité. Radost jí ale udělá každá nalezená houba.