Noční oblohu na konci týdne rozzáří meteorický roj Perseid. Každoroční jev, který bylo možné pozorovat již v noci na dnešek, je možné vidět bude i dnes v noci. Úchvatnou noční podívanou je poměrně dobře možné sledovat v Libereckém kraji.

PRYČ Z MĚSTA

Základní podmínkou úspěšného lovu Perseid je tma. „Obecně lze říct, že čím dál odjedete od měst, tím lepší pohled se naskytne," řekl Jan Pícha z turnovské hvězdárny. V okolí Liberce lze nalézt několik míst s nízkým světelným znečištěním. Nejvýrazněji v tomto ohledu vyvstávají části Jizerských hor. Přesněji nedávno zřízená Jizerská oblast tmavé oblohy, zachovávající ráz přírody bez vlivu umělého osvětlení, s pomyslným centrem v osadě Jizerka, kde tamní muzeum chystá k pozorování roje i speciální program (viz vpravo).

Jizerská oblast tmavé oblohy

Liberecký kraj má pro sledování jevů na noční obloze příhodnou lokalitu. Část z ní je dokonce od roku 2009 chráněna. První mezinárodní park tmavé oblohy na světě, oblast zasahuje do Polska, je ve velmi řídce obydlené oblasti Jizerských hor v okolí koryta řeky Jizery. Výhodou oblasti je kromě nízké hustoty osídlení také přirozená clona od městských světel v podobě horských hřebenů. Do parku spadá výše zmíněná osada Jizerka nebo hora Smrk. Na polské straně oblast zasahuje mimo jiné do osady Orle. Podle měření je tamní obloha přibližně dvakrát jasnější než v oblastech zcela bez umělého osvětlení. Ve střední Evropě jde téměř o unikátní jev.

Při pohledu k jižní hranici kraje zaujme oblast v okolí Ralska. Bývalý vojenský prostor má mnoho specifických vlastností a jednou z nich je také nízká přítomnost umělého osvětlení. Pozorovatelé noční oblohy by se naopak měli vyhnout hranici s Polskem, jedinou výjimkou je část polského území spadající do zmíněné oblasti s tmavou oblohou. Skleníky na zeleninu v blízkosti příhraniční elektrárny Turów totiž noční oblohu zatěžují takřka stejně jako větší město.

SLEDOVAT PO PŮLNOCI

Nejen světla měst ztěžují pozorování, svou úlohu zde sehrává také Měsíc. Právě kvůli světlu, které odráží, se podle Píchy vyplatí se sledováním oblohy začít až po půlnoci, kdy měsíční svit ochabuje. „Záležet bude také na počasí a mracích," přidává. Vrchol meteorického roje by měla Evropa v naší zeměpisné šířce zaznamenat i dnešní noc. Podle Píchy je ale nutné i tento předpoklad brát s mírnou rezervou. „Je to předpověď, jedná se o pravděpodobnost. Stejně jako třeba u počasí. Může se stát, že nejsilnější vlna nakonec přijde v momentě, kdy u nás ještě bude světlo a užijí si ji tak lidé na druhé straně světa," řekl.

Pokud se ale předpovědi amerických vědců mýlit nebudou, pozorování má přinést podívanou, při které budou moci pozorovatelé napočítat až sedmdesát meteorů za hodinu. Vrcholná vlna by obě noci měla trvat od zmíněné půlnoci do přibližně čtvrté hodiny ráno. Pro sledování roje Perseid není potřeba vlastnit žádný speciální dalekohled, viditelné jsou pouhým okem. Navíc na obloze vylétávají na zcela náhodných místech.

SLZY UMUČENCE

První dochované zmínky o meteorickém roji Perseid jsou ze třetího století našeho letopočtu. Z této doby také pochází jejich lidové pojmenování slzy svatého Vavřince. Právě pár dní po smrti křesťanského mučedníka totiž lidé hlásili spatření padajících objektů. Aktuálně zažité označení se poté opírá o optický jev, kdy se zdá, že částice do zemské atmosféry vstupují jediným bodem ze souhvězdí Persea.

Jak připomíná Petr Horálek z České astronomické společnosti, vědecký rozměr tomuto úkazu přisoudil až italský astronom Giovanni Schiaparelli ve druhé polovině devatenáctého století, kdy vypátral spojitost meteorů s kometami a určil, že Perseidy jsou prachem periodické komety 109 Swift-Tuttle. U Slunce byla naposledy pozorována v roce 1992, přičemž vrátit se k němu má v roce 2126. Nejde tedy o padající hvězdy, jak se mnozí mylně domnívají.

„Rojem Perseid prochází země vždy na přelomu července a srpna. Prachové částice se střetávají se Zemí a v atmosféře září jako meteority," uvedl Horálek. Částice jsou zároveň natolik drobné, že se při průletu atmosférou zcela vypaří. Zemského povrchu tedy nikdy nedosáhnou, největší částice vyhasínají ve výšce asi 80 kilometrů.