Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno L

Labe

Jedna z největších řek Evropy. Její tok od pramene v Krkonoších přes čtyři české kraje a sedm oblastí v Německu měří 1154 kilometrů a ústí do Severního moře. Povodí má rozlohu 144 055 kilometrů čtverečních. V Čechách měří tok Labe přes 358 kilometrů a povodí má rozlohu téměř 50 000 kilometrů čtvertečních.

Jméno řece měli dát Keltové, jimi používaný tvar „elb" znamenal Velká řeka. Podle dalších pramenů měl indo-evropský název Albis  vyjadřovat „bílý, světlý, čistý". To, že je delší a více průtočná Vltava brána jako přítok Labe a nikoliv naopak, mají podle dochovaných pramenů na svědomí také Keltové.

Labe pramení v rašeliništi na Labské louce v Krkonoších (1387 m n. m. – na snímku), která je v těsném sousedství s Polskem a naše území opouští na státní hranici s Německem u Hřenska v nejnižším bodě Čech (115 m n. m.).

Má 55 levostranných přítoků, mezi nimi  jsou řeky Úpa, Metuje, Orlice, Chrudimka, Doubrava, Vltava, Ohře a Bílina; pravostranných přítoků je 54, mezi nimi i Cidlina, Mrlina, Jizera, Kamenice a Ploučnice. Na horním  toku má Labe přehradu Labská ve Špindlerově Mlýně a přehradu Les Království u Dvora Králové nad Labem – je tu celkem 40 jezů. Střední tok je protkán 19 zdymadly (mj. Pardubice, Srnojedy a Přelouč), na dolním toku jich je šest – tím posledním Střekov.  Rozvoj vodní dopravy nastal zejména v 18. století. Dnes je Labe pro vodní dopravu splavné od ústí do Severního moře až po Přelouč (celková délka 950 km), jedná se o další prodloužení do Pardubic (24 km). Řeka je výrazně regulována od Chvaletic, kde je přístav původně sloužící dovozu uhlí pro zdejší tepelnou elektrárnu.

Výrazně se zlepšila kvalita labské vody. Vrátili se do ní lososi, vydra říční a bobr evropský. V nejbližším okolí řeky najdete mnoho druhů ptactva – mj. potápku malou, volavku popelavovu a bílou, kormorána velkého, ledňáčka říčního, břehuli říční, kulíka říčního . Podél Labe působí i významná chráněná území – KRNAP, CHKO České středohoří, CHKO Labské pískovce a Národní park České Švýcarsko.

Zajímavost nepostrádá fakt, že Labe je jedinou českou řekou, jejíž název není ženského rodu.

Hotel v centru Pardubic, nedaleko obchodního centra AFI Palác. V současnosti je schopný poskytnout přes dvě stovky volných lůžek ve stovce pokojů a pěti apartmá. Vybavení odpovídá tříhvězdičkovému standardu. Po předchozí rezervaci poskytuje restauraci s kapacitou 160 míst, salonky a kongresový sál se 140 místy k pořádání firemních a předváděcích akcí, školení, srazů a rodinných oslav.

Labská bouda

Významná stavba je v Krkonoších v nadmořské výšce 1340 metrů. Její historie začíná v roce 1830, kdy si  podnikavá žena postavila krámek z kamení a kůry, aby zde mohla prodávat kozí sýr, mléko a kořalku. Pozdější majitelé rozšířili budovu, aby mohla soužit i k ubytování hostů. Ke konci 19. století boudu přestavěl Jan Harrach a postupně ji  zvětšoval. V roce 1904 zde zřídil přírodní rezervaci a Labská bouda se stala velmi oblíbenou. Hosté si v ní mohli pochutnat na typických českých pochoutkách, jako je krkonošské kyselo nebo chlupaté knedlíky. Bouda svému účelu sloužila až do roku 1965, kdy vyhořela. O čtyři roky později začala stavba devítipatrové železobetonové panelové budovy podle projektu architekta Zdeňka Rižáka, slavnostní otevření bylo v listopadu roku 1975. Šlo o hotel s kapacitou 120 hostů, 79 pokoji a dvěma restauracemi, který byl do roku 1996 ve správě státního podniku Krkonošské hotely. Poté bouda přešla do soukromých rukou, majitelé se střídali.

V letech 1998 – 2004 prošla Labská bouda rekonstrukcí za 15 milionů korun – budova byla nově opláštěna a zateplena, byly odstraněny konstrukce lodžií, plošné prosklení restaurace nahradila běžná okna a celý interiér byl zmodernizován.

