Našel kořen a vyřezal strašidlo

„Vše začalo na vojně, kde byla spousta volného času a pro jeho ukrácení jsme začali s kamarády vyřezávat lupénkovou pilkou z překližky různé svícny, šperkovnice a další motivy. Po vojně, když jsem se oženil a jeli jsme na dovolenou, tak jsem si z dlouhé chvíle našel kořen, z něhož jsem vyřezal obličej strašidla. Jelikož se to okolí líbilo a mě to bavilo, tak jsem postupně začal shánět dláta. Protože v té době takovéto nářadí moc na trhu nebylo, tak jelikož jsem z kovooboru, nezbývalo než si nějaké vlastnoručně vyrobit. A potom ještě nakoupit dřevo vhodné k vyřezávání. Tím byla má řezbářská éra odstartovaná," vzpomíná Vladimír Hušek.¨

Impulsem pro výrobu složitějších motivů bylo shlédnutí vyřezávaných totemů. „Pokračovalo to tím, že jsem se byl podívat v Hlavňově, kde jeden starý pán Oldřich Gros z Teplic vyřezával totemy a pokud vím, tak tam jsou dodnes. Ten mě tenkrát půjčil jednu vyřezávanou masku, kterou jsem podle vzoru vyřezal. Když jsem mu ji přijel vrátit, tak nemohl poznat, která je ta jeho původní. To mě utvrdilo v tom, že něco dokážu, a tak se moje řezbářská činnost začala zintenzivňovat až pohltila téměř všechen volný čas," vypráví Hušek.

Na své výrobky, materiál a nářadí má jen omezený prostor. „Jelikož bydlím v bytovce, tak se věnuji výrobě pouze drobných předmětů, které nezabírají mnoho místa, ale i tak je plná nejedna skříň. Vyrábím různé lžíce, vařečky, svícny, šperky a další drobnosti," říká řezbář.

A jaké dřevo používá? „Vyřezávám především z lípy, ale někdy i z vrby a nebo topolu, což jsou měkká dřeva vhodná k vyřezávání. Dřevo sháním především přes známé a kamarády, ti mně většinou dají tip, že se někde bude nějaká lípa kácet. Potom se ještě dřevo musí nechat vyschnout, to trvá tak tři až pět let. Zkoušel jsem ho nechat dosušit v sušičce, ale není to ono, nejlepší je přirozeně vyschlé," vysvětluje.

S výrobky jezdí na řemeslné trhy a řezbářské výstavy. Tam se schází s přáteli a občas se i něco prodá.

„Je to takové malé přilepšení k výplatě. Nebo to většinou jen zaplatí náklady na cestu. Ale nedělám to pro výdělek, nýbrž pro radost. Před dvěma lety jsem ovdověl a všechny naše tři děti jsou už na vlastních nohou a mimo domov, tak mě řezbařina pomáhá vyplnit samotu a zbavit se stresu," svěřuje se řezbář.

V důchodu chce vyřezávat totemy

„Jelikož čas neúprosně běží a důchodový věk se blíží, tak až půjdu do penze, mám v plánu přestěhovat se do rodného Hronova. U domu, kde bydlí můj otec a kde jsem strávil své mládí, si už pomalu zařizuji dílničku, kdy bych mohl vyřezávat i větší předměty. Mým snem je vyřezat si i nějaké totemy, které byly mým prvotním impulsem k mému velkému celoživotnímu koníčku," uzavírá své vyprávění lidový řezbář Vladimír Hušek.

Jiří Mach