Největším propagátorem vody z vodovodu je samotný její dodavatel – Veolia voda. Ta přišla již před lety s kampaní Čerstvá kohoutková? Stačí říct! Do projektu je aktuálně zapojeno necelých 500 restaurací a kaváren. A zájem každoročně stoupá.

„V Americe a západních zemích je konzumace kohoutkové vody běžná a Česko se jim konečně začíná vyrovnávat,“ podotkla mluvčí Veolie Marcela Dvořáková.

Balené vody se méně neprodá

Jedním z prvních, kdo začal před časem v Liberci pitnou vodu zdarma nabízet hostům, byl Roman Hník, někdejší provozovatel Gril Baru na Perštýně. Do skleněných karaf s vodou přihazoval i citron a led.
close zoom_in
„Mě spíš překvapuje, že už se to nerozmohlo všude a někde se tomu furt brání. My na tom nikdy neprodělali, hosté si této pozornosti vážili a my jsme vysledovali, že prodej balené vody nám klesl jen o pár lahví denně,“ poznamenal Hník, který se dnes již restauratérství nevěnuje.  Na podávání kohoutkové vody však nikdy nezapomene.

„Chodili k nám na oběd lidi, kteří by si stejně dvojku balené vody za 30 korun nebo Colu nekoupili. A že by někdo naší pohostinnosti využil a vychlemtal několik litrů? To se nám nikdy nestalo,“ vzpomíná muž.

Za to, že podnik se veřejně zaváže hostům zdarma podávat kohoutkovou vodu, získává od Veolie nejen skleněné karafy zdarma, ale i rozbor vody a osvědčení o její kvalitě.

V Liberci je kvalitní kohoutková voda

Vodu z vodovodu nabízí na požádání také luxusní podniky – například Clarion Grandhotel Zlatý Lev v centru Liberce.
Jeho ředitel Miroslav Souček potvrzuje, že přání kohoutkové vody již není ničím překvapivým.

„Myslím si, že v Liberci je voda dost kvalitní, abychom ji mohli nabízet hostům. Ti si ji nejčastěji poroučejí k ředění ovocných džusů, pokud ji chtějí samotnou, přihazujeme do ní nakrájenou limetku,“ popisuje ředitel.

Důvod, proč lidé „kohoutkovou“ žádají, je ve většině případů totožný – neochota platit za balenou vodu přemrštěné ceny. Ty dělají z minerálek dražší nápoje, než je třeba pivo nebo Kofola. „Schválně navštivte libovolnou libereckou restauraci a zkuste najít v nápojovém lístku levnější nápoj, než je pivo. Za půl litru nápoje zaplatím mezi 20 a 25 korunami, což je cena dvou třetinek těch nejlevnějších balených vod,“ připomíná známý fakt Martin Klícha, podnikatel v hotelnictví.

I přes všechny uvedené skutečnosti však stále přežívají podniky, kde je prosba kohoutkové vody synonymem nadávky. Hostům ji nenalévá Jiřina Dvořáková, majitelka Zemské vinotéky sídlící na Sokolovském náměstí v Liberci. Důvod je jasný: nechce se dostat do problémů.

„Kdybych měla na sebe vzít zodpovědnost za kohoutkovou vodu a její nezávadnost, musela bych si nechat udělat dvakrát do roka laboratorní rozbory. Jeden mě přijde na 7 000 korun a to jsou peníze, které mi nikdo nedá,“  argumentuje vinařka.  „Nemám takový obrat, přišla bych o pár tisíc měsíčně a ty mi nikdo nevynahradí,“ zdůrazňuje.

Mluvčí Veolie Marcela Dvořáková však oponuje, že restaurace, která si myslí, že její voda není pitná, by neměla existovat. „Už z principu je jasné, že z kohoutku teče pitná voda. V té vodě vaří a myjí sklo, je z veřejného vodovodu a ročně ji ve statisících vzorcích zkontrolují hygienici,“ kontruje mluvčí Dvořáková.