Dlouhé roky se jednalo o jejím odprodeji státu a následném zbourání monstrózní stavby. Nakonec došlo k dalším úpravám a v prosinci roku 2011 zde otevřeli hotel s modernizovanými pokoji a turistickou ubytovnou.

V dnešní době je vlastníkem Labské boudy kyperská firma Salvato Holdings Limited, která ji koupila za 23 milionů korun. Spravuje ji však za společnost AEZZ Klára Sovová, stejně jako Luční boudu.

Labská přehrada

Vodní nádrž na horním toku řeky Labe při jižním okraji Špindlerova Mlýna. Byla vybudována jako ochrana před povodněmi v letech 1910 – 1916. Je první v soustavě vodních děl na Labi a zadržuje převážnou část sněhových vod ze střední části Krkonoš.

Plocha Labské přehrady je čtyřicet hektarů, délka vodní nádrže kolem jednoho kilometru. Hráz je vysoká 41 m, dlouhá 154 m a má šířku 55 m. V 80. letech minulého století byl přes přehradní zátoku vybudován 120 metrů dlouhý silniční most
s nejvyšším pilířem o výšce 30 m. Od roku 1994 pracuje v hrázi malá vodní elektrárna se čtyřmi turbínami o celkovém výkonu 471 kW.

Labská soutěska

Chráněné území mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem v řečišti Labe jižně od Přední Labské. Úsek, který začíná u Kukačky,  je dlouhý tři kilometry a řeka v něm vytváří četné proudy, peřeje a tůně. Vzhledem k mimořádně velkému sklonu úzkého koryta zde vznikly nejpočetnější evorzní tvary v celých Krkonoších – obří hrnce, kotlovité a boční výmoly. Nedaleká nádrž Labská umožňuje pořádat v tomto úseku řeky Labe závody ve sjezdu na divoké vodě.

La Grace

Česká pirátská plachetnice, kterou kormidluje hradecký kapitán Josef Dvorský. Jde o repliku lodi z 18. století. La Grace byla jednou z nejznámějších korzárských lodí. Vyplouvala do Karibiku, kde s guvernérovým povolením přepadala nepřátelské koráby. Dnešní replika slouží výhradně pro výuku starého námořnického řemesla, tedy jako školní loď. Koncem října 2012 La Grace ztroskotala u španělského města Marbella, když se jí
v noci při silném větru a vlnobití uvolnila kotva a loď byla zanesena na mělčinu. Po téměř rok trvajícím úsilí byla opravená plachetnice opět spuštěna na vodu v srpnu 2013.

Lanovka na Sněžku

Původní dvousedačkovou lanovku na Sněžku vyrobila v roce 1949 ve švýcarské licenci Transporta Chrudim. Fungovala až do září roku 2012 a za celou dobu vyvezla na nejvyšší český vrchol přes sedm milionů turistů. Novou kabinovou lanovou dráhu postavila trutnovská firma BAK společně
s dodavatelem technologie italskou firmou Leitner.  Investorem a majitelem je město Pec pod Sněžkou.

Spodní část na Růžovou horu tvoří 19 podpěr a jezdí tu 15 kabin, na horní části na Sněžku je 17 podpěr a jezdí tu 17 kabinek. Rychlost vzrostla proti původní dvojnásobně – z 2,5 m na 5 m za sekundu.

Jízda z Pece pod Sněžkou na Růžovou horu trvá téměř šest minut, z Růžové hory na Sněžku přes osm minut a přepravní kapacita je 250 osob za hodinu. Spodní úsek, který měří 1747 m, má převýšení 508 m a byl funkční od 21. 12. 2013; celá lanovka včetně 1969 m dlouhého horního úseku (převýšení dalších 252 m)  od 22. 2. 2014.

Lanovka jezdí pravidelně dvakrát za hodinu – v celou a v půl. Cena jízdenky je 210 korun, za zpáteční zaplatíte 390 korun.

Lanšperk

Zřícenina hradu ze 13. století tyčící se nad údolím Tiché Orlice mezi Ústím nad Orlicí a Dolní Dobroučí. Má bohatou historii, svého času byl hrad centrem rozsáhlého panství, ke kterému náležely desítky vsí a města Lanškroun, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí a Jablonné nad Orlicí. Vystřídal řadu majitelů, byl také dobyt husity. Od 16. století ale chátral. Pozoruhodný je tím, že nemá hlavní věž, patří mezi tzv. plášťové hrady; v České republice je tím ojedinělý.

