„Rodina byla ubytována na farmě a bylo dohodnuto, že zde budou moci bydlet do konce května. Podařilo se nám pro ně sehnat zrekonstruovaný městský byt, obtížně jsme zajišťovali stěhování, a když se vše podařilo přestěhovat, tak se rodina ozvala, že se jim tam nelíbí. I když se jednalo o nově zrekonstruovaný byt s vybavením, tak se jim zdálo, že tam jsou hrozné podmínky a rozhodli se znenadání pro návrat na Ukrajinu,“ popisuje pracovnice centra Michaela Kaněrová konkrétní případ, kdy několikadenní práce přišla vniveč.

Starosti přibývají

„Asi desetkrát volali naši tlumočnici, ať jim někdo přijde zapojit pračku. Říkala jsem, že to řešíme, ať vydrží. Za hodinu bylo všechno jinak a tlumočnice mi řekla, že se chtějí vrátit domů. Takový přístup nám moc nepřidá a starosti nám přibývají. Někdy se nám z toho chce až brečet, je to hodně psychicky náročné,“ přiznává Kaněrová, že po třech měsících jsou na pokraji sil.

Případy náhlého opouštění bytu a odjezdu zpět na Ukrajinu přibývají. I když uprchlíky žádají, aby případné odjezdy zpět do vlasti hlásili předem, tak se to moc neděje. „Třeba jenom napíší, že zrovna odjíždějí. Nějaké předání klíčů a informace dopředu to je věc, kterou se nijak nezabývají,“ mrzí Kaněrovou.

Pochopitelně nelze všechny házet do jednoho pytle. Jak říká referent správy odboru města Miloš Zlámal, jehož spolupráci si Centrum pro rodinu pochvaluje, je to s Ukrajinci podobné jako s našinci. „Někdo je slušný a jiný se chová neomaleně. Tak už to prostě je,“ podotýká Zlámal.

Kromě stěhování řeší sociální pracovnice každodenně požadavky na lékaře, internetové připojení, zubaře či na školy. „S tím samozřejmě pomáháme, ale přístup některých je opravdu neodbytný – chtějí to zařídit hned, do hodiny nebo nejdéle do druhého dne. Není to v našich silách a jsme z toho hodně unavené,“ vysvětlují pracovnice centra.

Z ročníku 2016.
Zelňačka se na polickém rynku vařit nebude, přihlásilo se málo kuchařů

Rozevřená náruč

Prapočátek těchto problémů vidí vedoucí Centra pro rodinu Kateřina Tamášová v prvotní rozevřené náruči a štědré pomocné dlani. „Myslím si, že to je výsledek té počáteční velké vstřícnosti. Ze začátku jsme plnili každé jejich přání, pomalu jsme je všude vozili služebním autem,“ je si vědoma, že laťka pomoci byla v počátku nastavena hodně vysoko.

Ale záhy se ukázalo, že by to takhle nešlo. „I pomoc by měla mít své hranice. Pokud je takových lidí na Broumovsku 500 a měli bychom každému plnit jeho požadavky, tak to je nereálné,“ připomíná Tamášová, že to vše dělají nad rámec vlastní sociální práce, kterou mají rozjednanou s místními klienty.

„Na jednu stranu tomu rozumím – přišli do neznámého prostředí ze strašné situace. Ale myslím si, že po těch třech měsících by měli určité věci řešit sami. Navíc si zvykli na to, že už ani za námi nechodí, ale zavolají tlumočnici, aby nám vzkázala, co potřebují zařídit,“ doplňuje Kaněrová, že si občas připadá jako dispečerka. „Nelze jen donekonečna dávat. Zvykli si na to a strašně se pak diví, že když chtějí internetové připojení, že si ho musí zaplatit,“ dodává.

Vzhledem k tomu, že turista zkolaboval v místě, které je přístupné jen po schodech vedoucích úzkou průrvou mezi skalami, byl vyslán vrtulník, který cizince v podvěsu přepravil na přístupné místo,
VIDEO: Holanďan zkolaboval ve skalách, z pískovcových věží ho vyzdvihl vrtulník

Jiná kultura

Počet ukrajinských uprchlíků se pomalu snižuje i na Klučance u Teplic nad Metují. Areál využívají školy v přírodě a o prázdninách tábory. Kvůli letnímu provozu se ale Ukrajinci stěhovat pryč nemuseli. „Původně jich tu bylo sto, ale v posledních týdnech se vrací domů a momentálně jich tu je 60,“ potvrzuje Jiří Oudes, který zde má na starosti projektové pobyty.

Že by Ukrajinci nabízenou pomoc zneužívali se nedomnívá. Vyčerpanost broumovských sociálních pracovnic ale chápe. „Ať chceme, nebo nechceme, tak si musíme přiznat, že přece jen Ukrajina je jiná kultura. Neřekl bych, že naši pomoci zneužívají, mají to vnímání pomoci nastavené jinak,“ má vypozorované Oudes.

Dá se očekávat, že počty Ukrajinců, kteří se rozhodnou pro návrat do vlasti, budou během letních prázdnin stoupat. „Už máme od tlumočníků signály, že se část běženců chce vrátit - v červenci, nejdéle v srpnu. Jedním z důvodem pro návrat je, že by ukrajinské děti musely nastoupit v září do českých škol, což se mnohým kvůli jazykové bariéře nechce,“ dodává Kaněrová.