Středeční benefiční akce Pomáháme zvířatům v obchodním centru Plaza věnuje výtěžek občanskému sdružení Šance zvířatům. Výtěžek k nim poputuje jako příspěvek na veterinární péči, která je nejdražší. O libereckém sdružení, množírnách i týraných zvířatech jsem si povídala s předsedkyní Šance zvířatům Františkou Zverkovou.

Jak vzniklo občanské sdružení Šance zvířatům?
Zvířata z množíren potřebují individuální péči a socializaci. Často jde o párkilové psy, které nemůžeme strčit do kotce v útulku. Stává se, že taková stvoření jsou tak vystresovaná, že se počůrají či pokakají, jen na ně člověk promluví. Neznají nic z našeho běžného života televizi, pračku… V útulku by nic nového nezískali. Neuměla by ani základní hygienické návyky. Proto jsme založili toto sdružení, abychom jim mohli poskytnout domácí dočasnou péči v pohodlí domova.

občanské sdružení ŠANCE ZVÍŘATŮM
Poskytování dočasných domácích depozit pro týraná, opuštěná zvířata, která potřebují speciální péči a v útulku by nepřežila.

Web: www.sancezviratum.cz

Facebook: O.S. Šance zvířatům

Účet je transparentní: 
2500383983/2010

STAŇTE SE DOČASKÁŘEM!
Můžete pomoci buď finančně, nebo se stát tzv. dočaskářem a poskytnout dočasný azyl některému ze zachráněných zvířat.

Rozumím tomu správně, že máte zvířata u sebe doma?
Ano, zvířata máme ve svých domovech. Jsme čtyři, ale spolupracuje s námi spousta dobrovolníků tzv. dočaskáři, kteří poskytují dočasný azyl. Takové dobrovolníky stále sháníme. Nefunguje to tak, že by někdo jel dočasnou péči několik let v kuse. Někdo má dítě a je s ním doma nebo je slečna těhotná. Také se stane, že si to zvíře natolik oblíbí, že si ho nechají a dočaskáře už nedělají. Pořád lidi sháníme. Díky tomu fungujeme.

Vy sama máte kolik nájemníků?
Mám čtyři dva psy a dvě kočky. Tahle fenka je ale moje. Lojzík je „o.s.kový". Stal se z něj takový maskot. Máme ho už rok a půl. Někdo ho vysadil na dálnici. Byl týraný. Asi dva měsíce vůbec neprojevoval emoce. Jediný, co projevoval, byl strach. Hodně vyjížděl, všichni jsme byli pokousaní. Do adopce se dostal, ale vrátili ho. Potřeboval by páníčka, co má trpělivost.

Není s dočasnou péčí problém, že si pes na své nové páníčky zvykne a pak se mu po nich stýská? Kočky jsou méně fixující.
To si myslí hodně lidí. Skok to je, ale na druhou stranu je radost pozorovat, za jak malou chvíli si pejsek zvykne na nové majitele. V útulku by to takhle rychle nešlo. U nás je to za měsíc. U koček, jak u kterých.

Jak odhalujete množírny?
Většinou je lidé nahlásí. Bohužel jsou hloupí v tom, že než aby to řešili oficiální cestou, tak si raději stěžují. Je to naše česká povaha. Stěžovat si! Mezi známými, na Facebooku, nám volají a píší e-maily. Pokud obdržím e-mail, že paní nevím, jak se jmenuje, by mi předala pejska na pumpě. Nevím, odkud je, nevím, jak se jmenuje, tak my s tím neuděláme vůbec nic.

Jak by podle vás měli postupovat?
Nejlepší by bylo nahlásit to veterinární správě. Dát jim tam podnět k prošetření. Ale je důležité vědět jméno a adresu množitele. Nejlepší je stáhnout si inzeráty těch „bezpapírových" psů a uchovat si konverzaci. Chce to mít nějaké důkazy. Nemůžete na někoho ukázat prstem a říct, že si vydělává množením.

Když někdo na množitele přijde, měl by si psa nechat, aby ho zachránil?
To je právě další problém. Spousta lidí je tak šokovaná, že chce zvíře odnést, zachránit, čímž vlastně přímo finančně podporuje toho množitele.

