Milion a půl na náhradách sice zní jako nepřiměřeně vysoká částka, která je už léta terčem tvrdé kritiky, Nicméně ve čtvrtek poslanci ale opět potvrdili, že si na ně nechtějí nechat sáhnout.

Tvrdí, že jim na zaplacení nezbytných výloh souvisejících s prací ve sněmovně jen sotva stačí. Připomeňme, že například sto tisíc korun má každý z nich na rok na reprezentaci, přes čtvrt milionu paušál na cestovné nebo 80 tisíc na telefony a internet. V součtu s dalšími položkami většina východočeských poslanců získala na náhradách téměř milion a půl.

O náhradách za loňský rok informoval v úterý Deník.

„Takováto informace je zavádějící, část náhrad poslanci vůbec nedostávají do ruky a řadu nákladů si naopak musí ještě doplácet ze svého," napsal včera Deníku místopředseda Poslanecké sněmovny Jiří Oliva (TOP 09). A mnozí jeho kolegové přitakávají.

To však vyvrací případ například poslance Jaroslava Martinů z Poličky (ODS). Třeba za telefony si vloni sněmovně vyúčtoval částku pouhých  13 334 korun, nikoliv u poslanců obvyklých 70 tisíc. Spořivý byl i u dalších položek.

„Nechápu, proč poslanec nemá služební telefon s nějakým paušálem včetně internetu. Je to za pár stovek měsíčně a dělá to tak každá firma? Proč vlastně pro poslance nemůže platit v oblasti náhrad zákoník práce, tak jako pro jiné zaměstnance? Všechno pěkně doložit dokladem, náhrady za soukromé auto podle sazebníku, s limitem ujetých kilometrů," zlobí se v diskuzi Deníku čtenářka  s nickem Liduška.

„Domnívám se, že za řadou položek jsou u poslanců skryté různé fakturační kličky a fígle, jak přihrát třeba svým asistentům 'malou domů'," nedělá si iluze politolog Jiří Štefek. Podivuje se třeba nad  tím, k čemu řada poslanců živí až čtyři asistenty.

„Však si také poslanci náhrady ušili sami sobě na míru," přidal se čtenář Honza.

Další čtenáři však podotýkají, že k závisti není žádný důvod, poslancování je zaměstnání jako každé jiné  a může je dělat kdokoliv.

„Spíš by to chtělo kontrolovat, jakou práci odvádějí a jestli třeba nevymýšlejí zmetky. Vadí mi je jejich odstupné, mnohonásobně vyšší, než podle zákoníku. Je to práce na 'dobu určitou', na volební období, tak jaké odstupné?" namítá v diskusi čtenář Karel H.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK: Milion a půl na náhradách? Prý sotva stačí

Reakce poslance Jiřího Olivy na článek Deníku

Poslanecké náhrady ve skutečnosti

Poslanec Jiří Oliva (TOP 09).Článek Kamila Dubského v Hradeckém deníku dne 12. 2. předkládá veřejnosti velmi zavádějící informaci o poslaneckých náhradách, které činí u většiny poslanců cca 120 tis. Kč měsíčně. Do nich zahrnuje náklady na telefony, asistenta, bydlení v Praze, provoz kanceláře a náklady na odborné posudky. Jeho informace je zavádějící.

Náhrady je nutno rozdělit do dvou skupin. Ty, které se hradí fakturací jako služba (náklady na asistenta, bydlení v Praze, telefony a expertní posudky), tedy prostředky, které poslanec nedostává, ale platí je přímo Poslanecká sněmovna třetím osobám a poslanec je tedy nedostává do ruky ani na účet. A potom náhrady, které dostane poslanec jako součást mzdy. Těmi jsou cestovné a náhrada za provoz kanceláře.

Práce bez asistenta je nemožná. Každá schůze Sněmovny projednává asi 150 i více zákonů, jen písemné materiály tvoří stoh vysoký 50 cm a jen ke zpracování přehledu a výtahů je třeba desítek hodin. Další práce asistentů zahrnuje organizace návštěv, poslaneckých akcí a aktivit v Praze a především v regionu, to vše jako OSVČ za náhradu pro asistenta 35 tis. Kč před zdaněním a odvody, včetně všech víkendových přesčasů a nákladů za použití vlastního vozidla.

