Jméno  Ferdinanda Porsche je nejčastěji spojováno s Vratislavicemi, tehdy Maffersdorfem, kde se tento geniální konstruktér a zakladatel světoznámé automobilky v září roku 1875 narodil. Málo se už ale ví o jeho působení v někdejším Sovětském svazu.

Zajímavou informaci o tom přinesl zakladatel Mobile muzea ČR a neúnavný propagátor automobilového veteránismu Svatopluk Holata.
Soudruzi ze SSSR

Tehdy, právě před 80 lety, na začátku roku 1932, navštívila firmu slavného libereckého rodáka a československého občana žijícího ve Stuttgartu delegace ze Sovětského svazu. „Soudruzi projevili zájem o projekty konstrukční kanceláře. Jednání skončilo nezávazně a delegace odcestovala zpět do Moskvy. Zanedlouho přišlo oficiální pozvání,“ začíná vyprávění znalec automobilové historie Svatopluk Holata a pokračuje: „Vzhledem k přetrvávající krizi v automobilovém průmyslu vypadalo pozvání tak fantasticky, že ho nikdo nebral vážně. Zanedlouho se ukázalo, že vše je míněno úplně seriózně a tak se Ferdinand Porsche 20. července 1932 vydal na cestu do Moskvy.“

Ohromná země prožívala horečnatou industrializaci a komunistická strana diktovala stále nové a nové skoky ze zaostalého hospodářství.
Stalin prý v projevech k ředitelům průmyslových závodů stále opakoval, že  zaostávají za vyspělými krajinami o padesát až sto let. V průběhu následujících deseti let chtěl podle historiků tento náskok srovnat.

Několik týdnů před cestou Ferdinanda Porsche,  1. května 1932, byla, na řece Dněpr spuštěna největší vodní elektrárna na světě. Měla se stát srdcem obrovského průmyslového kombinátu s ocelárnou, hliníkárnou a chemičkou. Technickým poradcem byl Američan Hugh Cooper, specialista na vodní díla, který žil v odděleném „satelitu“. K dispozici tam měl  bazén, golfové hřiště a podobné vymoženosti. Něco na ruské poměry nevídaného. Nejen to, že nejde o ruský standard, ale i politické represe – zatýkání a deportace byly před zraky cizinců skryté.

Porscheho cesta nezačala dobře. Poranil si nohu a musel zůstat v hotelu. Sověti si dali tu práci a přes nemoc předvedli váženému konstruktérovi své technické a průmyslové vymoženosti. Podíval se do leteckých a automobilových závodů, viděl zbrojovku, kde se vyráběla pancéřová vozidla. Ve Stalingradu mu ukázali závod na výrobu traktorů. Procestoval kus země, cestoval vlakem ke Kaspickému moři a dál až na Krym.

Země zaslíbená

Amerika byla v Sovětském svazu všudypřítomná a Porsche se při cestě neustále setkával se jménem Henryho Forda.

V roce 1927 jezdilo v SSSR až 82% traktorů a nákladních vozidel značky Ford. Jednalo se o nejvýznamnějšího importéra motorových vozidel.

Roku 1929 uzavřeli Sověti s Ford Motor Company smlouvu na stavbu automobilky v Nižném Novgorodu. Plánovaná kapacita byla sto tisíc osobních vozidel typu A a nákladních vozidel typu AA.

„V té době na různých stavbách pracovalo okolo šesti tisíc zahraničních specialistů. Mezi bezbřehým megalomanstvím a žalostným lajdáctvím bylo obrovské pole působnosti. Na obrovském staveništi Sovětského svazu pracovaly i německé firmy. Proto návštěva sovětské delegace ve stuttgartské kanceláři nebyla až tak mimořádná, jak si ji sám Ferdinand Porsche vysvětloval,“ pokračuje ve vyprávění Svatopluk Holata.

Rusové podle něj potřebovali dopravní prostředky a tak hledali někoho, kdo by byl generálním ředitelem automobilového průmyslu v Sovětském svazu.

„Porscheho mnohostrannost a technický um byly pravděpodobně hlavním důvodem, proč volba padla na něho. Nabídka byla vskutku lákavá. Mohl se přestěhovat s celou rodinou, byl ujištěn o rozsáhlých pravomocech, které by měl. K nabízeným benefitům patřila vila na Krymu, peníze nebyly problém a i při výběru spolupracovníků by měl volnou ruku,“ doplňuje odborník na historii automobilismu.

Děkuji, odejdu

Podle Svatopluka Holaty měla lákavá Porscheho mise v Sovětském svazu jeden malý háček. „Musel se zavázat, že v Stalinově říši zůstane na věčné časy. Na zpáteční cestě o nabídce uvažoval. Viděl problémy i nedostatky ruských podniků a právě v tom spočívala pro Ferdinanda Porsche výzva a nekonečné pole působnosti.“

Po návratu ovšem padlo rychlé rozhodnutí. Porsche nabídku odmítl. Bylo mu 57 let, neuměl ani slovo rusky a jak by technikům vysvětloval detaily?  Navíc by přerušil všechny kontakty, které dosud nabyl. Možná ještě jedna věc vychýlila jazýček na váhách pro volbu zůstat v Německu. Těsně před odjezdem do Moskvy obdržel zprávu, že se objevil nový subjekt, který by chtěl vstoupit do výroby vysněného lidového vozu. Dneska si proto jen můžeme klást otázku, jaký dopad na vývoj automobilového průmyslu by mělo, kdyby Ferdinand Porsche nabídku Sovětů přijal.

„Vydržel by „konstruktér století“ v ráji šílené gigantománie nebo by utekl podobně jako mnozí zahraniční specialisté v letech 1933 – 1934?“ snaží se zodpovědět otázku odborníci. „Cesta do Sovětského svazu byla v jeho životě pozoruhodnou událostí, která se uvádí jen v málokterém jeho životopise. To  co následovalo v Německu, zrod kompresorových motorů pro Mercedes, předchůdce F1 u AUTO UNIONU, KdF – Brouk atd. bylo zaplaceno daní za úspěch – přízní vůdce, kterou nešlo v žádném případě odmítnout,“ dodává Svatopluk Holata.

Tyto a další zajímavé informace o životě legendy jménem Porsche naleznete například v knize Ferdinand Porsche – průkopník a jeho svět.