Co všechno je tedy množírna?
Neznamená to, že je to jen člověk, který množí zvířata ve špatných podmínkách. Všichni jsme šokovaní z médií ošklivými fotkami. Takový případ jsme taky zažili. Třeba táborská množírna, kde v kravíně „žilo" sto padesát psů. To je špička ledovce. Většina množení probíhá po panelákách. Zvířata tam netrpí, ale rozmnožují se „nepapíroví" psi s různými genetickými vadami a indispozicemi.

Jaká plemena se nejčastěji množí?
Jsou to malé rasy: čivava, jorkšírský teriér, pražský krysařík, jack russel teriér… Tato plemena sama o sobě už mají dispozice k určitým genetickým deformacím. Nemají úplně přirozenou stavbu těla… Přispívá k tomu i bezelstně někdo, aniž by na tom chtěl vydělávat, když se rozhodne mít štěňata. Stane se i to, že psi jsou příbuzní, lidé to nevěděli a narodila se postižená štěňata. Lidé vysílají do světa velké množství kříženců. Každý „nepapírový" pes je kříženec. Sice podobný zástupci plemene, které má zastupovat, ale když se podívá na takové psy odborník, najde spoustu odchylek. Lidé tím przní rasu na úkor zvířat. Je to sobecké. V útulcích je spousta zvířat. V oběhu na internetu v inzerátech je taky hrozně moc zvířat.

Co přesně jde na rase „zkazit"? Myslíte nemoci nebo různé vrozené vady například?
Ano, také. Ale jde i o samotný vzhled plemene. Když si vezmeme teď hodně oblíbeného jorkšírského teriéra. Hodně lidí říká: „On je mini jork.", „On je maxi jork."… Nic takového neexistuje. Je to rozšířené fáma od množitelů. Je jen jeden standard. Já vždycky říkám, že to plemeno zaplatí za svoji oblíbenost.

Mohla byste popsat nejhorší příklad množírny, se kterým jste se setkali?
Zažili jsme nekomerční množírnu u Hrádku nad Nisou. Pánovi se to vymklo z rukou. Žil v baráku, kde pil dešťovou vodu a neměl elektřinu. Rozmnožili se mu psi. Ze dvou měl najednou třicet. Nemyslel to zle. Byl hodný, ale měl stařeckou demenci. Město místo toho, aby mu nabídlo pomocnou ruku, ho neustále pokutovalo za rušení klidu, za utíkání, za neočkované psy. To je jako pokutovat bezdomovce. Bylo mi ho líto. Odvezli jsme odtamtud asi dvacet pět psů. Ostatní jsme mu nechali a vykastrovali. Akorát za dva roky mu to příbuzní navozili další psy, kteří se mu rozmnožili. To pak řešil Azyl pes Krásný Les. Štěňata tam žila v králíkárnách, ve sklepě, na dvoře na řetězu…

Další byla množírna s naháči v Praze. Pán si myslel, že vydělá na množení naháčů na špinavém ošklivém dvorku. To určitě všechny kupce odradilo. Bohužel ještě synovec pána měl pitbulla, takže za chvíli se tam začali rodit kříženci. Představte si holého pitbulla s šošolkou na velké hlavě.

Jak se vám daří psy umisťovat?
Malá plemena dobře. Teď máme jorkšírské teriéry z táborské množírny. Spíš je problém informovat lidi o tom, jací ti psi jsou. Není to pejsek z reklamy, který je socializovaný a bude hned za všechno vděčný, uvítá je a dá jim pusu na tvář. Dospělí psi se nenechají pohladit od nikoho cizího. Silně se fixují na svoji rodinu a v ní mají jednoho člověka, na kterém visí. Zbytek života jim zůstane plachost. Bojí se mužů a hluku. Štěňata se z toho dostanou, ale dospělí ne.

Jak vám lidé mohou pomoci?
Přijímáme na transparentní účet peněžní dary, kterými sponzorujeme veterinární péči i krmení pro zvířata a další příslušenství. Pak také stále hledáme dočaskáře lidi, kteří vezmou dočasně k sobě domů na nějaký čas, než jsou socializovaní, týrané psy. My platíme veškeré jejich potřeby. Po takových lidech chceme jen péči a trpělivost.

Jak to vypadá v množírnách?

Množírny se zvířaty nemusí být pouze špinavá zákoutí jako sklepy, stodoly nebo zanedbané zahrady. Nekontrolované množení nepapírových zvířat může probíhat „čistě" i v paneláku. Nepodporujte je koupí psů bez průkazu původu.

Nekomerční množírna u Hrádku nad Nisou  - vesnice Oldřichov na Hranicích.