Následky nehody
• 118 mrtvých.
• 110 zraněných.
• 477 000 Kčs byla škoda 
na vlacích a trati.
• 18 hodin 48 minut trvalo přerušení dopravy na trati.
• 5 rychlíků, 21 osobních a 7 nákladních vlaků nemohlo za dobu odklízení trosek vyjet.
• 16,5 let vězení dostalo 5 lidí z parního vlaku. Nejvyšší trest dostal vlakvedoucí – 5,5 roku.

V 17.22 hodin vyjel z pardubického nádraží osobní vlak číslo 653 s minutovým zpožděním. O tři minuty později se rozjel z Hradce Králové parní vlak číslo 608, který měl sedmiminutové zpoždění.

V 17.40 hodin zastavil hradecký vlak ve Stéblové na první koleji. Výpravčí vyšel z dopravní kanceláře, po chvilce se však vrátil. Výhybkář odešel přehodit výhybku pro odjezd vlaku od Hradce a zvednout závory po průjezdu vlaku z Pardubic.

Zelené světlo?

Následující okolnosti ve stanici Stéblová nejsou dodnes objasněny. Ze zadního vozu vystoupil starší průvodčí, z jednoho z prostředních vozů jeho mladší kolega. Starší průvodčí pak údajně zahlédl u dopravní kanceláře zelené světlo, které mělo signalizovat „povolení k odjezdu" a pak „odjezd". Signál předal dále a upozornil na odjezd i cestující. Později vypověděl, že viděl jen mihnutí světla, což mohl být například projíždějící cyklista.

Protože byla tma a navíc hustá mlha s viditelností jen zhruba na 50 metrů, nepoznal, jestli světlo opravdu pochází od výpravčího, který však byl uvnitř budovy.

Topič se nedíval

Po padesáti vteřinách ve stanici strojvedoucí rozjel vlak. Slyšel totiž volání „odjezd". Vše mohl zachránit ještě topič, jehož povinností bylo sledovat odjezdové návěstidlo. To bylo v poloze „Stůj", což topič, který přikládal do kotle a hlásil nedostatek vody, neviděl.

Při výjezdu ze stanice také těžká parní lokomotiva hravě překonala výhybku nastavenou opačným směrem. Vlakvedoucí si vzpomněl, že ve Stéblové se má hradecký vlak křižovat s protijedoucím pardubickým. Myslel si ale, že křižování bylo přeloženo až do Rosic nad Labem.

Stíhání na kole

Když výpravčí uviděl, že se hradecký vlak rozjíždí, vyběhl z kanceláře a začal mu svítilnou i pískáním na dvě píšťalky dávat příkaz „stůj, zastavte všemi prostředky".

Podobné signály měl sledovat starší průvodčí, ten však místo toho kontroloval jízdenky. Jeden z výhybkářů se snažil dohnat vlak na kole, ale neúspěšně.

Zachránit neodvratné chtěl také výpravčí. Telefonoval obsluze závor přejezdu mezi Stéblovou a Semtínem. Dostal ale pouze odpověď, že vlak od Pardubic právě projel.

Ve 17.42 hodin se ozvala rána, kterou slyšeli lidé na kilometry daleko. Obsluhy obou vlaků se spatřily až na poslední chvíli, když do střetu zbývalo osmdesát metrů a čtyři vteřiny. Ani nouzové brzdění nezabránilo největší katastrofě v dějinách naší železniční dopravy.

Lehká konstrukce motorového vozu nemohla proti masivní parní lokomotivě obstát. V kabině prvního motorového vozu ihned zahynul strojvedoucí. Druhý vůz pokračoval v jízdě a převrátil se na bok. Další tři vozy najely do sebe. Sílu nárazu dokazoval i fakt, že ze tří vagonů se stal v podstatě jeden.

Zachránil je kotel

Lokomotiva hradeckého vlaku díky kotli neskončila příliš poškozená. Vlaková četa tak vyvázla bez zranění. První dva vozy, poštovní a kurzovní vagon, vykolejily. Po podlaze prvního osobního vozu přejel druhý osobní vůz a zničil ho. Další osobní vůz vykolejil a převrátil se. Zbylých sedm vagonů bylo téměř beze škod.

Aby topič se strojvedoucím zabránili větším škodám, vysypali z kotle žhavé uhlí. Domnívali se totiž, že by mohl vybouchnout. Netušili ale, že z motorového vlaku vytéká palivo, které vzplanulo. Požár se tak stal osudným přeživším.
V 18 hodin už byli na místě první záchranáři a většina živých lidí byla vyproštěna do dvou hodin.

(wiki,jap)