„Kde je vůle, tam je i cesta.“ Tento citát dramatika George Bernarda Shawa vystihuje směřování regionálního řemeslníka Arnošta Möllera ke kožedělné výrobě. Řemeslo mu nebylo nikdy cizí, ale v mládí se vyučil zámečníkem. Po škole působil v oboru jako obráběč kovů a zkušenosti získal i v automobilovém průmyslu. V roce 1993 se rozhodl zariskovat a začal pronikat do tajů brašnářského řemesla. „Přijal jsem nabídku tchána a začal jsem pracovat jako dealer pro kožedělnou firmu Dobra, kterou založil. Dostal jsem se i do dílny a rozhodl se osvojit si řemeslo od samotných základů,“ zavzpomínal na své začátky Möller, který působí v Turnově.

Znalosti získal i v brašnářské škole v Třebechovicích pod Orebem u mistrové Krásové, kde se věnoval zejména ručnímu šití. Postupem času začal přicházet s vlastními návrhy a stál u zrodu celé řady inovací. „Nastoupil jsem do rozjetého vlaku a přestože se střídají lepší období s horšími, jsem rád, že se podařilo tradici zachovat do současnosti,“ zdůraznil brašnář.

Ilustrační foto.
Měsíční výplata už jim běžné výdaje nepokryje. Řada lidí musí měnit své návyky

Další zlom přišel v roce 2011, kdy se vydal s kůží na trh jako osoba samostatně výdělečná. Věnuje se výrobě předmětů každodenní výroby. Největší poptávka je po opascích a peněženkách. Při tvorbě vychází z postupů tradičních lidových kožedělných řemesel. Klade důraz na kvalitu, trvanlivost a ruční výrobu a pracuje především s hovězí kůží. Jelikož fantazii se meze nekladou, tak vedle brašen, kabelek, batohů či pouzder je schopen vytvořit soukromou zakázku se specifickými požadavky.

Pro motorkáře vyráběl speciální brašny, myslivci se mohou radovat zase z řemenů. Pro obec Holašovice v jižních Čechách opravoval starý kovářský měch. Ten měl na šířku průměr 1,2 metru a dosahoval výšky jednoho metru. „Na práci mám nejraději to, že není stereotypní. Nezvládl bych dělat u pásu a vyrábět každý den osm hodin to samé,“ osvětlil.

Svou práci pozná

Podle něj jsou lidé ochotni zaplatit si za kvalitu. Jak sám říká, pravý kožený výrobek nelze zničit, pokud ho člověk nehodí do kamen. „Když vidím člověka, jak nosí a používá můj výrobek, potěší mě to. Svou práci si poznám,“ zdůraznil řemeslník, který je také nositelem titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Libereckého kraje.

Jak sám přiznal, zatím nemá vychovaného nástupce. Syn je stavařem a dcera pracuje v administrativě. Doufá, že třeba vnukové budou chtít po něm převzít „žezlo“. Přestože v minulosti jeho dílnou prošlo několik učedníků, zájem o toto řemeslo klesl. „Myslím si, že moc mladých rukama dělat nechce. Navíc to není práce, kterou byste zbohatli a vydělali jmění,“ řekl brašnář.

V Zoo Liberec přišlo v únoru na svět mládě vzácné zebry bezhřívé, jednoho z nejvíce ohrožených zvířat naší planety.
V Zoo Liberec přišlo na svět mládě vzácné zebry bezhřívé. Druhu hrozí vyhubení

Svůj čas netráví jen v dílně a obchodu, ale je pravidelným účastníkem řemeslnických trhů ve Frýdlantu či Turnově. Letos dostal pozvánku i na akci Svátek řemesel v Kunštátu a plánuje účast na Selských slavnostech v Holašovicích. „Zaměřuji se na akce, kde mají návštěvníci opravdový zájem seznámit se s řemeslem a vyzkoušet si ho na vlastní kůži,“ podotkl Möller.

Na nedostatek práce si nemůže stěžovat, někteří zákazníci musí vydržet, než se dostane k jejich objednávce. „Pokud by přišel někdo mladý, který by měl opravdu zájem a představu, nebránil bych se ho vzít do učení. Je to krásné řemeslo a tradice,“ uzavřel Arnošt Möller.