Z hradu se dochovala část zdi a některé sklepy. O jeho záchranu a účelné využití usiluje už řadu let občanské sdružení Sbor pro záchranu hradu Lanšperka. Zřícenina je oblíbeným cílem výletů, leží nedaleko frekventované cyklostezky. Zajímavé výhledy do okolí nabízí vyhlídková plošina, která byla na Lanšperku vybudována.

Larischova vila

Novorenesanční skvost s bohatou, leč smutnou historií. Byl postavený v roce 1885 architektem Františkem Schmoranzem na žádost Jiřího Larische-Mönicha, potomka slavného uhlobaronského rodu na Karvinsku, který byl sezdán s Marií z Walersee – neteří císařovny Alžběty, známé jako Sisi. Vila byla postavena na zalesněném prostranství za Pardubicemi. Larischova vila čili Zámeček sloužila za II. světové války jako sídlo praporu německého policejního pluku z Kolína. Byli zde vězněni, vyslýcháni a mučeni nacističtí odpůrci a nedaleko ní bylo  zřízeno popraviště. Na místě dnešního památníku bylo u tří dřevěných sloupů během devatenácti dnů popraveno 194 českých občanů převážně z Pardubic a okolí. Den 24. 6. 1942 byl vyhrazen na popravu obyvatel obce Ležáky. Obyvatelé této vesnice včetně dětí byli před popravou v rozsáhlém sklepení Zámečku vyslýcháni a mučeni.  Od roku 1956 se vily ujal podnik Tesla a změnil ji na kancelářské a skladové prostory. Od roku 2000 až do nedávna vila patřila Foxconnu.

Jejím nynějším majitelem je Československá obec legionářská, která by zde chtěla ve spolupráci s dalšími subjekty vytvořit muzeum zaměřené na období heydrichiády a odbojovou činnost za II. světové války. Vila by měla poskytovat zázemí školicímu středisku, sloužit pro společenské akce, konference a ve sklepeních by se měly konat tematické výstavy.

Laušman Bohumil

Rodák ze Žumberka u Chrudimi (30. 8. 1903) byl sociálnědemokratickým politikem, zastával řadu státních i stranických funkcí. Po vyloučení z chrudimského gymnázia pro účast na prvomájové demonstraci v roce 1918 vystudoval obchodní akademii v Chrudimi.  Pracoval v zasilatelské firmě v Ham burku a studoval na vysoké novinářské škole v Berlíně. Do politiky vstoupil jako župní tajemník sociální demokracie v Pardubicích (1925), stal se poslancem Národního shromáždění (1935). Po nacistické  okupaci Československa odešel do exilu, byl členem československé státní rady v Londýně (1940-1945). Účastnil se Slovenského národního povstání jako člen vojenské rady Hlavního štábu partyzánského hnutí v Československu.

V březnu roku 1945 se účastnil moskevských porad projednávajících složení a program Národní fronty. Po válce se dostal do předsednictva ČSSD (1945-1948) a byl ministrem průmyslu (1945-1947). V listopadu 1947 porazil ve volbách na předsedu ČSSD Zdeňka Fierlingera. V únoru 1948 zaujal nerozhodný postoj, nepřímo tak pomohl k vítězství komunistů  a v novém Gottwaldově kabinetu byl místopředsedou vlády. V březnu 1948 musel odejít z funkce předsedy strany, v červnu pak opustil i funkci místopředsedy vlády a „byl uklizen" jako ředitel Slovenských elektráren v Bratislavě.

V roce 1949 emigroval do Jugoslávie a poté žil v Rakousku. V roce 1953 ho agenti StB unesli zpět do Československa, kde byl odsouzen k 17 letům vězení. Zemřel 9. 5. 1963 za záhadných okolností ve věznici v Praze-Ruzyni.

Podle informací, které zveřejnil v únoru roku 2007 deník Právo, mělo k jeho smrti dojít při zkouškách s halucinogenní drogou a Laušmanovo srdce, oslabené více než desetiletým vězněním, toto testování nevydrželo.

Lázek

Vrch nedaleko Lanškrouna s chatou, jejíž součástí je dřevěná rozhledna, v turistické sezoně zpravidla otevřená. Z rozhledny jsou zajímavé pohledy na Orlické hory, Hrubý Jeseník, Železné hory a Českomoravskou vrchovinu, za příznivého počasí 
i na Krkonoše nebo Svatý kopeček u Olomouce. Chata patřila Klubu českých turistů, dnes je v rukou soukromého majitele. Lázek  (714 m n.m.) i jeho okolí jsou vyhledávaným cílem turistů, kterým nabízejí nádherné terény pro výlety. Jako místo svých každoročních letních srazů si po sametové revoluci Lázek vybrali členové a sympatizanti komunistické strany.