K náhradě za bydlení v Praze (limit je 17 tis. Kč) je nutno uvést, že kapacita poslaneckých ubytoven nedostačuje počtu poslanců a část kolegů si musí bydlení zajistit jinak. V limitu 7 tis. Kč za telefony je zahrnuta pevná linka v kanceláři Poslanecké sněmovny, linka v poslanecké kanceláři v regionu, mobil poslance a asistenta a internet. Můžeme diskutovat, kterou linku lze odstřihnout, ale za 5 linek to není žádná přemrštěná částka. Pokud poslanec chce hlasovat o zákonech kvalifikovaně, neobjede se bez analýz a expertních posudků alespoň některých předloh. Částka se pak fakturuje proti předloženému materiálu. Opět tedy nejde o paušální náhradu, kterou poslanec dostane, ale o fakturaci služby ze strany Sněmovny.

K finanční náhradě přímo poslanci tedy zbývá cestovné a náklady na provoz kanceláře. V mém případě to v roce 2012 bylo 25 600 Kč měsíčně, po zdanění a odvodech cca 14 600 Kč. Protože bydlím v malé obci 150 km od Prahy a z bydliště musím obsáhnout Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové a Prahu, mohu použít veřejnou dopravu jen výjimečně. Vlastním autem tak najezdím cca 4 000 km měsíčně, což je při průměrných 5 Kč/km náklad 20 tis. Kč měsíčně.

Ekonomický efekt pro mne je pak ten, že jsem si každý měsíc připlatil na cestovní náklady v průměru 5 400 Kč ze svého. Úžasné „obohacení"! Zbývající náklady tvoří provoz kanceláří ve výši 2 200 Kč za měsíc. Mám tři, ve Sněmovně, Hradci Králové a v obvodu Rychnov, tu si hradím zcela sám. Ještě bych rád uvedl na pravou míru mylné představy o cenách jídel v poslaneckých restauracích: oběd v nich stojí stejně, jako menu v kterékoliv hospodě.

To je tedy realita tzv. poslaneckých náhrad. Zcela otevřeně jsem je zde rozklíčoval; s vědomím toho, že náklady na mou poslaneckou práci jsou účelně vynaloženy, mi to nečinilo žádnou potíž. A jaké jsou další položky na druhé straně rozvahy? Za dva a půl roku jsem v Poslanecké sněmovně byl spoluautorem několika novel zákonů: o protikomunistickém odboji,  o přechodu věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí,  o rozpočtovém určení daní (která pomohla posílit rozpočet většiny měst a obcí v zemi), o poštovních službách (který by měl zamezit rušení pošt v menších obcích). U dalších pěti zákonů jsem byl zpravodajem.

Proto si na závěr dovolím osobní reakci na autora: domnívám se, že pokud by dostal možnost poslanecký život si vyzkoušet, podobný článek už by nikdy nenapsal.

Doc. Ing. Jiří Oliva, Ph.D., místopředseda Poslanecké sněmovny PČR

Komentář: Výsměch lidem

Jiří Štefek.Výše poslaneckých náhrad vyvolává velké rozčarování voličů. Poslanci si vloni dokonce „vyfňukali", že budou osvobozeny od platby pojištění. Měsíčně jim tak na výplatních páskách přibudou další tisíce korun.

Není přitom žádným tajemstvím, že řada poslanců má milionové dluhy za hypotéky, auta a další majetek, 
a proto potřebuje čím dál více peněz jako sůl. Proto také každý poslanec „musí" mít x funkcí ve výborech a podvýborech. S patřičným navýšením platu, pochopitelně.

Jestli se někdo kritice neadekvátních náhrad brání poukazem, že před vstupem do politiky vydělával víc, nabízí se otázka, proč tedy do ní chodil? Nechat se zapsat na kandidátku přece bylo svobodné rozhodnutí. Problém je spíš v tom, že drtivá většina zákonodárců nebere politiku jako službu, ale jako zaměstnání.

Přebujelý systém náhrad považuji za zhůvěřilost a výsměch lidem. Rozumím tomu, kdyby stát přispěl poslancům nějakou formou na bydlení v Praze, dojíždění či kancelář. Ale to ostatní ať si zákonodárci hradí sami.

Jiří Štefek, politolog