Píše se rok 1924 a na olympijských hrách má premiéru jako ukázkový sport rychlostní kanoistika. Na počest této události se mimořádný sportovec s broumovskými kořeny Emerich Rath rozhodl, že na kajaku dopádluje do Paříže. Jak si usmyslel, tak učinil. Jeho cesta měřila téměř 400 km a v olympijské Paříži mu osobně gratuloval i samotný zakladatel Mezinárodního olympijského výboru baron Pierre de Coubertin.
A střih do současnosti: Připomínku olympijské myšlenky se přesně po sto letech rozhodli oprášit členové českokrumlovského oddílu SK Vltava a jeho předseda Tomáš Palouda k poctě zapomenuté legendy naplánoval obdobnou trasu po řece Seině. Rodinou partu českokrumlovských vodáků rozšířil 28letý Ondra Kosek, který vyrůstal ve vodáckém oddílu v Novém Městě nad Metují.
Broumov podpořil myšlenku poutnictví po stopách krajana
Absolvent lékařské fakulty zareagoval na výzvu Agentury pro rozvoj Broumovska (APRB), která s ohledem na Rathovu broumovskou minulost chtěla připravovaný projekt podpořit.
„Vaší instituci vnímáme jako jednoho z držitelů odkazu Emericha Ratha, a tak by nám bylo v takovém případě ctí dovézt do Paříže po vodách ikonické řeky Seiny také třeba nějaké požehnání od Vás,“ oslovil na jaře Tomáš Palouda z SK Vltava Český Krumlov broumovskou agenturu s tím, že chystají vzpomínkovou akci a stejně jako Emerich Rath před sto lety chtějí dojet na kajaku na olympiádu v Paříži. A Broumovákům to přišlo fajn. Broumov 2028+ tak udělil výpravě záštitu.
„Myšlenka této dobrodružné výpravy má velmi blízko ke konceptu kreativního poutnictví, které je hlavním tématem Broumova 2028+, a tak Agentura pro rozvoj Broumovska s velkou radostí výpravu podpořila finančně a také domluvila zapojení dalšího člena výpravy," přiblížila Kateřina Ostradecká z APRB cestu Ondry Koska do jihočeského kajakářského týmu.
Bylo to vyčerpávající, ale skvělé
Sedm dní trvalo kajakářské výpravě, než se po 360 kilometrech dostala do vytyčeného cíle. A nebyla to jednoduchá pouť. „Bylo to náročné, hrozně vyčerpávající, ale bylo to skvělé," ohlédl se za týdnem v kajaku mladý lékař, pro něhož byl zajímavý stav sedět dlouhé hodiny v lodi a mechanicky jenom pádlovat.
„Byli jsme většinou rozprostřeni po vodě, takže člověk měl hodně času na přemýšlení o svých věcech," neváhal by nad podobnou výzvou znovu. Nekonečné kilometry v lodi přinášely různé zážitky. „Řeka by šla popsat jako nádherná a průzračná, zatímco samotná plavba jako ,Francií přes 100 stromů´. Prvních devět kilometrů jedeme 2,5 hodiny. Přenášíme, přetahujeme, nasedáme, vysedáme, projíždíme meandry, sjíždíme peřeje, a já.. Se cvakám.. Ta mrcha je fakt vratká a většina mého plavání bylo z nasedání a vysedání," popisoval první den cesty v instagramovém deníku.
Jak to vše vzniklo?
Podpora olympijské myšlenky, kanoistického sportu a tehdejší i soudobé olympiády nadchla předsedu českokrumlovského vodáckého oddílu, Tomáše Paloudu. „Nápad vznikl vlastně náhodně, při bádání o životě Emericha Ratha,” vysvětluje zrození myšlenky Tomáš Palouda. „Napadlo mě, že je tomu vlastně přesně sto let od olympiády, na kterou Emerich dojel a šance, zopakovat tento počin už nikdy nebude.”
Bezpečnost nade vše. Kajakáře vyprovodila z řeky policie
Šest dnů cesty účastníkům expedice nalajnovalo různé podmínky - od úvodního častého přenášení popadaných stromů na každém kilometru ( „Věřím, že tuto řeku jel naposledy někdo před 100 lety a od té doby jen zarůstala flórou. Je to náročnější, než se zdá.") přes útočící vydru, štípající komáry a až po nudnou rovinu, kdy kajakáři viděli dlouho kilometry před sebe.
Až se sedmý den objevila vysněná Paříž. Do cíle chybělo už jen 20 km. To ještě netušili, že posledních sedm kilometrů půjdou pěšky. „Přijížděli jsme do centra dění a už jsme se těšili, že jsme jednou nohou pod Eiffelovkou a v tu ránu na nás vyjeli houkající policejní loď s tím, že musíme okamžitě opustit řeku. Hodinu jsme strávili na policejní stanici," popisuje policejní zápletku těsně před cílem.
Na vodu je už žandáři nepustili. Co teď? Dojdeme pod tu věž pěšky! Po pařížském chodníku se proplétají se svými kajaky mezi tisícovkami návštěvníků olympijských her. „Budili jsme neuvěřitelný rozruch. Pokud chtěl Emerich Rath svou výpravou před sto lety zviditelnit vodní sporty, tak nás v centru Paříže fotilo tolik lidí, že to také splnilo svůj účel," říká s úsměvem.
„Byl jsem moc rád, že jsme si to nenechali vzít. Šlo vlastně jen o jednu překážku, kterou jsme na cestě museli překonat a byla to taková poslední tečka na našem odhodlání," dodal vystudovaný lékař, který nyní žije v Trutnově, ale k jeho nejoblíbenější krajině patří Broumovská kotlina.
Pak už jen poslední foto pod eiffelovkou. „Emerichu byl jsi blázen s velkým srdcem. Jsme hrdí, že jsme to mohli po 100 letech zopakovat,” uctili kajakáři výkon sportovce, který v 79 letech podlehl 21. prosince 1962 infarktu v broumovské nemocnici.
Sportovní aktivity Emericha Ratha, ve kterých vynikal:
- závodů nejvyšší kategorie se účastnil v atletice, plavání, lyžování, veslování, kanoistice, cyklistice, boxu, zápasu, rychlobruslení, horolezectví, kulturistice, jízdě na bobech, lednímu i pozemnímu hokeji, fotbalu, tenisu, ragby či volejbalu
- opanoval vytrvalostní chůzi s vojenskou zátěží na 50 kilometrů, v které mnohokrát zvítězil
- reprezentoval Rakousko na dvou olympijských hrách
- roku 1912 se stal mistrem Německa v těžké váze
- jako hokejista reprezentoval Čechy na mistrovství Evropy v Berlíně v roce 1914
- byl úzce spojen s nešťastným okamžikem Bohumila Hanče a Václava Vrbaty.